motýli v břiše
mě šimrají tiše
jako housenky
na pochodu
hedvábnou stezkou
naproti slečnám z Avignonu
kde o nich Baudelaire
píše básně
o zlých květech
na korábu
opilém do němoty
plujícím po karibském moři
z karamelového likéru
který natolik miloval
opustil pro něj svět
jsou spolu ztraceni
ve větru
na suchu
jako my
dva blázni
jako Verlaine s Rimbaudem
pod zakázanou vlajkou
se zdechlinou na krku
co sleduje
černého kocoura
držíc se za ruku s Nanou
umrlec se jim za rohem
směje do tváří
zvesela
jak to umí jen on
dívky z rohu ulic
galantní Paříže
s děravými punčochami
prostitutky múz
které chtějí jen jediné
ojet Zólu
a jemu podobné
další smutné pisatele
