★VĚŘÍ MI?★

10 0 0
                                    

Vůbec jsem nemohla usnout, ani za nic, byly 2 hodiny ráno. Pořád jsem se snažila usnout, ale marně. Vzdala jsem to, až když mi cinkl mobil. Psal mi Valerii.

Udělala jsem si drdol, oblékla se a šla

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Udělala jsem si drdol, oblékla se a šla. Došla jsem tam za 3 minuty, ale zapomněla jsem mu napsat, tak jsem na něj musela čekat. Po 10 minutách čekání přišel. "Připadám si tady jako fetka, nechceš jít támhle na houpačky?" ukázala jsem na hřiště asi 15 metrů od tunelu. Přikývl, tak jsme šli.

Sedli jsme si na houpačky, podala jsem mu cígo a sama jsem si zapálila. Pořád jsem z něho páčila, co s ním je, proč je takovej jakej je. Sice mi to trvalo, ale dostala jsem to z něj.

Řekl mi, že to doma nemá lehký, že ho někdy táta mlátí, teda když už je doma. Houpali jsme se, povídali si o sobě a u toho kouřili. Bylo mi hrozně, když jsem ho poslouchala, jak většinu dní nespí a trápí se.

Po celým rozhovoru jsem ho pevně objala a řekla mu, že mu kdykoli s čímkoli pomůžu, že jsem tu pro něj. "Děkuju Kájuško, mám tě rád" zašeptal a objal mě pevněji. Poprvý po třech měsících jsem se cítila zase něco jako šťastná.

Docela se divím, že mi věří po tak krátký době, když se v podstatě známe 1 den, ale taky mu věřím. "Taky tě mám ráda, Vali" nelhala jsem, tímhle jsem si ho nějak oblíbila.

Objali jsme se na rozloučenou a šli jsme oba domů. Doma jsem usnula skoro hned a dost se tomu divím, po tom všem, co mi tu noc řekl.

Na život a na smrtKde žijí příběhy. Začni objevovat