Zlatý chlapec-Snarry

Kapitola desátá

Nemohu uvěřit, že jsem se dostala až k desáté kapitole a stále mám čtenáře.
Moc všem děkuji!!!💚
Moc si vážím veškeré podpory!
Dnešní kapitola bude trochu... zajímavější, temnější.
V příští kapitole se vrátíme opět k Severusovi a Harrymu.
Přeji příjemné čtení.
A ještě jednou moc všem děkuji, jste skvělí!💚

________________________________
Mladý aristokrat šel se skloněnou hlavou za svým pánem. Slzy měl zaschlé na tvářích a oči měl oteklé. Za ním šel vzpřímeně jeho otec. Tvář mu zdobila pýcha a hrdost. Zastavili se před hlavním sálem. Hlavní sál tvořil pouze dlouhý stůl u kterého se nacházelo 55 židlí. Temný Pán pokynul, aby mladý hoch seděl po jeho pravici, starší po levici. Usedli do mrtvolného ticha. "Draco, pověz mi. Co se děje v Bradavicích?" Otec se na nej významně podíval. Jeho agresivní pohled se mu propaloval pod kůži. "Chtějí se schovat, můj Pane. Snaží se posílit ochrany. Od té doby, co je Brumbál mrtev, Mcgonagalová tam vládne přísnou rukou. Chystají se zvednout obrany zakladatelů. Potom ta mudlovská šmejdka a ten zrzavý zrádce se chystají pro Pottera. Mají záložní plány, které mi nejsou známy." Chlapec plakal. Nechtěl to vyslovit. Ale něco v něm mu nařízovalo, že musí. Věděl, že jeho matka zemřela kvůli němu. Alespoň tak mu to bylo řečeno. Nemohl dovolit ztrátu otce a ani svůj život nechtěl ohrozit. "Velmi dobře, Draco, velmi dobře." Pán se usmál. Temně a hluboce. "Připomínáš mi Severuse. I on mi sloužil v Bradavicích, tak věrně, jako ty. Draco, můj milý hochu," Temný Pán položil svou kostnatou ruku na chlapcovu bledou. "možná se dostaneš mezi mé nejbližší smrtijedy. Chtěl bys, Draco?" Jemně pohladil druhou ruku. Chlapcův pohled byl tak vzdálený. Otcův pohled byl šokovaný. Cítil se dotčen. "Pane, smím..."
"nesmíš. Ještě jednou přerušíš nás rozhovor a budeš toho litovat." Pánuv hlas byl najednou tak ostrý. Proťal vzduch a jeho slova v něm zůstala viset. "Ano, Pane, moc rád bych." Pán se usmál a stisknul chlapcovu ruku. "Dobrá, přijď zítra na večeři sem. Poznáš mé nejbližší a vysvětlím ti, jak to chodí. Od teď, když se z tvého znamení začne řinout krev, znamená to, že povolávám své nejbližší. Pokud se nedostavíš do třiceti minut, zemřeš." Draco zblednul, Pánův úsměv se téměř dotýkal zubů. "To je vše. Teď můžete odejít do svých lóží. Draco, dnes zůstaneš s otcem. Své komnaty dostaneš zítra. Nemohu se dočkat." Pohladil chlapce po tváři. Pohlazeni znamenalo příslib něčeho většího. Pán odešel, dveře nechal otevřené. Otec se synem se společně vydali do komnaty, ani jeden nemluvil. Jakmile se zavřely dveře, sundali si smrtijedské pláště a ve svém luxusním oblečení se Draco svalil na zem. Lucius si došel pro karafu, která byla naplněna vínem. Ani jeden nemluvil. Neměli o čem. Lucius upíjel vína a pohled vpíjel do chlapce. "Draco, chlapče, ty nevíš, co jsi to udělal." Jmenovaný zrudnul a vyskočil na nohy. "Ne, ty nevíš. Jenom žárlíš. Že tvůj syn, který je podstatně mladší, patří mezi nejbližší. Řekni mi, jaký to je pocit?" Lucius zblednul. "Draco, pozor na pusu." Jmenovaný se ohnal s hůlkou v ruce. "Ne. Jaký to bylo, když náš Pán zabil mou matku? Smál jsi se? Bavilo tě sledovat, jak trpí? Žárlil jsi i na ni? Taky patřila mezi nejbližší. Jsi jenom žárlivej a sebestřednej..." "Pugnus." Přesně mířená rána chlapce srazila na zem v křečích. Neviditelná pěst ho udeřila do břicha, které zmáčkla a pokračovala do celého těla. Na cokoliv narazila, ihned udeřila a následně sevřela. "Chlapče, dávej si pozor s kym hovoříš, stále jsem tvůj otec, rozumíš?" Naklonil se k chlapci a čekal na kývnutí. Věděl, že nemůže mluvit. Pěst držela jeho hlasivky. Chlapec kývnul. Lucius mávnul hulkou, Draco vstal. Oba se odebrali do svých ložnic.