Už v kuchyni čekám přes půl hodiny a ani jeden ještě nevyšel. Za tu dobu už jsem se stihla uklidnit. Šla jsem, proto do pokoje, vzala jsem si tašku s bruslemi a vyrazila zase zpět směr zimák.
Potřebovala jsem o tom trochu popřemýšlet. ,,Kdybych slib porušila já, tak ani nevím co by udělal jemu a co mě. těžko říct, ale co mám udělat já?" říkala jsem si po cestě na stadion.
,,Skok, otočka a zase skok..." tohle se mi v hlavě opakovalo pořád dokola. A já to taky na ledě pořád opakovala. Najednou mi podjela noha. A já jsem ukončila jak jinak, než na zemi. Nevstávala jsem, zůstala jsem ležet na zemi a rukou jsem bouchla do země.
Byla jsem naštvaná na bratra i na Emily. Moc dobře věděla o tomhle slibu, ale...
Nemůžu na ně být naštvaná věčně. Musím si to v hlavě pořádně probrat. Kdyby se stalo cokoliv jiného hned bych běžela za Emily, ale teď?
Vstala jsem a začala jezdit od mantinelu k mantinelu. Pochvíli jsem tohle ježdění vzdala. Sedla jsem si na střídačku a začala přemýšlet. Ne o těch dvou, ale celkově o životě. Nikdy jsem nechtěla být krasobruslařkou. Chtěla jsem jít v brachových stopách, chtěla jsem taky hrát hokej, ale rodiče mi tvrdili, že hokej není pro holky. Teď už vím, že hokej hrají i holky, ale v pěti/šesti letech jsem to vůbec netušila. Chodili jsme na zápasy bráchy a každý pátek seděli u televize a fandili. Jako malá jsem nikdy nebyla na ,,velkém" hokeji. A teď mě to docela mrzí...
V ten moment mi někdo zaklepal na rameno. Zvedla jsem pohled. A nevěřila jsem svým očím. ,,Neruším," usmál se na mě.
Jen jsem zakroutila hlavou, na důkaz jako, že ne.
💬
Nová kapitola je na světě. Doufám, že se vám bude líbit. Díky všem co tohle čtou.
YOU ARE READING
Mezi ledy!
Romance,,Já tam nechci!" stěžovala jsem si rodičům, kteří mě táhli na zimák. Ano nějak takhle vypadalo mé dětství, když jsem se musela chodit dívat na bratra, jak hrál hokej a hlavně vystupovat o přestávkách, jako krasobruslařka. Nenáviděla jsem je za to a...
