Společník ✓ || Zhang Yixing & Cai Xukun

8

Yixing
Usměju se na něj, jak je roztomilý, v tom sladkém pyžamku a ještě s tím culíčkem. Donesu nám snídani do obýváku a společně se najíme. Pak Xukun začne všechno uklízet a já se zatím obléknu. Nakonec k němu dojdu se zlatou kartičkou v ruce.
"Na, tohle je klíč od pokoje, já teď půjdu na různé schůzky, ale snad to stihnu co nejrychleji a pak se půjdeme podívat po městě. V hotelu je sauna, bazén a masáže, stačí, když jim ukážeš tuhle kartičku a máš vše zadarmo, nezapomeň se naobědvat." usměju se na něj a kartičku mu dám. Vezme jí do rukou a nadšeně se mu při každém mém slově rozzáří obličej. "Počítám, že kolem třetí hodiny bych to měl mít za sebou." mrknu na něj a on s nadšeným kýváním dojde ke dveřím a vyprovodí mě ven. S povzdechem jdu na tu nudnou schůzku. Tak moc bych sem Xukuna vzal i jindy, než když mám nějakou práci. Chtěl bych mu to tady ukázat celé a bez toho, aniž by na mě musel čekat v hotelu, ale snad se nám to brzy povede. Ale musím říct, že s ním mám hned lepší náladu a i na tu schůzku jdu s úsměvem. Není se proto moc čem divit, když na mě investoři valí oči. Ne, že bych se na ně nikdy neusmíval, přece jen potřebuji jejich peníze, ale nikdy to nebylo upřímné jako dnes a je na nich vidět, že si toho všimli. Možná i to je ten důvod, proč ve tři odházím najedený a se smlouvami v ruce. Všichni mi kývli na moje požadavky a já ještě s lepší náladou dojdu do hotelu. Je půl čtvrté a já doufám, že je Xukun na pokoji, nerad bych ho tady naháněl. Ve chvíli, kdy zpoza dveří slyším televizi, tak se nadšeně usměji a projedu svojí kartičkou zámek, aby se mi otevřeli dveře. Xukun se zabraně díval na něco na obrovské televizi. nemohl tomu ani rozumět, protože to bylo čínsky, ale vypadá to, že mu stačí jenom samotná show. Nadšeně sledoval, jak lidé skáčou pro pár peněz do vany plné pavouků a sám u toho pištěl a vypadal dost vyděšeně.
"Bavíš se?" dojdu až k němu. Celý poskočí, jak se lekl, ale ve chvíli, kdy si uvědomí, že to jsem já, tak se na mě usměje a přikývne. "Byl jsi jen tady?" pozvednu obočí, sednu si vedle něj a uvolním si kravatu, abych si oddechl. Zakroutí hlavou a nadšeně se zaculí.
"Mhh, byl jsem na masáááži a pak jsem šel plavat a nakonec jsem si dal moc výborný oběd, ale nikdo mi moc nerozuměl, tak mi dali špatný," nafoukne tváře "ale i tak to bylo výborné." zamrká na mě. Zamračím se a povzdechnu si. Vezmu telefon a vytočím recepci a začnu je navigovat, aby se zítra Xukunovi věnoval někdo, kdo mu bude rozumět. Začnou se mi omlouvat a slibovat, že se to příště už nestane. Xukun po mě občas zamyšleně střeli pohledem. Zavěsím telefon a vrátím se k němu.
"Kam jste volal?" zamrká na mě a v jeho očích bylo tolik zvědavosti jako v malém dítěti.
"Jen jsem vynadal personálu, že se s tebou nedokázali dorozumět a zítra se ti bude věnovat někdo, kdo ti bude rozumět." usměju se na něj. Zalapá po dechu a chytí mě za ruku.
"A-Ale to nebyla jejich chyba, to jste nemusel." zakroutí zuřivě hlavou a nahodí smutná očka, která mi drásá srdce.
"Ale musel," mrknu na něj "dojdu se převléknout a až se dokoukáš, tak se půjdeme projít?" pozvednu tázavě obočí. Hned začne hledat ovladač a vypne televizi. "Mohl jsi to dokoukat." zasměju se, ale on zakroutí hlavou a uteče k sobě do pokoje, asi se převléknout. Udělám to samé a převléknu se do méně formálního saka a košile. Navoním se a pak vylezu ven a usměju se na něj. Vypadal tak neuvěřitelně roztomile. Dojdu k němu a pohladím ho po vlasech, abych mu pár neposedných pramínků dal na jejich správné místo a pak se usměju.
