NOVÉ JÁ

22.

Ráno
Vstala jsem celkem dost brzo. Nemohla jsem spát, byla jsem nervózní jít do nové školy. Nový lidi, učitele, kluci a hlavně tam chodí Denis.
Vstala jsem z postele a zamířila si to do své koupelny, kde jsem si udělala hygienu a namalovala se. Vzala jsem si černý džíny bílé Nike triko a na to koženou bundu a kabelku s pár věcmi. Vlastně všechno oblečení bylo Rebi. Protože já měla své oblečení u mně doma.

"Tuť tuť" mohu vejít ?

,,Ano, můžete" a sedla si na postel.

"Dobré ráno Cloui" usmála se na mně paní Kllarsen.

"Dobrý ráno, paní Kllarsenová" úsměv jsem ji objetovala.

,,Dělám lívance, máš je ráda? kdyby ne udělám ti klidně něco jiného." zadívala se na mně.

,,Mám je ráda, děkuju vám.....za všechno"! a šla ji obejmout.

,,Nemáš vůbec zač" to je maličkost.

,,Za chvíli jsem dole. " oznámila jsem a paní Kllarsen odešla.

Seběhla jsem dolů do kuchyně, kde čekala snídaně.

"Ahoj Rebbi" objala jsem si ze zadu.

,,Nazdárek Cloui, tak co jak se těšíš na třeťák" a chytla mé ruce u jejího krku.

,,No, upřímně moc ne, ale zvládnu to."

,,Hele můžeme jít trochu dřív,
pojedeme s Nickem do školy, pak ti vše vysvětlím." šeptla mi do ucha Beck.
Kývla jsem na souhlas.

,,Co si to tam šuškáte?" řekla paní Kllarksenová.

,,Nic, že půjdeme dřív, abych to tu Claud ukázala." žduchla do mně.

"Dobře, dobrou chuť" kousla si do lívance.

Po snídani jsme se si vzali věci a šli jsme před barák. Rebecca řekla Nickovi ať počká v takové uličce nedaleko od
baráku, aby její rodiče nic nevěděli. Když Rebeca uviděla svoji polovičku, rozeběhla se k autu a objala ho. Po chvíli se začali líbat a já jen nestačila zírat.

"Vím, že jsou zajímavější než já, ale taky jsem tady" křikl na mně Max

,,Je promiň ahoj " odvrátila jsem pohled a šla k němu.
Když jsem ho spatřila nevěděla jsem co mám dělat. Viděla jsem ho podruhé v životě a ještě k tomu dneska jsem střízlivá. Prostě jak se mám k němu chovat, co říkat. Stála jsem tam jak tvrdé Y a jenom čekala.

Přišel blíž ke mně a dal mi pusu na čelo.

,,Ehm co to děláš?" vytrhla jsem se z jeho náručí.

,,Jsem tě pozdravil ne?" uchechtl se.

,,Trochu jiným způsobem než jsem zvyklá, ale fajn" ušklíbla sem se.

"Jdete už?" křikla Rebi společně s Nickem.

"Jo" sedla jsem si dozadu  a najivně čekala na moji kamarádku. Čekala jsem marně.....místo ní se tam objevila pohledná tvář a milý úsměv.

Ve škole
Když jsem vstoupila do budovy školy, rozklepaly se mi kolena. Cítila jsem se tak hrozně zvláštně. Byla jsem strašně nervózní. Chvíli jsem stála uprostřed chodby plných probíhajících lidí.

,,Pojď už" chytla mně Rebecca za ruku a táhla mně k ředitelně.

Zaklepala jsem a vešla. Ředitel byl velmi fajn, tak jsme si chvíli povídali a pak šli do mé nové třídy.
Když jsme došli, zaklepal a vešel dovnitř a já následovala jeho kroky.
Celá třída se postavila....ukázal rukou ať si sednou a oni ho mezitím pozdravili.

,,Třído, vedu vám novou spolužačku, doufám, že se k ní budete chovat hezky a nebudou žádný problémy. " ještě chvíli mluvil a pak mi dal mi slovo.

Jsem Claudie Beker a přistěhovala jsem sem se z Canady. Bydlím tu s tetou a nevlastním strýcem, protože mně mamka umřela a otec se o mně nechtěl starat. Měla jsem skoro roční pauzu, ale i tak jsem měla domácí doučování.
A to je asi vše co bych vám řekla .

,,Takže jsi cely druhák byla doma?"křikla holčina vzadu.

,,Daloby se říct, že ano" usmála sem se.

"Tak snad tu budeš šťastná" usmála se na mně.

,,Děkuji za představí, jsem Loren Patrisnová tvoje třídní." podala mi ruku a ukázala kam se mám posadit.

Už jsem si chtěla jít sednout, když v tom se rozrazili dveře a já se prudce otočila.

"Dobrej" řekl hulvátsky a šel si sednout na své místo.

"Pane Kollere to už není normální, snad se omluvíte ne!" zakřičela třídní a ředitel se do něj hned taky opřel.

"Promiňte" a otočil se směrem ke mně. Zadíval se mi do oči a ani se nepohl.

"Tohle je naše nová spolužačka Cl..."

"Cloud ?" skočil třídní do řeci.

"Výborně už se znáte tak si oba laskavě sedněte" křikla s důrazem.

"Co tady děláš ?" křikl přes lavici.

"Ehmm sedím, ty kouříš ?!"nadzvedla obočí.

"Nekecej, tady v tý škole...ehm né proč ?" naklonil se ke mně, abych ho slyšela.

,,No, teď sem budu chodit, cítím kouř" pousmála jsme se a on v zápětí taky.

"Sluší ti to" a založil ruce na prsou.

,,Viděl jsi mně už ráno ne?" ťukla prst o hlavu.

,,Jsem si ani nevšiml, ještě jsem spal" uchechtl se.

"Pane Kollere, vám to nestačilo!!"
zvedla se ze židle a šla k němu.
Postavila se před něj a začala křičet.. on stichl a nechal ji prostor.
"Tohle bylo naposled, jasný!" a odcházela k tabuli.
"Jasný" a protočí očima směrem ke mně.
Celý den byl takový divný, ve třídě kromě Maxima jsem nikoho neznala a moc sem se s nikým ani nebavila. Nechápu co to semnou je, proč se zase uzavíráním sama do sebe a bojím se lidí.

"Ahoj, můžu " promluvil ke mně milý hlásek.

,,Jo, jasně sedni si" usmála jsem se a odsunula židli, aby si sedla.

Jsem Sarah, ale všichni mně říkaji Sáro
"Cloud" těší mně.

(Média Sára)