Ghost [Marcus Gunnarsen]

∆ Tiende ∆

Uběhly čtyři dny. Marcus od doby co Anna zjistila způsob jak ho "oživit" nekomunikoval. Proč? Dohodli se tak. Chtějí vyzkoušet jestli kniha nelže. Právě teď je něco po druhé hodině ranní.

Marcus sedí na okraji postele a pozoruje spící blondýnku. Nedočkavostí nemůže spát, chce vědět jestli ho dívka uvidí, protože jestli ano kompletně mu to změní jeho posmrtný život. Dobře ne zas tak úplně, ale bude tu potom velká šance na jeho oživení.

Čas pro něj ubíhal pomalu. Každá hodina mu přišla jak tři. Když už začalo svítat, podíval se na její budík, který tu dala Anna speciálně pro Marcuse. Bylo přesně osm ráno. Dnes je sobota a to znamenalo jediné, dívka bude spát déle než obvykle.

Marcuse ta nevědomost jestli ho uvidí zabíjela. Celkem paradox nemyslíte? Ducha zabíjí strach z toho že nepůjde vidět.

Dívka se začala v posteli převalovat a to znamenalo jediné. Probouzí se. Pomalu otevřela oči, zívla a posadila se na posteli.

,,Marcusi ještě spíš?“ zeptala se a porozhlédla se po pokoji.

Nevidí. Ona mě nevidí. Taková byla Marcusova první reakce. Už ztrácel naději. Vždyť ho neviděla, ta kniha je podfuk.

,,Pane bože!“ vykřikla a dala si ruce před ústa.

,, Ma-Marcusi?“ překvapením se zakoktala Anna. Nemohla uvěřit svým očím. Opravdu před ní seděl Marcus Gunnarsen. Sice skrz něho šlo vidět, ale to bylo to poslední co dívku trápilo.

Ihned se mu vrhla kolem krku. Ovšem to jak zjistila o vteřinu později, nebyl dobrý nápad, protože skončila rozvalená na podlaze. Když jde Marcus vidět pořád je duch a na to Anna trochu zapomněla.

,,Ehm... promiň nechala jsem se trošku unést“ řekla a lehce zčervenala.

,,Jo to je dobrý“ řekl Marcus a mávl rukou.

,, Můj bože já tě i slyším... Marcusi to je super, teď nám Martinus uvěří a ty budeš moct zase žít“ řekla nadšená blondýnka, kdyby mohla tak chlapce umačká v objetí, ale to bylo pro zatím nereálné.