Better than everything • Nik Tendo

1.

POHLED NATKY :

První týden v Pardubicích. Těším se až přijede Lukáš, hrozně mi chybí. Je to tu bez něj hrozně prázdné a smutné. Naštěstí má přijet už za 5 dní.

Cítím, jak mi mobil vibruje v kapse, a tak se podívám na displej. Volá mi Lukáš.

*Ahoj zlato!* vykřiknu radostí.

*Ehm.. ahoj..*

*Děje se něco?* můj hlas je nervózní.

*Víš.. něco se stalo a já kvůli tomu nemohu přijet do Pardubic.*

Cože? Co se mohlo stát?
Snažím se si srovnat neklidné představy v hlavě a odpovím.

*Co se stalo? Proč nemůžes přijet?* mám slzy na krajíčku.

*Moje mamka měla autonehodu a nevím, jestli to zvládne.* jeho hlas se změní v brek.

*Co?!* vyhrknu ze sebe.

*To je mi moc líto, lásko! Určitě to zvládne. Je velmi silná. Mám za tebou přijet?* nakonec ze sebe dostanu.

*Snad ano.. a ne, nejezdi.* řekne s povzdychem.

*Proč ne? Potřebuješ mě a já ti chci pomoct.*

*Jsi první týden v novém městě a nechci tě hned od začátku od všeho odtrhnout. Vážím si toho, ale nechci ti kazit nadšení z nové práce a všeho okolo.* řekne smutným tónem.

*Dobře..* nakonec souhlasím. Vím, že by byl smutný z toho, že bych hned po týdnu tady zase jela domu, a proto mu radši neodporuju.

*Musím za ní jet do nemocnice. Pak ti zavolám, dobře?*

*Ano, zavolej. Miluju tě*

*Já tebe, Naty.*

Položím telefon a snažím se si urovnat všechny myšlenky v hlavě. Je mi to tak hrozně líto. Karolína je skvělá žena, skvělá matka. Lukáš by neunesl ztrátu dalšího člena rodiny po smrti jeho otce před 5 lety. Opravdu doufám, že to zvládne.

Jdu si napustit horkou vanu a naleju si sklenku vína. Moc nepiju, ale myslím si, že v téhle situaci je to přesně to, co potřebuju. Přiložím si skleničku ke rtům a napiju se.

Je už 20:00 a já dnes musím jít spát brzo, abych ráno měla dost času na připravení do práce. Jdu tam poprvé a přirozený stres na mě začíná působit. Vlezu do vany a zkouším se alespoň trochu uklidnit.

Nevím, jak dlouho tu ještě budu sama. Nejsem zvyklá bydlet jen sama za sebe, a proto to moc nezvládám. Ještě před týdnem jsem bydlela s rodiči a najednou jsem sama v novém městě a vůbec nikoho tu neznám. Až na mého šéfa.

Po dlouhé koupeli konečně vylezu z vany a jdu do postele. Potřebuju dlouhý a nepřerušovaný spánek, abych zaspala vše, co se dnes stalo.

{druhý den ráno}
Po zazvonění budíku a dokopání se z postele jdu do sprchy. Snažím se ze sebe smýt všechem stres z prvního dne v nové práci, ale marně. Vyjdu ze sprchy, vyfoukám a vyžehlím si vlasy a dám na sebe trošku makeupu. Obléknu si černou uplnou sukni, bílou blůzu a samozřejmě podpatky. Potřebuji první den zapůsobit.

Cestou do práce si zajedu ještě pro kafe. Lukáš mi včera už nezavolal, takže se rozhodnu mu napsat.

*Ahoj, tak jak je na tom? Je vše v pořádku?*

Zatím si vyzvednu své kafe a jdu zpátky do auta. Mám ještě čas, takže si sjedu na rychlou snídani a pak pojedu do práce.

*Ahoj, má zlomené žebro a silný otřes mozku, takže si jí tady nějakou dobu ještě nechají.*

*Určitě se uzdraví, neboj se.* rychle odešlu a nastartuju auto.

Najdu si v navigaci nejbližší McDonald a vyjedu. Za 10 minut jsem v McDrive a objednávám si svoji snídani. Pořád kontroluji svůj telefon, ale Lukáš mi furt neodepsal. Bojím se, že se něco děje. Něco, co nevím..

Vyjedu z McDonaldu a jedu pomalu do práce, když v tom mi příjde zpráva.

*Naty, musíme si pak promluvit..*

*O čem?* nevím, co jiného napsat.

*O nás.*

Asi 2 minuty jsem jen koukala na můj displej a nemohla jsem najít slova. Všimla jsem si, že už musím jít do práce, abych měla čas na hledání mé kanceláře. Hodím svůj telefon do kabelky a vejdu dovnitř.

...
Dlouho jsem chtěla napsat nějaký příběh, tak je konečně tu. Snad se vám bude líbit🖤