Mystic Falls-Odhalení (POZASTAVENO)

Epilog

,,Vstávej Sarah! Je to letadlo," strčila do mě jedna z mích nejlepších kamarádek Tori Saltzman. Měla na sobě bílý top, úzké džíny a černé lodičky. Své blond vlasy měla svázané do culíku a ofina jí padala do očí. ,,No jo," řekla jsem líně. Vstala jsem a vindala jsem si z kabelky modrou letenku. Byli jsme na Holiwoodském letišti. ,,Kde máte Riki?" zeptala se mě mamka. Riki Donovan je moje druhá nejlepší kámoška. ,,Tady jsem," řekla Riky vycházející z WC. Měla na sobě červené tílko, černé legíny, džínové kraťasy a červenočerné lodičky na hodně vysokém podpatku. Svoje světle hnědé vlasy si stejně jako Tori svázala do culíku a jako vždy měla na hlavě jeden ze svích klobouků. Byla na ně ulítlá. Niky jsem jí neviděla bez klobouku (když nepočítam tělák a pyžamové párty). Dnes na sobě měla černý klobouk s červenou stuhou. Měla ho daný na křivo a stínil jí oči. ,,Tak už si pospěšte, ať nám to neulítne,"pobídl nás taťka.

V letadle jsem seděla u okna vedle Tori a Riki a rodiče seděli za náma. Už jsme byli hodini ve vzduchu a všichni už usnili. Nudila jsem se a tak jsem si vindala z kabelky deník s chlupatými červenými deskami a červenou propisku (byla černá, ale psala červeně). Otevřela jsem deník a začala jsem psát:

Je to tu můj deníčku. Odlétáme z Holiwoodu spět domů do Mystic Falls. Nemohu uvěřit jak rychle to uteklo. Když mi bylo jedenáct, rodiče (Bonnie a Zander Benetovi) mi řekli, že se musíme ihnet odstěhovat. Neřekli proč, ale já jsem to neřešila a řekla jsem jim, že chci jet  do Holiwoodu a studovat na herecké škole. Stalo se. Z neznámého důvodu se ale rozhodli poslad své děti pryč i Matt a Lena Dpnovanovi (Rikiini rodiče) a Meredith a Alaric  Saltzmanovi (Toriini rodiče). A tak se mí rodiče rozhodli, že se nás všech tří ujmou do té doby, dokud budeme v Holiwoodu. A tak jsme začali chodit na hereckou (já), hudební (Tori) a návrhářskou (Riki) školu. Teď už je mi patnáct a za tu dobu se toho spoustu událo. A taď letíme domů a to jen kvůli malému průšvihu.

Vykoukla jsem z kulatého okýnka na malinké lidičky a pidi mněstečka.

Mám takoví nepříjemný pocit a čím víc se blížíme k našemu cíly, tím je ten pocit silnější. Ale asi jsem jen unavená. Pujdu si lehnout.

Zavřela jsem deník, dala jsem ho i s propiskou spátky do kabelky, opřela jsem se a zavřela jsem oči. Hnet na to jsem usla.