where were you in the morning?

who made you the queen?

Summary: Perfekcionistický Shawn se nepohodne v práci s novým, až  moc sebevědomým zaměstnancem Niallem, během team buildingu.

Shawn

Plán na dnešní den byl jasný - vstanu kolem sedmé, v sedm deset se nasnídám a do sedmi třiceti se zvládnu obléct, oholit a vyčistit si zuby. V sedm čtyřicet tři, už budu nasedat do auta a na osmou budu v práci, kde připravím všechny důležité podklady pro svůj tým k zasedačce.

Budík mi zazvonil lehce po sedmé, rychle jsem vstal z postele, abych byl na určený čas, už usazený u stolu s jídlem. Rozčíleně jsem vstal od stolu a došel si pro lžičku, kterou jsem si zapomněl včera večer nachystat.

"Jak se asi můžu stát ředitelem společnosti, když si ani neumím nachystat lžičku na stůl, abych ráno stíhal?" zamumlal jsem si pro sebe, když jsem se posazoval ke stolu.

Pudink, který jsem měl přes noc nachystaný na stole, trochu zteplal, ale pořád byl dobrý, kafe bylo studené, tak jak jsem ho měl rád. Spousta lidí nechápala mou náklonnost ke studenému kafi, ale život manažera byl těžký a skoro nikdy jste neměli čas si vypít šálek horké kávy, předtím než jste dodělali všechnu práci.

Kvůli své neprofesionální chybě jsem ztratil cenné dvě minuty svého času, takže jsem nemohl dopít svou ranní kávu, jinak bych nebyl schopný se držet svého plánu. Rychlým krokem jsem se přesunul do koupelny, kde jsem si vzal dlouhé čtyři minuty na to, abych si vyčistil zuby. Poté jsem si oholil své dvoudenní strniště a oblékl se do modrého saka, stejně barevných kalhot a obyčejné bílé košile. Pracně jsem si uvázal černou kravatu a párkrát si prohrábl vlasy namočeným hřebenem. Když jsem byl se svým vzhledem spokojený, odebral jsem se do obýváku, kde jsem si vzal důležité podklady pro dnešní zasedání.

Bylo sedm třicet devět, když jsem sebíhal schodiště ve druhém patře. Mé chytré hodinky zapípaly právě, když jsem odemykal auto. S hlasitým oddechem jsem usedl za volant a hodil svou brašnu na sedačku spolujezdce. Pokud dnes nebudou kolony, budu ten nejšťastnější člověk na světě.

Rádio hrálo na hlasitost pět a já netrpělivě čekal na to, až ta žena v rádiu ohlásí dopravní zprávy. Při zjištění, že na hlavní silnici je kolona, jsem se to rozhodl objet vesnicemi.

Radostně jsem zavíral dveře od auta, když jsem zaparkoval ve firemní garáži. Měl jsem dost času na to si přečíst ranní noviny a ještě dvakrát projít pro jistotu svou práci. Na recepci mě uvítala stážistka Camilla, brunetka okolo dvaceti, která tu z nás byla nejmladší.

"Pane Mendesi," oslovila mě po cestě k výtahům. "Pan Styles se s vámi chce setkat v jeho kanceláři, mám vás tam prý ihned poslat" oznamovala mi, když držela sluchátko přitisklé ramenem k uchu a přehrabovala se v nějakých formulářích.

"Řekněte mu, že tam hned jsem" křikl jsem nazpátek a nastoupil do výtahu. Cesta byla dlouhá, protože výtah zastavoval ob každé tři, čtyři patra a chvilku to trvalo, než jsem se dostal do toho dvanáctého.

Vystoupil jsem z výtahu a naskytl se mi pohled na prosklené kanceláře. Zamířil jsem do té největší, kde jsem viděl Harryho telefonovat, ten mi ale pokynul rukou, abych šel dovnitř. "Musím jít, uvidíme se večer, pa. Taky tě miluju, papa" usmál se a zavěsil.

"Louis?" nadzvedl jsem obočí a Harry se s přikývnutím zasmál. "Chtěl si mě vidět?"

"Posaď se" pokynul mi a ukázal na židli naproti němu. Posadil jsem se tedy, dělil nás velký dřevěný stůl, o který byl Harry opřený. "Víš proč jsem tě zavolal?"