"Moc hezky voníš," nahnu se k němu a nosem přejedu po jeho rameni a zhluboka se nadechnu. "pak mi řekni, co je to za značku, abych ti ji mohl koupit, až ti dojde." mrknu na něj. Vidím na něm, že se lehce začervenal a nevím proč, ale musím se nad tím srdečně usmát. Vlastně docela se divím, že mě ještě nebolí koutky z toho, jak moc se směji. Od té doby, co jsem ho poznal, tak se usmívám víc než normálně a vše co dělá nebo řekne nebo jenom to, jak se tváří, mi vhání do tváře stále víc a víc úsměvů.
Vyjdeme spolu ven a já ho zavedu do několika luxusních turistických čtvrtí. Procházím s ním pár památkových míst a kupuji mu každý suvenýr, který se mu líbí, i když na mě potom hází nafouknuté obličeje z toho, že to vše kupuji. Pohladím ho po vlasech a zasměji se.
"To je přeci účel toho, ne? Abych za tebe utrácel, tak mě nech." mrknu na něj a k večeru ho provedu kolem řeky. Park a celkově ulice podél řeky je ozdobena lampióny, které svým oranžovým světlem vrhají příjemnou a hlavně typickou letní festivalovou atmosféru. Xukun se dívá na vše co září a nadšeně se rozhlíží. Zavedu ho do jedné ze svých oblíbených restaurací a odsunu mu židli, aby se mohl usadit.
"Ummm." začne se zase ztrácet v menu. Zasměji se a pomůžu mu si vybrat a vše objednám, ještě k tomu přiobjednám láhev jejich nejlepšího vína a rozliji, jak sobě, tak jemu. Přiťukneme si a on zvědavě ochutná a pak se mlsně olízne. Zasměji se nad jeho reakcemi a lehkým nedostatkem etikety, a přesto....přesto je to všechno takové roztomilé. Kdybych byl s někým jiným, tak bych se možná styděl za to, jak horlivě do sebe cpe další a další porce a zapíjí to vínem jakoby to byla voda, a přesto když je to on, tak to shledávám hrozně roztomilé a sladké a nanejvýš zábavné.
Po dvou hodinách a dvou flaškách vína vezmu Xukuna kolem ramen a před restaurací společně čekáme na taxík. Xukun z obsahu alkoholu lehce usíná a hihňá se všemu, co vidí. Myslím, že se hihňá i svým myšlenkám. Opilecky se o mě opře, a kdyby po chvíli nepřijel taxík, tak by možná usnul ve stoje. V autě se hlavou opře o moje rameno a pevně mě obejme kolem ruky a něco začne mumlat. Chvíli se ho snažím poslouchat, ale když přijdu na to, že jeho mumlání nemá žádný smysl, tak ho pohladím po tváři a začnu se věnovat výhledu, který ubíhá za oknem.
Snažil jsem se ho vzbudit, chvíli, ale snažil, ale dospěl jsem k názoru, že to není možné. Vzal jsem ho tedy do náruče a odnesl až do postele, opatrně ho položil. Chvíli jsem zápasil sám se sebou, ale svlékl jsem z něj sako a rozepnul mu pár knoflíčků od košile, aby měl pohodlí. Když jsem chtěl odejít, tak se odkopal z peřiny a jako housenka se dostal z kalhot a odhodil je vedle postele. S lehkým úsměvem na rtech jsem došel zpátky a kalhoty mu složil a položil na židli. Na chvíli jsem se zastavil u jeho postele a nedokázal se odtrhnout pohledem od jeho tváře. I když jen spí tak je tak sladký. Neudržím se a několikrát prsty projedu jeho vlasy. Pokaždé něco zamumlá a lehce zavrní a to mě donutí k dalšímu a dalšímu pohybu. Po chvíli se ale zvednu z jeho postele a s posledními pár pohledy na něj odejdu a zavřu za sebou dveře. Dojdu k sobě do pokoje, svléknu se a unaveně si lehnu do postele. Jo, takhle je to lepší než když cestuji sám, s ním je to hned zábavnější a příjemnější, už se nemůžu dočkat zítřka.