Májový večírek (Snamione)

Nesnáším tě!

Ten večer usínal Severus se smíšenými pocity. Věděl, že k ní něco cítí... A bylo to zatraceně silné. Věděl to už dříve, nebyl hlupák a nehodlal si dělat jakékoliv naděje. Hermiona pro změnu usínala s mírným úsměvem na tváři. Líbila se jí představa, že i on dokáže být člověkem. Někým, kdo ji chápe. Kdo ji vidí.

Ráno se Hermiona probudila celkem brzy, proto se rozhodla, že si ještě zajde do knihovny, než půjde na snídani. Bylo jasné, že zrovna ji nikdo hledat nebude.

Sedla si na své oblíbené místečko v zadní části knihovny a začetla se do nějaké knihy o lektvarech.

„Hmm, nevím o tom, že bych zadával nějaký test.“ ozval se tichý a hluboký hlas u dívčina levého ucha.

„Nezadával.“ odpověděla po tom, co zaklapla knihu a mírně natočila hlavu, aby aspoň koutkem oka viděla na na toho může několika tváří.

„To jsem si oddechl. Nebudu mít aspoň tolik práce a rozčilování. Smím mít dotaz? Co tady děláte tak brzy ráno?“

„Krom toho, že čtu učebnici? Nemohla jsem spát. A vy?“

„Hmm, co že tak mladá a už nemůže spát? Ts, ts, ts... Zajímavé, beztak máte plnou mysl... Takových těch dívčích záležitostí.“

„Dívčích záležitostí?“ zaptala se Hermiona s křivým úsměvem.

„No však víte. Mladí lidé, kosmetika, vzhled a citově zabarvené výjevy.“ řekl s mírně zamračeným pohledem Severus.

To už Hermiona vyprskla smíchy.
„Tak to ne! To si vážně o mně myslíte?“

Severusovi se na moment mihl přes tvář překvapený výraz.
„V mé společnosti se nikdo nesměje, proč vy ano?“

„Když ono to vážně bylo vtipné. Jako vážně? Já a myšlení na kluky? To nejde k sobě.“

Severus pozvedl jedno obočí a pohledem si ji přeměřil. Ona by mohla mít na každém prstu pět členů mužské populace.
„Proč?“

„Protože jsem Grangerová... Ta mudlovská šmejdka.“

Severus ji gestem ruky umlčel.
„Neříkejte si tak.“

„A v očích všech jsem jen šprtka, která má otřesné vlasy a nos neustále zabořený v knížkách. Tak kdo by o mě měl zájem a tím pádem, proč bych já měla uvažovat nad takovými povrchními lidmi?“

Severus se teď otevřeně mračil.
„Nemyslím si, že byste měla mít na sebe takový názor.“

„Hmm... O tom nerozhodujete.“ řekla a zvedla se ze židle.

Otočila se a chtěla udělat krok vpřed, ale narazila do hrudi černě oděného může. Pomalu zvedla hlavu a podívala se do jeho onyxových očí. Severus jen ztěžka polknul. Pomalu ji zastrčil neposlušný pramen vlasů za ucho a pak prstem přejel po jejím krku. Potom nechal ruku volně sklouznout zpět dolů.

„Merlinužel nerozhoduji. To máte pravdu.“

„Ehm.. už je hodně hodin, měla bych jít.“ řekla tichým hlasem a chtěla se kolem něj protáhnout.

Severus ji chytil za paži a přitáhl si ji zpátky.
„Já být mladší, byl bych vám neustále v patách.“

„Co prosím?“

„Vyložte si to jak chcete.“ s těmito slovy Hermionu uvolnil ze svého sevření, otočil se směrem k východu a chvíli na to Hermiona uslyšela jen zavření dveří.