dlouhé blyštivé kapky deště
náhled
do nitra
do srdce
do duše
teskná trýzeň
znějící radostí
očista srdce
nasáklého jako houba
dešťovou vodou z umytých ulic
všechna špína přetrvává
ale to čas všechno vyčistí
kromě plísně
roztomilý pozůstatek
po té smutné vlhkosti
sžírá srdce
zůstává s ním ruku v ruce
dávný přítel dětských dní
duše stále nedotčena
šedá mračna
jsou pro ni oponou
pod níž se schovává
klidná
jako hladina
Monetovy Imprese
už dávno nesžírá ji
zrádná teta deprese
a mysl je prázdná
vyčištěná obloha
horská říčka
nedotčeně průzračná
ani slovní hříčka
ji nevyvede z míry
čistá je jako
vzduch
po
dešti
