Když už mi i po několikáté volá, tak to zvednu. Ten hlas....Byl tak jemný a krásný.... Bože co to říkám?! Sklidni se Miku. Okřiknu se v duchu.
„Haló si tam?"
„J-jo co chceš?"
Chtěl jsem znít sebevědomě.
„Slyšet tvůj hlas."
Řekne do telefonu zasněně. Škoda, že nemá zapnutou kameru. Ale bohužel on si hraje na tajného...
„Uhm."
Řeknu jen.
„Lásko, kdy už budeš konečně jen můj?"
Zeptá se. Jak to mám sakra vědět?
„Ani nevím kdo jsi. A nikdy nebudu tvůj."
S tím jsem to típl. Bože proč si s nějakým úchyle volám. Asi jsem se zbláznil, ale ten jeho hlas!
