Heaven for everyone.

Část 3. - Roger Taylor panikaří.

Zhruba v tu dobu, kdy Brian zažíval své hořké chvilky jinak bezchybného vysokoškolského života, na Imperial College přicestoval student dentální medicíny, Roger Meddows Taylor, protože se dozvěděl, že jistá skupina shání bubeníka. Roger sice začínal na ukulele a kytaru, ale když ve dvanácti dostal svou první bicí soupravu, bylo jasno.

Zíral na inzerát.

______________SMILE_______________
Hledáme bubeníka typu Mitche Mitchella nebo Gingera Bakera.
Frontman a basista: Tim Staffell
Kytara a doprovodný zpěv: Brian May

Stál tu už asi pět minut s otevřenou pusou. Desítky jmen. Moře zájemců. Tohle tedy nečekal. Pohrával si s myšlenkou, že se na to vykašle, ale nakonec si řekl, že nemá co ztratit. Sice už ani na předem vytištěných linkách nebylo místo, ale to vyřešil jednoduše tím, že své jméno namáčkl na okraj papíru pod tu poslední.

Otočil se na patě, že zase zmizí, jenomže si tak nějak neuvědomil, jak je Imperial College vlastně obrovská a on, že netuší, jak z tohohle labyrintu najít cestu ven. Už už chtěl začít panikařit, když ze dveří jedné z tříd na druhé straně chodby vyšel vysoký, poněkud potlučený student s taškou přes rameno a tmavou kudrnatou kšticí (což bylo samozřejmě to, čeho si všiml jako prvního.)
,,Hej!'' Mávnul na něj. Student zmateně zamrkal a rychle se podíval kolem sebe, jestli to ten kluk opravdu volá na něho. ,,Hm?'' Roger k brunetovi udělal pomalu pár kroků blíž, jakoby se snad bál, že ho vyplaší. ,,Hele, tak trochu jsem se tu ztratil. Byl bys tý lásky a řekl mi, kudy ven?'' Brunet si ho se zúženýma očima prohlédl. Dlouhé blond vlasy v kombinaci s modrýma očima působily andělsky a zároveň trochu žensky. Byl tak o hlavu menší, než on a stejně vyhublý. Zalíbily se mu ale jeho tmavomodré džíny, černé boty na podpatku (které ho dělaly trochu vyšším) s vybledlým tričkem, přes které měl ležérně přehozenou koženou bundu.
,,Sem cizí lidi nesmí,'' poznamenal chladně, ,,jak ses sem dostal?'' Blondýnovi blýsklo v očích. ,,Oknem, jak jinak?'' Když si všiml hnědoočkova zděšeného výrazu, vyprskl smíchy. ,,Teda, dobrý, moc dobrý. Ten tvůj výraz, bože, měl ses vidět.'' Brian se zamračil. ,,To není vtipný. Co tu sakra...'' až teď si všimnul, kde vlastně stojí. S překvapením udělal pár kroků k papíru, jenž před několika týdny vyvěsil a nevěřil svým očím. ,,To...oh,'' vydal ze sebe, ,,to je naprosto úžasný!''
Blondýn se na něj chvíli díval se zmatením v očích, než mu svitlo. ,,Ty jsi Tim Staffell?'' Zeptal se. Vytrhl tím Briana ze zasnění. Podíval se mu přímo do očí, narovnal se a napřáhl k němu ruku. ,,Nikoliv, Tim je můj nejlepší přítel. Brian May, těší mě.'' Blondýn ruku přijal. ,,Roger Taylor.'' ,,Ty ses přišel zapsat?'' Kývl k listině jmen. ,,Jo. Akorát jsem nečekal tak početnou konkurenci.'' Ušklíbl se. Brian se usmál. ,,Popravdě, celé týdny se na to nikdo ani nepodíval. Dnešek je vskutku výjimečný, '' úsměv mu najednou z tváře zmizel, ,,chtěl jsi vědět, kde je východ?'' Blondýnek přikývl a rozešel se za hnědovláskem pryč z budovy.

,,Tak, Rogere, uvidíme se na konkurzu,'' stiskl mu ruku, když se loučili, ,,v pátek okolo sedmé zde, nezapomeň na to. Doufám, že ti to vyhovuje.'' Modroočko mu nakažlivý úsměv oplatil. ,,Jasně. Zatím, Briane.''
May ještě pár minut pozoroval, jak blonďáček mizí v ruchu velkoměsta, než uslyšel další školní zvonění, oznamující konec hodiny, na které nebyl, a které ho přinutilo utíkat zpátky dovnitř.

--

,,To sis vymyslel!''
Několik lidí se za Timem otočilo, když přes půlku parku zakřičel na svého kudrnatého přítele a vyplašil tím několik holubů. Brian s úsměvem zakroutil hlavou. I přes to, že jenom procházeli si dal tu námahu a našel v tašce trochu zmuchlaný, celý popsaný list papíru.
,,Kušuj, hrozně řveš. Koukej.'' Nemusel to říkat dvakrát, basista mu téměř okamžitě arch vytrhl z rukou. ,,Téda,'' pěkně nahlas obdivně hvízdl, ,,tys fakt nekecal! Čert to vem, skoro měsíc nic a teď najednou -'' zakroutil pohoršeně hlavou, ,,to bude ale fůra práce, vybrat jen jednoho,' bylo na něm vidět, že si plně užívá entuziasmu, jenž ho úplně rozjařil, ,,neznáš tam někoho fakt dobrýho?'' Podržel mu papír před očima, jakoby ho snad sám nezkoumal po zbytek školy tajně pod lavicí dostatečně. ,,Moc ne,'' pokrčil rameny, ,,ale s jedním jsem se měl šanci seznámit na chodbě.'' Zamumlal si jen tak pro sebe. Timovým uším to ale neuteklo. ,,Koho jsi potkal?''
Brian se teatrálně posadil na dřevěnou lavičku a ještě teatrálněji si přehodil nohu přes druhou. Když ho Tim napodobil, pověděl mu všechno. Ale už na začátku se musel zastavit.
,,Tak počkej moment,'' zamračil se zpěvák, ,,jak jako, strčili ze schodů? A to jim to jen tak projde?'' Kytarista si povzdechl. ,,Prosím tě, teď to neřeš a poslouchej.''