pláču pro léto

václavák žije hudbou

měděný střechy katedrál,
slepí houslisti hrají na václaváku,
kluk,
co by s nimi taky moc rád hrál,
ale jeho žaludek se kroutí strachem.

polámaný růže u pomníku,
nikdo neví,
kdo je tam dal,
vytrhnutý stránky ze slovníku,
slepí houslisti hrají dál.

na schodišti před Národním Muzeem,
v plastovejch obalech od žvýkaček,
ten kluk přišel skoro o rozum,
než našel pár drobnejch.

než slunce se sklonilo k večeru,
houslisti začli hrát další hru,
hráli dál
a dlouho do noci
a ten kluk jim zpíval k tomu.