Neplakej

Kapitola 6: Zamčen v knihovně

Čas uplynul jako voda a já už jsem měl za sebou asi pátou knížku od Jacka O'Conella (random týpek co píše romány). Byla mi trochu zima tak jsem si došel půjčit k recepci deku. Celou cestu bylo ticho.,, To je divný i když sem moc lidí nechodí takové ticho tu nikdy není " Řekl jsem si potichu. U recepce nikdo nebyl a až když jsem tam došel tak jsem si uvědomil že jsou vypnuté světla a nikdo tady není.,, JÁ JSEM TADY ZAVŘENÝ!!! " Konečně mě dohonila panika a já začal lítat tam a zpátky a hledal cestu ven.,,Pro Boha,  táta se o mě určitě bojí. *kouknutí na hodiny* Už je půl desáté?!!! " Měl jsem pocit jako že sebou brzo fláknu. Vzal jsem si mobil a zavolal tátovi.,, Ahoj tati... ",, Kde sakra jsi Yukino!?  Já tě snad příště dám na vodítko! ",, Já jsem zamknutý v knihovně.... Asi mi budeš muset to vodítko dát zítra, protože jak to tak vypadá tak tu asi musím přespat dokud nepřijde majitelka a neotevře mi... " Řekl jsem už celkem v klidu.,, Já z tebe jednou budu mít mrtvici. "Řekl a když jsme se rozloučily a táta zavěsil tak jsem si šel hledat teplé místo na spaní.,, Aspoň zítra nemusím do školy to je pozitivní" Říkal jsem si na uklidnění,, Ale zase na druhou stranu tu mužů zmrznout páč je tu zima jako na severním pólu. Půjčil jsem si víc dek aby mi nebyla zima a z knížek jsem si udělal pomyslnou postel aby jsem nemusel ležet přímo na zemi. Byl to docela nezvyk ležet tak blízko u země, ale po asi tak půl hodině jsem usnul. Divím se že se mi to povedlo, protože tam byla fakt velká zima a to já nemám rád.

Takže zdravím lidi. V pátek jsem to trochu nestihla, protože jsem přišla domu až ve 23:30. A sobota byla také nabytá. Doufám že se bude líbit i když je to trochu kratší  a budu rada za hvězdičku ^∆^. Tak Papa a hezké čtení.