Neplakej

Kapitola 8: Nebezpečně blízko

Zůstal jsem u Yukkiho ještě další hodinu a půl, když v tom se mu začali zavírat oči.,,Jsi unavený Yuuki?" Zepal jsem se.,,Trochu ano. V knihovně se moc dobře nespí a hlavně tam byla večer strašně zima, takže to ani nešlo."Řekl a trochu se usmál.,,Tak se prospi." Odpověděl jsem také s úsměvem na tváři.,,To nemůžu,je to neslušné, když jsi tu se mnou.",,Tak já si lehnu vedle tebe ~" Řekl jsem a ušklíbl jsem se. Yuuki okamžitě dostal červenou barvu. Já se tomu jen zasmál a lehl si vedle něj.,,Ehm...umm....Keitaro...jsi nebezpečně blízko..."Řekl Yuuki po chvíli a otočil hlavu směrem ke mně. Skoro jsme se dotýkali.,,Máš pravdu, jsme docela blízko." Řekl jsem na jeho poznámku a schválně se ještě trochu přisunul. Teď jsme byli asi jen par centimetrů od polibku. Zničeno nic se mi zachtělo nasee rty propojit v jeden vášnivý polibek, ale Yukki už pomalu usinal, takže jsem se jen usmál a dal mě myšlenky stranou. Objal jsem ho a také usnul.

Probral jsem se až dopoledne. Sluníčko svitilo do mého pokoje ana to že byl podzim, jsem měl v pokoji docela teplo. Nemohl jsem se moc hýbat díky té dece do které mě Keitaro tak pečlivě zabalil. Vypadám jako sushi. Otočil jsem hlavu na stranu. Vedle mě byl Keitaro. Ještě spal. Byl strašně roztomilý a nevím o čem se mu zdálo, ale sladce se usmíval. ....Ugh...na co to myslím! Nesmíš Yukino..Ne!
*po tom co Keitaro odešel*
Když jsem za ním zavřel dveře, šel jsem za tátou do kuchyně, abych mu pomohl nádobím. Táta byl podezřele potichu a to se mi nějak nezdálo.,,Hele tati...stalo se něco? Jsi docela potichu.." Zeptal jsem se a prri tom uklízel nádobí.,,Synu...ty jsi gay..?" Zeptal se zničeno nic táta.,,......c-co...?" Odpověděl jsem a koukal na něj téměř beze slov.,,Asi tak hodinu po tom co bylo nahoře ticho, jsem se šel podívat jestli je všechno v pořádku. Spali jste a tulili se k sobě Yuki. Tak jsem vás dva nechal spát. Jen jsem se zeptal, neber si to zle." Řekl táta a koukal na mě.,,...j-já nevím tati......" Řekl jsem zmateně a sedl si ke stolu. Táta si sedl naproti mně a řekl že si můžeme promluvit, pokud budu chtít. Byl jsme rád že to bere tak lehce, ale sám jsem nevěděl co bych mu měl říct.,,Já sám nevím co nych ti měl říct..." Odpověděl jsem a koukal do stolu.,,Máš ho rád?" Zeptal se mě táta a koukal na mě.,,....asi jo" Odpověděl jsem s váháním.,,Máš ho rád, synu ?" Řekl znova a víc rázně.,,Ano....." Odpověděl jsem potichu a pořád koukal do stolu. ,,Pak je to v pořádku. Je mi jedno s kým budeš, dokud tě ten člověk bude mít rád. Co kdyby jsi ho zas někdy pozval? Vypadá jako fajn hoch." Řekl táta a mně se zarazil dech. Tohle bych v životě od svého otce nečekal. Na druhou stranu jsem byl rád že někoho takového mám. Hned druhý den ma mě Keitaro zase čekal před školou. Udělal si z toho takovou tradici. ,,Hele nechceš zůstat chvíli v parku? Mně se ještě domů nechce." Řekl jsem a podíval se na něj. On se usmál tak že mi připomínal jednoho charaktera z creepypasty co jsem četl asi dva roky zpátky.,,Jasně, ale nemusíme být v parku tam chodíme pořád. Můžeme jít třeba k řece, tak je klid." Navrhl Keitaro a usmál se. ,,Už se zase směješ jako kdyby sis někde neco vzal.....je to děsivý.." Řekl jsem, ale pak se usmál a šli jsme k řece. Řeka byla sice dál od města, ale aspoň jsme měli casr si povídat o různých věcech. Byl js rád že mám přírodu v podstatě kousek od nosu. Velká města nemám rád, takže jsem úplně spokojený že žiju v malém městě obklopené přírodou.,,Už tak budem. Můžeme chytat rybky~ " Řekl nadšeně Keitaro a utíkal napřed. ,,Čekej na mě!" Zařval jsem a utíkal taky. Když jsme tam doběhli hodili jsme tašky ke stromu, vyhrnuli si kalhoty, sundali boty a už byli ve vodě. Plavaly tam různé ryby. Voda byla studená, ale nějak extra nám to nevadilo. Dělali jsme kraviny. Keitaro po mně cákal vodu a já po něm taky, snažili jsme se chytat ryby a honili se v řece. Byla to zábava. Po dlouhé době jsem se smál. Keitaro se taky smál, ale u něj to není žádná výjimka, když se směje jako by byl pořád na drogách. Keitaro mě chytl a já jsem zakopl. *cák cák* Spadli jsme do vody. Já se smál, ale Keitaro byl sticha. Místo toho se červenal a koukal na mě. ,,Co jé?" Zeptal jsem se rozesmátě a usmál se na něj.,,Nic...jen že jsme úplně promáčený a...no.....tvoje košile je....uhm no ty víš co...." Řekl koktavě a koukal na mojir hruď. Samozřejmě jak jsme spadli, tak já jsem byl ten co posloužil jako matrace, takže všechno co jsem měl na sobě prosáklo vodou. Zrudl jsem když to dořekl.,, Ty na tom nejsi o nic líp.." Dodal jsem. Pak jsem ho obrátil na záda, takže jsem prakticky ležel na něm. ,,Tedr.jsme.na tom stejně." Řekl jsem a zazubil se. On zčervenal a podíval se jinam. Zřejmě si myslel že si toho nevšimnu. Po chviličce jsem vstal a podal mu ruku. Keitaro jí chytl a s mojí pomocí si stoupl.,,To nám bylo úplně k prdu, že jsme si vytáhli kalhoty." Řekl, když jsme byli na břehu. ,,Jo no." Odpověděl jsem a usmál se. ,,Nevím jak to děláš, ale je mi s tebou hezky." Řekl jsem najednou a šel si sednout pod sakuru. On se začervenal a koukal na mě takovým zvláštním pohledem.,,Vážně...?" Zeptal se a koukal na mě.,, Jo, dokážeš mě rozesmát, je s tebou sranda, chápeš mě a hlavně jsi tu, když potřebuju. Toho já si dost cením, Keitaro." Řekl jsem celkem vážně a opřel se. Zaklonil jsem hlavu a zavřel oči.,,Tak to jsem rád."Řekl a sedl si vedle mě. Po chvíli jsme oba odešli do říše snů.

Zdravím všechny živé bytosti. Už dlouho jsem měla tuto kapitolu rozepsanou, ale nějak jsem nevěděla jak pokračovat, tak to tu konečně je.
Doufám, že se vám to bude líbit a prosím omluvte chyby. Děkuji
^¥^