pláču pro léto

emoční zoufalství

malujem mraky květinovejma křídama
ze kterých vyprchal poslední vílí život
zlomený srdce potkáváme na každým rohu
tohohle láskou zničeného města
žárovky se tříští pokaždý
když někdo zakopne
protože už všichni ztratili třpytivé naděje
na aspoň jeden střípek štěstí
který teď odplouvá po řece nesplněných přání
z nebe padají andělské slzy
jsou plné čirého zoufalství z lidského utrpení
a stejně všichni vědí
že ta nenávist pochází od nich samotných
ale smutek který je objímá
je nechce opustit.