Ghost [Marcus Gunnarsen]

∆ Femte ∆

Dívka se probudila a jako první si všimla tužek a papíru na svém stole. Nebyl to sen. Opravdu je tady s ní duch.

Vstala a odešla se nasnídat. Celou dobu přemýšlela jestli je tady s ní. Marcus také celou dobu přemýšlel, uvažoval nad tím jestli s ním Anna bude chtít ještě mluvit.

Když přišla do svého pokoje opět nachystala tužky a papír.

,,Strašidýlko jsi tady?“ zeptala se a čekala na odpověď, ta se jí ale nedostavila. Marcus ač chtěl sebe více tužkou nepohnul. Nechápal to. Anna si povzdechla, uklidila tužky s papírem a vydala se ven se svými kamarády.

Celá jejich partička seděla v parku a vedle Anny seděl pro ni pěkný kluk. Marcus věděl že se Anně líbí stejně jako se ona líbila jemu. Proto když si dal ruku kolem ramen neudržel se a dal mu facku.

To ale netušil že chlapec jehož jméno neznal facku ucítí a nejenom to ale dokonce ji celá parta uslyší. Anně hned došlo kdo tohle udělal a přišlo ji roztomilé že její strašidýlko žárlí.

,,Hej já už budu muset domů“ řekla a vstávala k odchodu.

,,No tak...ještě tu s námi buď“ naléhal chlapec s kaštanovými vlasy. Když v tom mu přiletěla facka z druhé strany.

,,Vidíš to je znamení že už mám jít domů tak čau“ rozloučila se všemi objetím a odešla domů.

,,Jsi tady?“ zeptala se po cestě.

Marcus nevěděl jak ji má dokázat že tady je a tak hodlal vyzkoušet něco dost riskantního. Chytil dívku kolem pasu a pomalu ji začal zvedat.

Blondýnka vypískla jakmile se její nohy přestaly dotýkat země.

,,Prosím pusť mě“ řekla rozklepaným hlasem. Bála se. Marcus ji pomalu pustil. Nechce aby se ho bála.

,,Příště stačí třeba zvednout list“ řekla a pokračovala v cestě.

,,Doma si spolu zase popovídáme souhlasíš?“ Marcus vzal list ze země a začal s ním hýbat nahoru a dolů.

,,Dobře ale radši toho už nech, někdo by si toho mohl všimnout“

Hei💓
Tak snad jsi šťastná Eliško...
Jinak ji můžete poděkovat díky machaacova je kapitola❤