babygirl ; lrh

07 ❥

část sedmá:

''skvělá''

Několik století, tedy hodin ale pro mě to byla celá věčnost, jsem se topila v učebnici matematiky. Když už jsem si myslela, že jsem přišla na správný způsob počítání příkladu, učebnice mi hned srazila sebevědomí.

Nahlas jsem si povzdechla a hlavu jsem položila do učebnic. Začala jsem proklínat všechno a všechny, co mě napadli. Nevěděla jsem to pochopit, bylo to pro mě přímo nemožné. Jediné, co mě matika naučila je to, že nesnáším matiku.

Z mého truchlení mě ovšem vyrušilo klepání na dveře, na které jsem se nesnažila ani jen podívat. Zaslechla jsem otevření dveří a následné odkašlání.

''Co to děláš se svým životem,'' ozval se hlas, který mě přinutil se otočit a tuhle osobu bych tu vůbec nečekala.

''Nevrč na mě Calume a raději mi pojď pomoct,'' řekla jsem zoufale, na co se jen zasmál a přišel blíž ke stolu.

''Nevím jestli ti s tímhle moc pomůžu, já ani nedokončil střední,'' propukla jsem v hlasitý smích, Calum se snažil si zachovat kamenný výraz ale nepodařilo se mu to.

Calum nedokončil střední? Nikdy by mě nenapadlo, že právě on, tak talentovaný a opravdu moudrý člověk se prosadil i bez toho. Možná, ta škola opravdu k ničemu dobrá není.

''Ale teď vážně, přišel jsem s klukama a už půl hodiny se snažíme zjistit, jak funguje toastovač-,''

''A proto si přišel za mnou?'' pozvedla jsem obočí a založila si ruce na hrudi s neutrálním výrazem.

''No vlastně,'' odmlčel se, snažil se najít ta správná slova ''chtěl jsem tě asi vidět. Tedy! U-určitě jsem tě chtěl vidět,'' poškrábal se na zátylku a zářivě se usmál.

Jeho tetování skrz bílé tričko vynikly ještě více, při pokrčení ruky se objevily jeho svalnaté ruce, taktéž i žíly. Byl velmi okouzlující.

Tohle bude ještě sakra dlouhý večer.

Later

''Podává se večeře!'' křičela jsem už asi popáté z kuchyně po celém domě a stále se nikdo neozýval.

A proč by se i měli ti šašci ozývat? Ash s Mikem neodtrhli pohledy od televize, protože závodili s autíčky. Calum byl zakrytý v šedé dece a mazlil se s Nancy, naším malým štěňátkem labradora. A Luke? Nedokázal pustit telefon z ruky, asi říši něco opravdu důležité. Děcka.

Vzala jsem talíř plný toastů a posadila jsem se do křesla na kraji obýváku a začala jsem si je nahlas vychutnávat. Calum zbystřil.

''Snad si nemyslíš, že to všechno sníš sama!'' položil Nancy na zem a málem jsem dostala infarkt, když na ni spadla deka a Calum ji skoro pošlapal. Naštěstí si jí všiml.

''Skoro jsi mi zabil psa!'' vypískla jsem ''za to žádné toasty!'' vyplázla jsem na něj jazyk a běžela jsem nejrychleji jak jsem mohla.

Calum samozřejmě neváhal a rozběhl se za mnou. Slyšela jsem Ashe, který mu začal nadávat, protože jim zakryl obrazovku a skoro prohrál závod, a Luka, kterému kvůli němu spadl telefon na zem.

Nenapadlo mě nic jiného, ​​než se schovat v kuchyni. Myslím, že mi pár toastů po ceste vypadlo, takže měl možnost snadněji mě najít ale nehodlala jsem se vzdát. Použila jsem toasty jako návnadu a položila jsem je na stůl. Schovala jsem se za kuchyňskou linku, hned naproti stolu a čekala jsem. Jakmile se objevil, jsem mu bez přemýšlení skočila na záda.

Chyba.

''Co to vyvádíš?'' zasmál se Luke přidušeně, protože jsem mu rukou tlačila na krk ''na to, jaká jsi malá skáčeš docela vysoko,'' konstatoval, no já byla jako zkamenělá.

''Pane bože, promiň. Myslela jsem, že si-,''

''Calum?'' řekl sarkasticky ''chceš na mně viset celý den, nebo?'' s omluvou jsem z něj seskočila a trapně jsem hleděla do země.

