,,Mami, můžu si vzít tohle?" ukázal a krabici s hračkami a podivně se uculil. ,,Ne, zlato, nemůžeš si s sebou vzít všechno," pohladila jsem ho po vlasech a vzala ho za ruku.
,,Jak dlouho budeme tam u tatínka?" ,,Dva dny." ,,A budou tam houpačky?" ,,Neboj, nic ti nebude chybět!" Vzal si můj prst do ruku a drtil ho.
,,To bolí," zašeptala jsem. ,,Půjdeme spát?" zeptal se mě Nick a táhnul mě směrem k jeho pokoji. ,,Mami, musíme spát, ráno pojedem za tátou!"
,,Klid, on na tot nezapomněl." ,,A co když jo?" viděla jsem, jak mu slza stekla po tváři. Nechápala jsem jeho chování, protože nikdy se o tátu moc nezajímal.
,,Slibuji," dala jsem mu pusu na čelo a uložila ho do postele.
Došla jsem do obýváku a sekla sebou na pohovku. ,,Jsi si jistá, že by jsi s ním měla jet?" řekla podezřívavě Maddie. Určitě měla strach o Nicka, vždyť se o něj taky starala.
,,Dávej na něho pozor, prosím." ,,Maddie, je to moje dítě, nenechám, aby mu něco udělal, jasný?" Pouze přikývla.
,,Večer ti pak napíšu, dobrou!"
Nahlédla jsem k Nickovi do pokoje, kde spokojeně oddechoval. Nad tím jsem se jen pousmála a zavřela dveře. Lehla jsme si na postel a ještě jednou se podívala do kouta, kde stály naše kufry.
Pořád nevím jestli to byl dobrý nápad nebo ne. Při louhem přemýšlením jsem usnula a probudilo mě až křičení na mě.
,,Mami, prosím!" křičel Nick a snažil se ze mě strhnout deku. ,,Nicku, chci spát!" ,,Slíbila jsi mi, že pojedeme za tatínkem!" rozbrečel se.
Chytila jsem ho za ruce a koukla se na hodiny. ,,Zlato, pojedeme, ale jsou 3 hodiny ráno, táta bude spát. Nechceš přece, aby se zlobil?" On jen zakroutil hlavou.
,,Běž ještě spát a já slibuju, že až se probudíš, pojedeme." ,,Můžu spát tady?" hodin na mě psí očka, kterým se nedalo odolat.
Nadzvedla jsem deku a přikryla ho. ,,Dobrou mami," řekl a pak už jsem slyšela, jak spokojeně oddychuje.
Ráno mě probudil zvuk budíku. ,,Zlato, vstáváme," dala jsem mu pusu na čelo a on otevřel oči.
Seběhl dolů ke stolu, nad čím jsem se musela pousmát. Udělala jsem nám snídani a dobalila poslední věci.
Posadila jsem Nicka do auta a připoutala ho pásem.
Řekněme, že cesta byla otravná. Nick se každou minutu ptal, jak dlouho pojedeme a kdy už tam konečně budeme. Po půl hodině jme konečně přijeli před Adienovu chatu.
Vytáhla jsem klíčky ze zapalování a Nick nemohl odtrhnout oči od fotbalového hřiště, které stálo naproti domu.
,,Mami, půjdeme si zahrát? Prosím, prosím!" ,,Dobře, ale až později." Odepnula jsem mu pásy a vytáhla tašku z kufru auta. Zamkla jsem auto, vzala Nicka za ruku a šli jsme malou úzkou cestičkou ke dveřím.
Zazvonila jsem a čekala. A čekala. A ještě jednou čekala.
,,Promiň, byl jsem ve sprše," řekl Adien a ukázal na svoje mokré vlasy. ,,Můžeme dál?" ,,Jo, jasně," řekl, jako by si právě těď uvědomil, že pořád stojíme venku.
,,Ahoj tati!" řekl Nick a běžel k němu. Adien do zvedl do náručí. ,,Půjdeme ven na hřiště, prosím, prosím, prosím." ,,Maminka to dovolila?" nadzvedl obočí a oba se na mě podívali.
,,Když se vrátí se všemi končetinami, tak proč ne," pokrčila jsem rameny. ,,Chceš jít s náma?" zeptal se Adien a položil Nicka na zem.
,,Já za chvíli přijdu,, jenom vybalím věci." ,,Mám ti ukázat pokoj nebo trefíš?" ,,Zvládnu to," zašeptala jsem a odešla s taškou do pokoje.
Z pohledu Adiena:
Byla krásná stejně, jako když jsem odjel. Lituju toho, pořád a vždycky budu.
,,Tati, půjdeme?" zeptal se a mě došlo, že to je na mě. Ještě jsem si nezvykl, že by mě někdo oslovoval "tati".
Vzal jsem míč ze skladu a otevřel bránu od hřiště. ,,Tati, proč si tady nikdo nehraje?"
,,Víš, už tady moc dětí nebydlí."
Chvilku jsem jen tak kopali do míče a různě blbli. ,,Ahoj," zašeptal mi někdo do ucha.a
Otočil jsem se. Byla to Keira - místní děvka.
Dala mi ruce kolem pasu a já jsem se jí snažil odstrčit.
,,Tati? Kdo je to?" ,,Kamarádka," vysvětlil jsem mu a snažil jsem se ze sebe sundat její ruce, tak abych jí neublížil.
,,Nemusíš lhát tomuhle naivnímu dítěti," řekla Keira a ušklíbla se na něho.
,,Máš mí rád maminku!" vykřikl Nick a rozeběhl se pryč. Serval jsem ze sebe její ruce a rozeběhl se za ním.
Rozhlídnul jsem se, ale nikdy jsem ho neviděl.
Jestli ho nenajdu, nikdy si to neodpustím.
YOU ARE READING
no more bad days
Teen Fiction,,Musím ti něco říct!" ,,Já taky!" ,,Víš, dneska se stěhuju na Floridu, promiň," řekl a odešel. Na to, že jsem těhotná nezbyl čas.
