máš pár žlutých listů
z javoru,
a podzim se blíží,
svou tváří hledíš nahoru,
a k ústům zvedáš číši.
a budeš koukat na svět,
přes tekutinu,
krvavě rudou,
a možná mě jednou pozveš,
na svůj mejdan na rozloučenou.
odletíš do dálky,
na východ,
a než slunce dojde do fáze
západu,
pošleš mi dopis bez známky,
co má prázdný stránky.
je tohle osud,
nebo jen náhoda?