''Omlouvám se,'' řekla jsem znovu a překřížila jsem si ruce za zády.

Opravdu jsem se cítila neskutečně trapně. Vypadalo to, jako ta typická situace z dětství, kdy jsem přišla domů s odřenýma koleny a maminka ze mě lovila, jak se to stalo.

''Vypadá to, že se dobře bavíte,'' založil si ruce na hrudi přesně tak, jako já před chvílí v pokoji ''slušelo by vám to spolu,'' odfrkl si.

''Luku,'' přetočila jsem očima ''nikdo z vás, kromě Caluma, nejevil znaky života, když jsem přinesla toasty,'' řekla jsem na oko naštvaně, což ho přimělo se usmát.

''Řešil jsem něco, důležité,'' úsměv mu z tváře zmizel a já jsem přesně věděla, co se děje.

''Děje se něco?'' zajímala jsem se, ale on se jen otočil zády ''Luku, chceš si promluvit?'' pohladila jsem ho rameni a beze slova přikývl.

V zlomu sekundy mě popadl za zápěstí a táhl mě přes celý dům. Míjely jsme obývák, kde se tři šašci mlátili o ovladač. Nikdy nepochopím, jak mohou být tak bezstarostní. Po pár sekundách jemného běhu jsme se ocitli na terase, kde se Luke posadil na schod a já se uvelebila vedle něj. Panovalo mučivé ticho dokud ho neprolomil.

''Arzy má ode mě 12 nepřijatých hovorů, 20 nepřečtených zpráv a nemohu se dovolat ani Georgovi,'' začal smutně ''tak jsem volal Marii, která mi řekla, že cestují za Georgovo nemocnou mámou,'' z kapsy tepláků vytáhl krabičku.

''O tom já také nic nevím,'' trhla jsem rameny.

''Tady nejde o to, jestli si o tom věděla nebo ne," nadechl se ''tady jde o to, že Georgova matka zemřela před pěti lety,'' zapálil cigaretu a mnou proběhla vlna napětí ''jeho auto stálo před firmou , kde začal nedávno pracovat, stálo tam když jsem jel vyzvednout kluky,'' vydechl kouř, který vynikl na tmavé obloze, ale hned se ztratil.

''Takže ti lhali?'' povzbudila jsem ho.

''Nejen mně ale i Marii. Těžko se mi to říká, ale myslím si, že společně něco chystají,'' jednou rukou si promnul oči ''myslím, že mají novou rodinu a Arzy jiného vola,'' zasmál se.

''Vztah je jen pro dva, jen některé kurvy to nevědí pochopit,'' nevěřila jsem, že jsem to řekla nahlas. Podíval na mě šokovaně.

''Máš pravdu, ale i tak se mi nelíbí, když si sprostá,'' řekl ublíženě a tak moc jemně, že se bál, že by se každou chvíli mohl rozpadnout na cimprcampr. Nemohla jsem se na něj zlobit.

''Mám na to svůj důvod,'' nevynechal zvědavý pohled ''není hezké, jak se k tobě chová. Když se dva lidé mají rádi, vždy se najde způsob, jak to bude fungovat a je jedno, jak těžké to bude,'' řekla jsem upřímně.

''Proč jsi tak skvělá?'' vyhrkl zničehonic a musel si zakrýt ústa, aby dodal důraz na to, že to opravdu bylo omylem.

''Já?'' ukázala jsem na sebe.

''Si zábavná a rád s tebou trávím čas. Si chytrá a samozřejmě velmi rozkošná. Si jiná, ale to tě dělá speciální. Vždy říkáš to, co si myslíš a pokaždé se mi snažíš pomoct, i když víš, že to vlastně ani nemá smysl. Máš ten nejkrásnější smích a každý kousek tebe je naprosto perfektní. Si prostě sama sebou a to tě dělá neskutečně neodolatelnou,''

Cigareta letěla někde do prostoru kolem nás. Díval se přímo na mě a měla jsem co dělat, abych uklidnila mé rychle bijící srdce. Chytil mě za tvář a palcem mi jemně začal vykreslovat kroužky na líci.

''Nevím, jak dlouho ti vydržím odolávat.''

❥

zdravím vás po trošku delší době, tbh nemám teď moc čas na psaní a pomaličku mi docházejí nápady :dd možná bych mohla udělat character ask! tak pokud byste chtěli můžete mi napsat nějaké otázky do komentářů xx

přeji hezký den!