Ghost [Marcus Gunnarsen]

∆ Attende ∆

Zatímco Martinus zažíval ráj. Anna se vrátila na hotel v Oslu po zbytek pobytu zůstala na hotelu s výmluvou že ji není dobře. Byla zklamaná, dala falešnou naději sobě, Martinusovi ale to co jí nejvíce štvalo bylo to že zklamala Marcuse.

Teď vás asi zajímá co se stalo s Marcusem. Stalo se s ním to co se stalo i ostatním duchům, kteří nenašli svou spřízněnou duši. Bloudí po světě. Nemohl se dívat na to, jak se jeho dvojče pomalu zabíjí. Zároveň nemohl vidět Annu, která toho pro něj obětovala tolik, vlastně pro nic.

Všichni tři si přáli jednu stejnou věc. Aby se jejich životy vrátily, zpět do doby, kdy byli šťastní a bez starostí. Ovšem čas se vrátit nedá. Všichni si přáli aby mohl být Marcus opět živý.

Plynuly hodiny, dny, týdny, měsíce ani jednou za celou dobu se nestalo že by na sebe nemysleli. Jednoho dne už to ale nevydrželi. Anna nesnesla pocit, že ji na tomto světě něco chybí. Ne tak něco jako někdo. Proto přesně v den Marcusovi smrti, šla k nedalekému mostu. Postavila se na okraj, a pozorovala tekoucí vodu pod ní. A pak to udělala jeden krok do neznáma, poslední co zaregistrovala byl tvrdý náraz do studené vody. Pak už viděla jen bílé světlo, z kterého vyšel Marcus.

,,Princezno moje, proč jsi to udělala?“ zeptal se přičemž ji poprvé mačkal v objetí.

,,Mohla jsi mít skvělý život“ řekl a pohladil ji po líčku.

,,Život bez tebe by nikdy nebyl skvělý“ řekla a poprvé ho políbila. Konečně byli spolu a šťastní.

Martinus? Ten také nezvládl výročí bratrovy smrti. Jednoduše se předávkoval. Jak ráda bych vám řekla že se setkal s Annou a Marcusem na onom světě. Ale pamatujete co jsem říkala na začátku příběhu?

Každý člověk má svou spřízněnou duši, kterou musí potkat než zemře. Martinus to štěstí neměl, ale to už je jiný příběh.

Konec...
Doufám že se vám poslední kapitola líbila, rozhodla jsem se udělat takový sad happyend 🤷

Mějte se fanfárově 💛