Heaven for everyone.

Část 1. - Brian May a Tim Staffell si dávají inzerát.

Všechno to začalo v úterý. Proč zrovna v úterý, ptáte se? Netuším, jsem jen vypravěč, ne nějaký kouzelný dědeček. Mým úkolem je představit vám naše hlavní hrdiny a jejich ne vždy snadnou cestu životem. Tak, jdeme na to. Náš příběh začíná na 'Imperial College Of Science And Technology' v Londýně, kam bych já v životě nevkročila, ale jeden z našich protagonistů ano a dokonce velmi rád. On je totiž..

,,..chytrej jak rádio.'' Zakroutil otráveně hlavou hnědovlasý mladík, když mu jeho nejlepší přítel mával před obličejem písemnou prací z matematiky, na níž se lesklo jasně červené A+. ,,Běž se s tím předvádět někam jinam.'' Zavrčel a nehledě na školní zazvonění praštil hlavou o lavici a nechal ji tam. Brianova ruka klesla a skončila založená vbok. ,,Time, jestli to nezačneš brát vážně, budeš muset opakovat ročník. Můžu ti pomoct.''

Nenechte se zmást, Tim Staffell na tu školu nechodil. Ti dva spolu měli dohodu. Každý měsíc měl Brian dovoleno nakouknout do Timových školních výsledků, výměnou za to, že neřekne jeho matce o krabičce cigaret, která každý den ráno mizela v jeho kapse.

,,Že jsem sem vůbec chodil,'' zvedl Tim hlavu z lavice, ,,mluvíš, jako moje máti.'' I přes to, že se oba stále nacházeli v areálu školy, přesněji v jedné z vylidněných tříd, si vytáhl z kapsy onu krabičku a vyklepal cigaretu, kterou si vzápětí vložil mezi rty. Brian znechuceně sledoval, jak se oheň dotkl jejího konce a jak následně chlapec vyfoukl kolečko kouře. ,,Měl bys s tím přestat, než se z toho vyvine závislost.'' Přitáhl si ke stolu od vedlejší lavice židli a usadil se naproti kouřícímu Timovi. Test z matematiky pečlivě přeložil a schoval do kapsy džín. Na tváře obou studentů dopadaly paprsky líně zapadajícího slunce skrz velké okno zasazené v pravé stěně třídy. Tim nebyl ten typ člověka, co by na univerzitě strávil víc času, než musí, ale kvůli Brianovi se přinutil udělat výjimku, protože v poslední době se moc nevídali, což byla zpoloviny Brianova vina (trávil příliš času ve školní knihovně) a z poloviny vina učitelů, kterým se zachtělo své studenty zčistajasna zavalit úkoly a referáty, o testech nemluvě.
Chvíli oba dva mlčeli.
,,Už se někdo zapsal na ten inzerát, co jsi vyvěsil na chodbu?'' Zeptal se tiše Tim. Podívali se jeden druhému do očí, než mu student astrofyziky věnoval smutný poloviční úsměv. ,,Ne. Vůbec nikdo. U tebe jo?'' Zakroutil hlavou a vyfoukl další várku kouře. ,,To je bída. To ani nemá cenu, zkoušet bez bubeníka.'' Brian si povzdechl. ,,Můžeme zkoušet zpěv,'' namítl, ,,a hraní na nástroje individuálně. Zkoušení není nikdy dost.'' ,,Ty víš, jak jsem to myslel.'' Típnul cigaretu o lavici. Kudrnatý vykulil oči. ,,Time!'' ,,Ticho.'' Usmál se nad jeho přeopatrným chováním. ,,To bys neměl dělat.'' ,,Ty bys taky neměl být tak prudérní.'' ,,Nejsem prudérní, jsem zodpovědný.'' ,,Ano? Tak mě běž nahlásit.''
Vyšší mladík nad tím chvíli přemýšlel. ,,A co, kdybych šel?'' ,,Přestanu ti půjčovat porno časáky.'' ,,TIME!'' Tim se na něj zeširoka usmál. ,,Tak pojď, padáme odsud.''

,,A co si dát inzerát třeba do novin?'' Oba právě přecházeli ulici zabalení do kabátů. Menší se na Briana podíval, jakoby mu plivnul do snídaně. ,,Ty na to jako máš peníze?'' Jejich kroky se automaticky nasměrovaly k Timovi domů, jak to dělali už třetím rokem, aby si spolu zazpívali pár písniček a vzájemně se inspirovali ke psaní svých vlastních. Brian pokrčil rameny. ,,Peníze se vždycky dají nějak sehnat. Můžeme si vzít brigádu.'' ,,Uprostřed školního roku? Zlato, na to, jak jseš chytrej z tebe někdy padají fakt perly.'' Brianovi okamžitě zčervenaly obě tváře, ale přesto mu pohled opětoval. ,,Aspoň se snažím na něco přijít,'' štěkl po něm, ,,věř tomu nebo ne, já vážně nemůžu za to, že tady nikdo buďto nehraje na bicí, anebo hraje a kapela ho nezajímá.''Timova tvář zvlídněla.

Brian May je ten nejmírnější a nejklidnější člověk na světě, takže když už se vám podaří ho naštvat, raději zdrhejte.

,,Dobře, tak se podíváme, co tu máme." Zamručel si pro sebe Tim, když se konečně dostali kolem matky do jeho pokoje. Seděl na zemi a probíral se hromádkou našetřených zmačkaných liber, zatímco Brian sebou praštil na postel s talířem sušenek, které mu hned po příchodu paní Staffellová strčila do rukou. Tim si ho někdy dobíral, že je mu mámou víc, než jemu, ale znělo to od něj spíš smutně, než jako popichování. Brian to považoval za absurdní. ,,Aha!" Vykřikl triumfálně po několika minutách majitel pokoje a vyzdvihl nad hlavu klíč od domu, který ztratil někdy před půl rokem. Zamával s ním vítězně Briovým směrem, ale ten jeho nadšení neopětoval, nýbrž jen zakroutil hlavou, přičemž chroupal sušenku. ,,Tak jo, v týhle sexy plechový krabičce je dvaadvacet liber, sedmdesát pencí." Poklepal prsty na růžovou kasičku s kytičkami, kam vysypal co mu zbylo z kapesného a letních brigád. Jeho přítel do ní zabodl pohled. ,,Vsadím se, že kdybys neutrácel peníze za cigarety, byl bys teď boháč." ,,Ty kouříš?" ,,Ne!" ,,Tak proč nejsi boháč?" Ušklíbl se a v tu ránu měl co dělat, aby se vyhnul vlastnímu polštáři. Vyklubala se z toho hodinová polštářová bitva, která skončila, až když shodili ze stolu vázu. Brian teď ležel pod Timem, který se ho snažil znehybnit a zabránit mu tak v dalšímu pokusu o atentát. Oba zběsile lapali po dechu. ,,Teda Mayi," vyrazil se sebe po pár minutách, ,,ty ale dokážeš člověku vyrazit dech." Hnědovláskovy tváře za den již podruhé nabraly odstín rajčete, když si uvědomil jak blízko jeden druhému jsou. ,,Slez ze mě." Zasípal. Jako na povel se Staffell odkutálel kousek vedle a skončil rozpláclý asi pět centimetrů od Brie. ,,Proč tohle děláme? Jsme dospělí." Očima rychle zhodnotil stav poškození vázy ležící těsně vedle jeho hlavy. Brian otočil hlavu, aby mu viděl do očí. ,,Řekl bych, že naše dospělost zemřela ještě dřív, než měla šanci se vůbec zrodit." A pak se oba rozesmáli.