|Germany&Italy| ~ More than friendship? ~

~~~~Seznámení |3 |~~~~~

Germany:
,, Nepůjdeme ven? " zeptal jsem se, protože jsem ve škole nechtěl být ani o minutu navíc.

Italy:
,, Jasně! Pojďme už z téhle prokleté školy!" Feliciano odpověděl ze stejného důvodu jako Ludwig. Honda jenom souhlasil a šli jsme ven. Byli jsme celou tu cestu ven zticha. Takže jsem chtěl navodit konverzaci. ,, To je ale nádherné počasí!"

Germany:
Kouknul jsem se na zataženou oblohu. ,, Nejsi z jiné země? Jako můj bratr.." vzdychl jsem.

Italy:
,, Ty máš bratra? Já taky! Jmemuje se Lovino, ale kámoši mu říkají Romano. A vy mi můžete říkat Italy. "

Germany:
,, V tom případě mi můžete říkat Germamy. A ano mám bratra. Jmenuje se Gilbert aka Prusko. Má vysoké ego, ale je fajn, když ho poznáte. Ale přál bych si jet někam na dovolenou. Potřebuju si na chvilku oddychnout od něho."

Italy:
,, To by si můj bratr s tvým bratrem rozuměl! Můj bratr má poměrně taky vysoké ego, ale když přijde na bojování fyzicky, tak mu to ego sklesne rychle."

Japan:
Zůstal jsem potichu. Jde mi lépe poslouchání (stalkování) než mluvení.

Germany:
,, To mému bratrovi nikdy." zasmál jsem se. ,, Chtěl jsem se naučit malovat, ale můj bratr říká, že to je jenom pro noobi, co nic nikdy nedokážou. "

Italy:
,, To není pravda. Umění je ta nejlepší věc. Mohu tě to naučit! Můžeme malovat spolu jestli chceš. " usmál jsem se na Germanyho.  ,, Jo a ještě něco! Vzal jsem ti špagety, co jsme dneska s Hondou udělali. " podal jsem mu talíř a vidličku

Germany:
,,Opravdu? Tak jo! A moc děkuji. To jste nemuseli. " vzal jsem si ty špagety. Vypadali otráveně, ale koukali se na mě tím způsobem "JES NEBO ZEMŘEŠ". Tak jsem zabořil vidličku do špaget a ochutnal jsem.  ,, Hmm.. Jsou výtečné! Jak jste to udělali? " nepřestal jsem jíst ty špagety, jako kdyby jsem byl nějaký bezdomovec, co dostane jednou za měsíc jídlo.

Italy:
,, Jsem rád, že ti to chutná. A není to žádný special recept. Jsou to jenom obyčejné špagety." Usmál jsem se.

Germany:
,, Musíš mě to naučit! Jsou opravdu delikátní!"

Italy:
,, Ale no tak.. To bys zvládl levou zadní. " usmál jsem se.

Japan:
,,Já bych se chtěl taky naučit vařit jako ty." řekl jsem

Italy:
,,Tak dobře. Kde? "

Germany:
,, Můžeme být u mě doma. Máme tam spoustu ingrediencí, takže se nic nebude muset kupovat."

Italy:
,, Dobře, ale bude se mnou muset jít můj bratr.. Jestli to nevadí."

Germany:
,,Nevadí. Můj bratr bude doma taky, takže tam budou spolu. Nemuseli by nás rušit. "

Italy:
,, Dobře! A kdy?"

Japan:
,, Můžeme zítra po škole jestli chcete. "

Italy:
,, Dobře! To bude zábava. " Italy se už nemohl dočkat. Po chvilce.. Když už jsme byli u hlavní školní brány, jsme šli každý svou cestou. Doufám, že brácha bude souhlasit s tím naším plánem po škole.