Nový začátek ✔️

-14-

„Tylere, přestaň!" Zakřičela jsem na bratra. Skákal po posteli a křičel u toho. Potřebovala jsem se učit. „Lucasi!" zařvala jsme na toho druhého.

Profesorka na matiku mi řekla, že není dobré, že jsem ten test nepsala, ale s mými známkami, by mi to prý nemělo moc ublížit, takže se teď musím učit ještě víc, než normálně a z každého příštího testu dostat nejlepší známku.

Do mého pokoje vtrhl druhý bratr. V ruce držel nějaký sešit. „Co chceš?" zívl.

„Prosím tě odveď ho někam, já se musím učit." Prosebně jsem se na něj podívala a ukázala na Tylera, který pořád poskakoval na posteli.

„Já se ale taky musím učit." Namítnul.

Tak počkat. To není normální. On se neučí. Většinou všechno nějak splácá před hodinou nebo to opíše a pak dostane dvojku a je spokojený.

„Ty se nikdy neučíš." Zkoumavě jsem si ho prohlédla a hledám známky nějaké nemoci.

„Časy se mění, sestřičko." Zašklebil se a odešel.

No skvělý.

Tylera včera pustili z nemocnice. Naštěstí neměl žádné komplikace. Každý den jsem za ním do nemocnice chodila a trávila s ním celé odpoledne. Dneska byl celý den doma a má nadměrné množství energie.

Pozítří je ten večírek u Rogersů. Vůbec se mi tam nechce, ale tak co můžu dělat.

„Co se tady děje?" Do pokoje vtrhl táta.

„Tati, já se musím učit a on otravuje." Postěžovala jsme si.

„To není pravda. Ona kecá." Vykřikl Tyler a pokračoval ve své činnosti.

„Tylere, neskákej na té posteli, ještě se ti něco stane. Pojď se mnou, pustíme si nějaký film." Navrhl táta Tylerovi.

„Jupí! Spiderman!" Tyler seskočil z postele a běžel někam pryč.

„Dobře, tak se podíváme na Spidermana." Zamumlal táta a promnul si čelo. „Ty se zase učíš?" Zeptal se mě a přešel k mému stolu.

„V sobotu je ten večírek, takže bych na to neměla čas." Odsekla jsem.

Povzdychl si. „Tobě se tam asi moc nechce, co?"

„Ne." Řekla jsme rovnou. Nebudu mu lhát.

„Ten večírek bude skvělý, uvidíš. A nech toho učení a pojď se s námi taky dívat. Potom to doženeš." Moc se mi nechtělo, ale teď už bych se asi stejně nic nenaučila.

„Tak jo." Objala jsem tátu a šla s ním do obýváku, kde se už Tyler přehraboval ve filmech a hledal toho Spidermana. Ten film jsem viděla hned několikrát. Asi v polovině přišel Lucas, že se bude dívat taky. Společně jsme se smáli tak, jak už dlouho ne.

---

„Ty se tam netěšíš?" Ptala se mě Madison na obědě.

„Ne" Přehrabovala jsem se ve svém obědu a vůbec jsem neměla hlad.

„Já jí prostě nechápu." Stěžovala si na mě Emily zbytku party. Měla úplně jiný názor na tenhle večírek.

Seděli jsme jako vždy u zadního stolu. Brzy si k nám přisedli i Connor, Mike a Nick. Stala se z nás taková parta. Všechny volné chvíle jsme trávili spolu.

„Co zase nechápeš? Já chápu, že tam nechce." Vynadal jí Connor. Ti dva se vždy byli schopní pohádat kvůli úplným nesmyslům a já cítila, že další hádka není daleko. Naštěstí to došlo i Madison, a tak si hned začala s Emily povídat.