Příběh je o partě kamarádů, kteří tuto partu tvoří už pár let, jeden z členů party dohodí nového člena, jaké s ní budou mít vztahy, to je ve hvězdách. 6 obyčejných přátel, kteří se považují za rodinu. Budou držet při sobě, nebo se při první hádce zn...
"Nekopej do mě ty hovado zasraný" křikla jsem na osobu s kuklou, která do mě neustále kopala. "To si posrala lásko" zařval a kopal do mě o to víc. "Čůráku, nech mě bejt" naposledy jsem zařvala. Pak už si pamatuju jenom tmu.
Probudila jsem se ve své posteli, ohmatala jsem se, po mým bývalým příteli ani stopy. Sedla jsem si na postel a oddychla jsem si. Od našeho rozchodu to jsou tři měsíce a od té doby se mi o tom pořád zdá. Furt vidím, jak jsem se od něj nechávala využívat, mlátit, zneužívat.
Je mi zle ze sebe a hlavně z něho. Přestala jsem na to myslet a šla jsem si vyčistit zuby a aspoň trochu se namalovat.
Abych vám o tom řekla něco víc, celé ty 3 měsíce s nikým moc nemluvím a dost jsem se uzavřela. Ani s rodiči nemám tak dobrý vztah, vůbec spolu nemluvíme.
Když jsem dokončila ranní hygienu, vrátila jsem se k sobě, vzala jsem si noťas a zalezla s ním do postele. Projížděla jsem si Facebook a z ničeho nic se ozval ten otravný zvuk. Napsal mi Filip.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Bylo teprve 10, takže jsem času měla dost a navíc od Fügnerky nebydlím daleko. Odložila jsem počítač a šla jsem dolů do kuchyně pro nějakou snídani, ale nikde žádný jídlo nebylo, jen 3 dny starej chleba. Vlastně stejně nejsem zvyklá snídat.
Vrátila jsem se do pokoje, pustila si nahlas Lizera a vrhla se ke skříni. Když mě chce s někým seznámit, tak bych neměla vypadat jak šmucka. Dlouho jsem přemýšlela, co si obléknu. Nakonec jsem si vybrala obyčejný černý crop s kraťasama a košili kolem pasu.
Byl začátek léta, ten správný čas na lehké oblečení. 24.6. Pořád jsem měla hrozně moc času, tak jsem si lehla a pustila si Rychle a zběsile. Čas utekl poměrně rychle. Naposledy jsem se upravila před zrcadlem a mohla jsem jít nakupovat.
Došla jsem do nejbližšího krámu, v mém případě k Vietnamcům. Koupila jsem červeného sklepmistra, coca colu a nějaký ty cigára. Všechno jsem naházela do batohu a šla jsem na tramvaj.
Čekání jsem si zkracovala cigaretou. Sotva jsem si pětkrát potáhla a ta svině přijela, neskutečný tohle. Nastoupila jsem a čekala na svojí zastávku. Vystoupila jsem na rybníčku, alkohol jsem šla smíchat za kulturák, tak jako vždycky.
Všechno jsem poklidila do batohu a šla jsem fórkem směr fügnerka. Během 10 minut jsem tam došla a už zdálky jsem viděla mého nejlepšího kamaráda od dětství, stál uprostřed fügnerky jak kokot. To je u Filipa normální.
Zastavila jsem se a čekala co bude, asi po 3 minutách za mnou přišel "ty seš debil, že to ani není možný" vysmála jsem se mu a uvítala ho objetím. "Tak co, kam chceš jít? " zajímala jsem se o jeho plány. "Textilka" odpověděl a víc k tomu neřekl.
