no more bad days

#10 - say hello again

Chtěla bych se omluvit snad za měsíční pauzu - chemie je úspěšně napsaná, konečně. A teď už k dílu :) x

Z pohledu Mirandy:
O týden později - 
Občas si přeju, aby se nikdy tohle nestalo. Nikdy jsem nepotkala lidi, kteří mi ublížili a nikdy jsem neviděla lidi, jak se na mě se smíchem dívají. Nesnášela jsem to. 

,,Mami?" vyrušil mě z přemýšlení Nick. Povzdechla jsem si a sedla si vedle něj na zem. ,,Ano, zlato?" ,,Proč jsi naštvaná na tatínka?" ,,No, víš on mi ublížil," zašeptala jsem.

,,Ale on je ke mně hodný," protestoval Nick a otevřel si omalovánky. ,,Uvidím ho ještě někdy?" Zvedl hlavu a já uviděla slzy v jeho očích. 

,,Pokud se ozve, určitě tě rád uvidí," pohladila jsem ho po vlasech a přešla do kuchyně, kde jsem si vzala telefon - 15 změškaných hovorů, 65 nových smsek. 

,,Mami a proč jsme vlastně tady a ne u tety Maddie?" zakňučel Nick a skočil mi do náruče. ,,Je to teď trošku složitější, víš?" Jenom zakroutil hlavou. ,,Zavoláme tatínkovi? Prosím, mami!" 

,,Ještě ne Nicku, teď nemá čas, ale slibuju, že ho brzy uvidíš, dobře?" ,,To už řkáš týden, naposledy jsme si ani nestihli zahrát monopoly!" ,,Nekřič tady Nicku, prosím," zaprosila jsem a postavila ho na zem.

Sedla jsem si na jednu barovou židličku, opřela lokty o stůl a hlavu složila do dlaní. Všechno mi probíhalo hlavou, co se minulý týden stalo.

Bar, Maddie s Adienem, jejich rozhovorr a chování. Potom jsem běžela domů, sbalila naše věci a teď jsme v hotelu. Nejlevnější, co jsem si mohla dovolit. 

Ozvalo se zabzučení zvonku. Otřela jsem si oči a trochu upravidla vlasy. Nemyslela, že za dveřma může být třba vrah, prostě jsem otevřela.

Někdo mě odstrčil od dveří a zamknul se. Byla jsem v té chvíli úplně mimo, a k tomu nevěděla jsem co se děje.

Po chvíli rozkoukání jsem uviděla Aidena, jak mě drží na tisknutý na dveřích. ,,Co to děláš?" vyštěkla jsem po něm a odstrčila ho od sebe. 

,,Tati!" vykřikl Nick a přiběhl k němu. Aiden si hleknul a pozdravil se s ním. ,,Můžeme si promluvit?" ,,Ne!"

,,Právě proto jsem přišel. Nejseš schopná rozumně řešit situace!" ,,Maminka říkala, že přijdeš," usmál se na něj Nick. ,,Opravdu?" ,,Ano, hned po tom co se nám ozveš."

,,Nicku, mohl by jsi nás nechat s maminkou o samotě?" Nick jen přikývl a přešel do naší ložnice.

,,Co to měla znamenat?" ,,A co přesně?" ,,To, že jsem se ti týden pokoušel dovolat. Potom jsem šel k tomu, ale Maddi řekla, že jsi odešla a neřekla jsi kam. Neřekla jsem jestli jsi v pořádku, nebo jestli je Nick v pořádku! Asi zapomínáš, že je to i moje dítě!"

,,Tak to je zajímavý, že o něm víš tak měsíc? Nic o něm nevíš, neviděl jsi ho vyrůstat, prostě jsi  tu nebyl!" ,,Byl bych tu, kdyby jsi mi to řekla!" ,,Řekla bych ti to, kdyby jsi neodešl bez toho, aby jsi mě nechal něco říct!"

,,Promiň!" zakřičel snad na celý hotel. Byl rudý vzteky a já se strachem udělala krok dozadu.

,,Mami?" vyběhl z pokoje Nick a zmateně se podíval na Aidena. ,,Myslím si, že by jste se měli hrátit zpátky k Maddie, nevím proč jsi od ní odešla, ale chce vás zpátky."

,,Tak ty nevíš? Řekni mi podváděl jsi mě s ní, když jsme byli spolu?" Sklopil svůj zrak k zemi a nervózně se škrábal na krku. ,,Tak odpověz!" ,,Jo, to chceš slyšel?" 

Mlčela jsem. ,,Mami? Co se děje?" Nic jsem neříkala, jenom jsem ucítila silný dopad na zem a pak si pamatuju pouze černou tmu.