05/05/2018
Vzbudím se strašně brzo ráno. Tak, jako vždycky, když jsem nervózní. Dnes budu muset Abby předat ten blbej dárek. Mohla jsem vymyslet něco lepšího. Chtěla jsem jí dát něco, co by jí po mně zůstalo. Měla jsem se snažit o dost víc.
Mám pocit, že nic nestíhám. Jsem tak nervózní a zbrklá, ale pořád koukám z okna a nevím, co mám dělat. Nevím, co dělat první.
10:00 - sbalila jsem si všechny věci a sedla si na parapet.
10:30 - přijíždí táta s knihami, který jsem si zapomněla u něj, ale já pořád sedím na parapetu.
11:30 - sedím na parapetu s knihou v ruce a poslouchám písničky, ale jsem pořád nervózní a pořád mám pocit, že nestíhám.
12:00 - oběd, ale já nejím, protože jsem nervózní.
13:00 - 'sakra, sakra, sakra...'
13:15 - popadla jsem klíče, batoh a jedu k Abby, ale v půlce cesty si vzpomenu, že jsem dárek nechala na parapetu.
13:45 - konečně mám dárek a všechno, co jsem potřebovala, ale moje máma zapomene, kde je vlastně to město a než si vzpomene, objedeme snad celej svět.
Nakonec jsem přijela o půl hodiny dýl. Ne o pět minut, ani o deset, ale o půl hodiny! Vystartuju z auta jako Flash a zazvoním. Dveře zabzučí a já je prudce rozrazím. Za dveřmi se zastavím, abych se trochu uklidnila. Jdu po schodech nahoru a kontroluju každý dveře kvůli jmenovkám, protože jsem neměla ponětí, kde bydlí. Najednou se přede mnou zjeví celkem vysokej chlap s batohem od jistejch florbalovejch pálek, předkloněný se obouvá a usmívá se kvůli někomu za ním. Když se zvedne, Abby drží dveře, rozloučí se s ním a pozve mě dál.
Já se tam snažím ne příliš trapně vysvětlit, co se stalo, ale cejtim se, jako bych se měla jít zakopat. Předám Abby tašku s dárkem a protože se neumím vyjadřovat, vyklopím ze sebe něco jako "Hodně štěstí a zdraví a ... eh, všeho?" Argh, katastrofa.
"Kakena mi psala, abych za ní v padesát přišla na zastávku, půjdete se mnou?" zeptá se Abby a my s Julčou kývnem.
Dnes je vážně hezky. Slunce svítí, krajina kolem je zalitá světle zelenkavou barvou a mraky pomalu plují po obloze. Když dojdeme k zastávce, Kath se otočí a vypadá to, jako by se nás lekla a šla někam jinam.
"Kakeno!" zavolá na ní Abby, aby se otočila a šla k nám.
"Takže se půjdeme projít?" zeptá se Abby a hned vážným hlasem dodá "Já vás varovala, že nemám program."
"Jsou to tvoje narozeniny, dělej si, co chceš! " odpovíme jí s Julčou a Kath začla přikyvovat.
Prošly jsme se skrze les až k zahradám a já celou cestu pozorovala, jak listy, přilepené k větvím stromů, tančí ve větru. Potom jsme přešly přes malý můstek přímo k Abby na zahradu.
Julča si sedla na rozkládací lehátko, Abby na dřevěnou židli napravo od ní. Já jsem seděla na houpačce před nimi a Kath vedle mě. Celé tři hodiny, které mimochodem vmžiku utekly, jsme rozebíraly školu a další životně důležité záležitosti.
,,Už jsem vám říkala, co mi řekl Pavel?" zeptá se nás Abby
,,- Pavel je úchyl," přerušila jsem ji.
,,no, právě." a začala se smát.
V hlavě jsem si přemítala, co tím chce říct.
,,Simon mi donesl, že podle Pavla mám prý nejhezčí kozy ze třídy."
,,Cože?!" usmívala jsem se, ale pomyslně jsem Pavla pomalu rozřezávala na kousky. Kdyby tohle někdo řekl mně, druhý den by ho pohřešovali. Vážně mě naštval.
,, Haha..." sarkasticky se zasměju
,,Já vím- je to debil." řekne poměrně uraženým tónem
,,No, nechcete si něco zahrát?" Abby přejde na jiné téma
,,Klidně," odpoví Katherine
,, -ani ne, hele." vyhrknu a culim se
Julča nevnímá, leží na lehátku a hraje Lioden.
,,Jak se má Odin?" zeptám se jí. Odin je její lev ve hře. Myslím, že level 11. Je dobrá, protože mně ta hra nikdy nešla a byla jsem štěstím bez sebe, když jsem dosáhla levelu 2.
,,Jojo, dobrý, teď roleplayuju."
Roleplay je v podstatě vymýšlení příběhů k postavám ve hře. Musím ale dodat, že jejich příběhy byly tak dobrý, že bych se nedivila, kdyby vydaly knihu.
,,Co tvůj Drogon?" otázá se mě Julča nazpět
,,Eeeh, jo... dobrý." ...myslím, že umřel, protože jsem mu asi měsíc nedala najíst.
V tu chvíli se Abby zvedne a někam zajde. Když se vrátí, drží žlutý balónek a hodí ho po mně. Chytnu ho a chvilku si ho prohlížím.
,,Hmmm..." pousměju se a podívám se na ní. Její oči září a usmívá se od ucha k uchu. Čeká na to, až ji balónek hodím zpátky.
Namísto toho, abych ho hodila jí, hodím ho Katherine, zvednu se a uteču doprostřed zahrady. Byla tam natažená síť na badminton. Podlezla jsem ji a přešla tak na druhou stranu.
Holky se zvedly a běžely ke mně. Když mi balónek přistál v rukou, vrhla se ke mně Abby a balónek mezi námi praskl. Obě jsme se strašně lekly a vteřinu na to jsme se začaly smát.
Abby popadla svůj foťák, stoupla si ke třešni a vyfotila si její květy. Potom se na mě otočila a usmála se.
Sedly jsme si na trávu a já nějak tušila, co teď příjde. Předání dárku.
Znervóněla jsem. Podívala jsem se do trávy, ukazováčkem jsem si posunula brýle ke kořenu nosu a usmála jsem se.
,,Egh, no... uhm... něco pro Tebe mám." mluvila jsem, ale pořád jsem se dívala do země. Vytáhla jsem si z batohu trochu pomačkanou dárkovou tašku a předala jsem ji Abby.
,,Eeh, je to cringe..." zamumlala jsem a schovávala jsem se za svůj batoh. Kath s Julčou si všimly, jak se klepu a snažily se situaci zpříjemnit.
,,Jé, Páťo, to bude dobrý." říkaly jedna přes druhou a usmívaly se.
Abby mezitím nadšeně prohlížela ten zápisník, koláže, které jsem jí vytvořila a chvíli nad něčím přemýšlela. Myslela jsem, že nervozitou vypustim duši.
Nenávidí obětí, prý jsou jí hodně nepříjemný.
,,No tak když Abby to neudělá, udělám to za ní." namítla Julča a skočila po mně upřímným obětím, na které asi jen tak nezapomenu.
