Hurt

Chapter fifteen - After-forest

,,Same?" pronesla jsem opatrně a stále nevkračovala do jeho pokoje.

,,Hm?" pronesl otráveně a unaveně.

,,Teď když je všechno uklizené, mohla bych ven?"

Odpovědí mi bylo ticho. ,,V kolik se vrátíš?"

A najednou mi bylo trapně, že můj mladší bratr ovlivňuje a ovládá můj život. Bylo to ponižující. Zvedla se ve mě vlna bouře, kterou jsem se ihned snažila zastavit, jenže tentokrát byla moje pusa rychlejší.

,,Co tobě je d-..." řekla jsem téměř štěkavým hlasem, ale jakmile mi to došlo, ztišila jsem se a opravila. ,,V kolik chceš."

Mé tváře začaly být horké, takže jsem věděla, že začínají červenat. Schovala jsem hlavu více za dveře. Srdce mi zběsile tlouklo, nedovedla jsem uvěřit tomu, jak jsem se zachovala - jak nerozvážné jsem vypustila slova. Bála jsem se toho co přijde.

Sam lenivě otočil hlavu mým směrem - jeho oči byly červené. Chvíli se na mě díval než hlavu otočil zpátky. ,,Do večera buď zpátky. Je mi to jedno."

Děkovala jsem nevím komu, ale tento víkend je nejlepší víkend všech dob. Opravdu. Zavřela jsem Samovy dveře a s veselým pobrukováním došla dolů, kde jsem si obula boty a navlékla bundu. 

Do uší jsem si dala sluchátka. Usmívala jsem se - což se často nedělo - a šla mě nejznámější cestou - do lesa. Pod nohama mi křupaly spadané listy a holé větve stromů se houpaly do rytmu větru. Celé mi to připadalo jako nějaká symfonie, ale pak jsem to přisoudila prostě jen tomu, že jsem poblázněná.

Uviděla jsem les a poskočilo mi srdce. Zvláštní, chápu. Vkročila jsem na pěšinku a nechala se jí dovádět k mému nejoblíbenějšímu místu. Vnímala jsem suše-vlhkou vůni lesa a snažila se ji udržet v sobě co nejdéle. Má fantazie kdysi došla tak daleko, že jsem si zde chtěla postavit dům, ale teď s odstupem času vidím mou hloupost. Jistě, že nemůžu mít dům uprostřed lesa.

Odkryla jsem větve a pohled mi utkvěl na mém kmeni. Usmála jsem se a skrčila se, abych prošla pod větvemi. Zima se blížila a na lese to bylo znát, ale přesto mi les připadal bezpečnější než jakékoliv místo. 

Usadila jsem se na spadlém kmeni a opřela se o další. Zavřela jsem oči a slastně vydechla. Tohle je přesně to co potřebuju a co chci. Tenhle les. Tenhle den. Jen já a tento spadlý kmen. 

Po několika minutách naprostého odpočinku při hudbě mi v ruce zavibroval mobil na znamení zprávy. Otevřela jsem oči a usmála se.

Od: Jack: Asi je moc brzo na videni se, ale prece jen....Mas cas?:) 

Překlikla jsem a napsala odpověď.

Pro: Jack: Jsem v lese, prijd:) 

Neurčitě jsem se posunula na kmeni. Byla jsem nervózní, nadšená, vyděšená, šťastná, pochybovačná...Emoce mnou vířily, nenechávaly klidné ani mé tělo, ani mou mysl. Na jednu stranu jsem se těšila, až Jacka uvidím, až si s ním znovu popovídám, až mu budu znovu oplácet polibky.

Na druhou stranu jsem nervózní z toho, jaké to bude. Včera jsme spolu strávili celý večer a celou noc. Nevěděla jsem, jestli se po včerejšku něco změnilo. Jestli se něco pohnulo. Jestli ode mě něco očekává?

Jsem naprosto nezkušená, co se týče vztahů, jak mám vědět, co mám teď dělat? O vztazích vím jen z knížek a romantických filmů. Copak bych mohla vědět?

