Mladá bruneta se konečně probudila. Když ale uviděla bílé světlo, tak si už myslela, že je v nebi, že je už po všem. Po bolesti a hlavně po jejím životě. Nesnášela svojí existenci. Kvůli své nemoci a i bez ní. Před svou nemocí byla ve škole a její bývalý kámoš se dalo říci ji šikanoval. Nechtěla si to přiznat jako vždy, ale byla to pravda. Akorát to zjistila až později. Nemohla uvěřit, že to všechno jí udělal on. To on ji zlomil. To on může za to, že se chtěla zabít. To on může za to, že si přijde nechtěná a nedůležitá. To on. Klukovi kterýmu věřila. Od té doby nikomu nevěří. Jednou věřila, akorát dotyčný ji zklamal. Víc než zklamal.
Rozkoukala se kolem sebe a zjistila, že je v místnosti, kterou nesnáší z celého srdce. Nemocnice. Bílé stěny, bílé peřiny a bílé oblečení. Všechno bylo bílé. V ruce zase měla napíchnutou tu hadičku, kterou si nikdy nezapamatuje jak se jmenuje. Celkově byla napíchnutá na strojích a to jí štvalo a i vyděsilo. Vždyť jí srazilo auto. Cítila ten pocit. Ten pocit, že umřela. Už několikrát ho cítila ve snech, ale vždy se zabila sama. Proto nesnáší spánek. Možná i díky tomu trpí nespavostí, protože vždy když usne, tak má noční můry.
Když se konečně vzpamatovala z prvního šoku, tak ji proběhla v hlavě jen jedna věc a to, že chce pryč. Nechce ztrácet čas v tomhle prostředí.
Aby nad čímkoliv přemýšlela, tak si vytrhla různé hadičky z vlastního těla a vstala rychle z postele. Čekala, že se jí zamotá hlava ale nic. Proto ihned vyběhla z pokoje a viděla jinou chodbu než mají nemocnice. Byla luxusní na nemocnici a nebyla bílá. Všude byly dřevěné luxusní dveře a ta chodba ji přišla až moc dlouhá, že neviděla na konec.
„Asi vážně jsem blázen.“ zašeptala si pro sebe potichu, tak aby to slyšela jen ona. Po chvíli uslyšela nějaký alarm, co jí přišel až moc hlasitý, tak si uvědomila, že tohle asi není normální nemocnice. Jiný člověk by si dal ruce na uši, ale ona byla zvyklá na rámus. Proto ji zvuky z přístrojů přijdou normální. Jako ukolébavka, která vás má uspat a jít z jedné noční můry jménem realita do druhé noční můry, která realita není.
Kroky slyšela až moc dobře. A hlasy taky. Zpanikařila a běžela po chodbě na druhou stranu než byly ty hlasy. Bylo jí jedno, že je bosá a pomalá, přesto chtěla pryč. Nechtěla jako většinu svého života být v nemocnici. Byla v ní už dost dlouho. Teď si chtěla užívat a ne, aby ji hned na prvním přechodě srazilo auto.
Po chvíli ji ale stejně dohnali všelijací doktoři. Neposlouchala, co říkali, ale věděla, že když ji chytili, tak je to už k ničemu. Táhli ji zpátky do oné místnosti a ona se ani nebránila.
Chtěli ji připojit zpět ke strojům, ale najednou se začalo všechno kývat. I brunetě to přišlo divné. Televize za chvíli až spadla a ty stroje na tom nebyly o moc líp. Stolek s různými věci u okna také nebyl na tom nejlíp. Dívka se, ale nebála.
„Možná to je zemětřesení.“ pomyslela si, ale doktoři kolem ní začali panikařit. Teda do doby než jim všem hlavou proletěla nějaká mince, co se vzala kdoví kde. Následně spadla brunetě do dlaně celá od krve. Doktoři spadli na zem a z hlav jim tekla krev.
Bruneta nechápala, co se děje. Bála se, že je to realita a ne jeden z jejích stupidních snů. I přesto všechno zase běžela do doby než musela zatáčet. V zatáčce ji totiž zachytil nějaký brunet, co nevypadal moc klidně, když ji uviděl. Chtěla ho obejít ale on ji nenechal.
Dokonce za chvíli se jí to nějakým povedlo ho obejít. Teda skoro. Byl tam totiž on... Chlápek s pleškou ji totiž střelil uspávací zbraní a tak malá bruneta spadla k zemi. Málem spadla na hlavu, kdyby ji v posledním momentě nechytil brunet.
A to byl můj první den, kdy se projevily mé stupidní schopnosti. Ano asi jste čekali, že to bude něco wau, třeba jako Spider-man, který schopností, jenom ztrapnil nějakou holku a vlastně to bylo hrozně vtipný, že se tomu všichni smáli.
Moje projevení vtipný nebylo, protože hned jak se ta schopnost objevila, tak jsem se stala vrahem. Jen díky tomu, že já blbá se chtěla sama podívat do L.A.
Všechny příběhy hrdinů nejsou hezké.
Hi guys,
Popravdě tyhle kapitoly mám předepsané, ale kdybych to měla psát zrovna dneska, tak bych to napsala znovu tak depresivně. Ano zní ta knížka zatím docela depresivně, ale změní se to. Později...
Chtěla bych se vás zeptat jestli taky máte někoho koho nesnášíte a zároveň máte rádi?
Jinak zase můžete zanechat hvězdičku a ostatní tyhle kraviny potěší️💞
•Bad Sabine•
YOU ARE READING
Different?
Fanfiction„Člověk, který není ochoten pro něco zemřít, není zralý pro život." - Martin Luther King A možná proto jsem si přišla celý můj život, že umírám pořád a pořád dokola. Teda dokud samozřejmě do toho života nevstoupil někdo, kdo mi ho změnil od základů...
