rudá krev v mlíce
stéká po tvářích
namísto slz
studentkám života
vzrušeným a v rozpacích
hledajícím tajemství
nejčistšího panenství
které však nikdy nenajdou
bloudivé pomněnky
a ty jejich šílené domněnky
tohohle světa
kdy rozhodne jen věta
kde teď budou spát
mléko a krev
krev a mlíko
zbarvené růžovou
prýštící z ran
někam ven na ulici
a hejna černých vran
je polykají při měsíci
ony pak v šeru bonsají
tiše a potají
milenky zhrzené vzlykají
stíny té rozkoše
vyhodili do koše
smrdícího po kouři z cigaret
do ruda se zbarvuje
ten něžný vlhký ret
který si nervózně kouše
avšak v srdci pustina
a tam dole souše
to spíš už jen ze zvyku
a možná ještě z povinnosti
před tebou večer ulehne
a bez známek nevinnosti
sténá až do poledne
pak když se oblékne
a opustí tvůj byt
sžírá tě jen myšlenka
že ji zas večer budeš chtít