Na Jackovi jde na první pohled poznat, že je zkušený a měl mnoho holek přede mnou. Cítím se oproti němu hrozně malá a nezkušená, ale pak když mě chytne za ruku, políbí nebo obejme...najednou se cítím jako rovnocenná partnerka.

Přede mnou se objevil Jack. Usmála jsem se a vytáhla si sluchátka z uší. Jack se rozesvítil jako vánoční stromeček a rychlými kroky šel ke mě. Seskočila jsem z kmene a než jsem stihla udělat jakýkoliv krok, zmáčkl mě ve svém objetí. Zvedl mě ze země a zabořil tvář do mého ramene. Točil se mnou dokola tak dlouho, že jsem se musela začít smát.

,,Pust mě, Jacku," smála jsem se. ,,Umačkáš me."

Dotočil se semnou a postavil mě na zem. Pořád měl ruce na mých bocích. ,,To bych nerad," usmál se a sklonil se, aby mě políbil na přivítanou.

Polibek jsem mu oplatila a prsty ho pohladila po krku. Byla jsem v eufórii - zase jsem měla při sobě svoji drogu. 

Odtáhla jsem se a usmála se na něj. Úsměv mi oplatil a pustil mě ze svého sevření - mohla jsem si sednout zpět na kmen. Vylezla jsem zpět na kmen a pohodlně se opřela. Dívala jsem se na Jacka, jak leze na kmen a v tom mě popadla myšlenka. 

Chytila jsem jeho zápěstí a donutila ho tak zastavit a podívat se na mě. ,,Tohle je můj kmen."

Zasmál se, pochopil můj vtip. Dosedl a naklonil se ke mě. ,,Čekal jsem."

Dech se mi zrychlil. ,,Proč?"

Naklonil se ještě blíž. ,,Protože jsem čekal na tebe."

Už jsem to nevydržela, myšlenky zaplavily celou mou mysl. Naklonila jsem se k němu blíž a spojila naše rty v polibek. Stále jsem nemohla uvěřit tomuto štěstí. Ještě před pár týdny jsem byla chudinka, která o vztazích četla v knížce. A teď se tady líbám s klukem, kterého...co?..Určitě ho mám přinejmenším ráda.

Tentokrát se odtáhl on. ,,Pomáhala jsi s úklidem?"

Přitáhla jsem si culík. ,,Jo, byla to fuška."

,,To věřím. Vypadalo to na pěkně divoký večírek. Byl to pěkně divoký večírek."

,,Ani mi to neříkej. Rozhodně to podle toho bordelu šlo poznat." A podle kondomů. Trošku jsem se začervenala.

,,Když už jsme u toho.."

,,Ne, prosím, ne!" zhrozila jsem se, protože mi došlo, co za pár sekund řekne.

,,..jsi moc krásná, když spíš. Taková sladká."

,,Ale ne," zakryla jsem si tvář dlaněmi.

,,Ale ano!" dloubl do mého boku.

,,Ale ne. To se nemělo stát," huhlala jsem do rukou. ,,Neměl jsi vidět, jak spím."

,,Hej, Courtney," slyšela jsem, že seskočil z kmene, ale stále jsem neodtáhla ruce od své tváře.

,,Podívej se na mě, prosím," jeho ruce obemkly mé zápěstí a snažily se mé ruce odstrhnout.

,,Prosím, potřebuji se tě na něco důležitého zeptat a musíš se mi při tom dívat do očí."

Tahle věta mě donutila odkrýt své oči a podíval se do těch jeho. Jeho prsty sklouzly do mé dlaně, když se podíval do země. Pak ale našel rovnováhu a podíval se zpět do mých očí.

,,Courtney. Je pro mě těžké to říct. Zeptat se na to. Srdce mi bije jako splašené." Znovu uhnul pohledem pryč.

Znovu se na mě podíval a zakousl se jemně do rtu. Pozorně jsem ho sledovala. ,,Courtney. Budeš mou přítelkyní?"