Neplakej

Kapitola 1:Nečekané seznámení

,,Pozor!!" slyšel jsem zasebou a pak do mě někdo silou vrazil.Spandul jsem na zem. ,,C-co?"  vykoktal jsem .Zděsil jsem se když jsem se otočil.Na přechodu ležel kluk . ,,O-o-on mě zachránil!!" řekl jsem si v duchu a po kraťoučkém šoku jsme zavolal záchranku.Když ho nakládaly do sanitky ,přišel ke mně doktor a zeptal se jestli ho znám. Řekl jsem že ne ,ale podle uniformy kterou měl na sobě jsem věděl že chodí na stejnou školu .,,N-ne pane ,ale zachránil mi život ,mohu jet prosím s vámi ?" zeptal jsem se ještě pořád vyklepaným hlasem doktora .Ten se usmál a kývl na souhlas .Po pár hodinách:Když ho ošetřily tak ho daly na pokoj .Čekal jsem až se probere,ale sestra řekla že to nemusí být hned takže bych měl jít domů a odpočinout si kvůli šoku či co.Takže jsem se neochotně sebral o odešl domů.Doma jsem řekl tátovy co se stalo a on na mě koukal jako na mimožemšťana.,,Jdu si lehnout tak kdyby jsi mě hledal tak budu v pokoji " řekl jsem a odploužil jsem se do mého království  plného historických knížek,plakátů z mého nejoblíbenějšího filmu a hromadou plyšáků.Padl jsem na postel jako mrtvola a po pár chvílích jsem usmnul.

Probral jsem se v nemocničním pokoji .,,Ten kluk!!"  to bylo jediné co mě zajímalo. ,,Doufám že je v pořadku "  řekl jsem si potichu pro sebe a zazvonil jsem na sestru. Přišla docela rychle a docela se divila že jsem se probral tak rychle .,,Mužu domu ?" zeptal se a doufal že to povolí.,,Ne mladý pane ,bohužel tu musíte zůstat dokud jsi doktor nebude jistý že jste v pořádku." No...tak to je bezva no. Když se tohle dozví mamka tak bude šílet a zase budu muset chodit všude s ostrahou aby se mi nic nestalo :/.,,A...kdy to bude ?"  zeptal jsem se sestry a podíval jsem se na ní . Řekla že neví a pak odešla .Zavolal jsem domů tátovy a řekl mu kde jsem a ať to neříká mámě jinak bude zase šílet .,,No dobře...tak mi dej vědět až tě pustí a já pro tebe přijedu ano?"  řekl otec ,já jsem to odsouhlasil a pak jsem hovor položil.,,Ghaaa...tady je ale nuda xd" pomyslel jsem si a  podíval se z okna. ,,Prší...to už tu dlouho nebylo." ,,Ale ale mladý pán se nám vzbudil." Otočil jsem se a koukal na doktora .,,Podle těchto papíru co tady mám tě už mužeme pustit domů, ale musíš zůstat v domácí péči aspoň tak týden , protože by se u tebe mohly projevit vedlejší účinky na léky co jsme ti daly aby jsme tě stabilizovali." Koukal jsem na něj a děla jako že všemu co říká perfektně rozumím .,,Takže můžu zavolat tátovy aby pro mě přijel ?"Jupíí budu doma xD řekl jsem si v duchu a trochu se pousmál.,,Ano můžeš. Stejně od něj potřebujeme podpis jakožto rodič má za tebe přebe zodpovědnost ."
Zavola jsem tátovy ,všechno se to vyřešilo za pár minut a my jsme konečně mohly jet domů.,,Proč se tak usmíváš synu?" zeptal se mě taťka asi po pul hodiny cesty.,,,Nebudu muset do školy ,nebudu muset do školy yay" začal jsem si nahlas zpívat až to tatu rozesmálo.Zbytek cesty jsme výmýšlely plán , aby se o tomhle ranním incidentu mamka nedozvěděla .

Probral jsem se po pár hodinách . Bylo mi strašně z pomyšlení na toho kluka co mi dnes ráno zachránil život a obětoval svůj.,,Tohle ještě nikdy někdo neudělal" řekl jsem potichu a pak jsem šel do koupelny opláchnout si obličej. ,,Ehhh?! Já mám rozbyté brýle?! To jako od kdy ??"Ani jsem nezaregistroval že by se něco takového stalo.No nedá se nic dělat , asi budu muset teď chvíli nosit čočky .,,Tatííí, mám rozbyté bríle a potřebuju nové !"Zařval jsem z mého pokoje a jedine co se ozvalo bylo zabručení . Znělo to jako starý medvěd xD.,,Beru to jako že mi je teda koupíš" zařval jsem ještě jednlou a vrátil se zpátky do mého pokoje . ,,Jé ono prší! To už tady dlouho nebylo" Pousmál jsem se a koukal se z okna.,,Doufám že je v pořádku"Pomyslel jsem si jestě jednou a pak už se nechal unšet zvukem deště.

*škit*,,Ou..no bezva mám škitavku. ,,To na tebe asi někdo myslí synu " Řekl táta a šibalsky se na mě usmál.,,A kdo jako ? "Řekl jsem a podíval jsem se na něj. ,,No to by jsi měl vědět ty, né ? Já neznám tvoje obdivovatelky :)",,Tati?!Tohle néé" Řekl jsem trochu víc nahlas a trochu jsem zčervenal trapností .,,Možná ten kluk..."pomyslel jsem si a trochu se usmál .,,Takže je tu někdo ,když se tak usmíváš ?"Z jeho otazky a z mých myšlenek na toho kluka jsem je začal červenat trochu víc a myslel si že mi exploduje hlava .,,Nééééé!" Podíval jsem se prudkým pohledem z okna a pro jistotu jsem si zakryl obličej šálou co jsem včera zapoměl v autě .,,Tak já už tě teda nechám " Řekl otec a řekl řidiči pokynu aby trochu zrychlil protože nechce být doma pozdě.

Takže jsem tu zase! 😅
Doufám že vám tento příběh bude aspoň trochu líbit!! 
Vím že si možná říkáte,, Proč sakra vydává další příběh ,když ani nemá dopsání ty ostatní?! " Ale co se týče mých dalších dvou příběhu tak nemám nápady na pokračování a hlavně jsem líná tak to prosím omluvte. Zatím někdy a Awooj ^∆^