Dej mi svou duši [LGBT+]

13.

Letadlo jsme opustili před hodinou. Shanův otec se rozhodl, že si kvůli mně nebude zajíždět, takže zamířil na první autobusovou zastávku, co byla po cestě.

,,Věci máš v kufru.'' Pronesl chladně.

,,Tati, to snad nemyslíš vážně!'' Vykřikla Torres.

,,To je v pohodě, ale díky.'' Otočil jsem se na ní a vystoupil jsem. Jen, co jsem si vytáhl kufr, Shane vyskočil z auta a přistoupil ke mně.

,,Nenechám tě jít samotného.'' Povytáhl si kalhoty.

,,Shane, jdi zpátky do auta.''

,,Jedu s tebou.'' Zakýval hlavou a rozešel se k zastávce, která jezdí do ulice, kde bydlím.

,,Já ale nejedu domů. Jedu do města, potřebuju si vybrat nějaké peníze z banky.'' Ukázal jsem na jinou ze zastávek.

Zanedlouho už jsme stáli před bankou. Bez váhání jsme vešli a zamířili jsme k jedné z žen u okýnek. Sdělil jsem jí všechny informace, na které se ptala.

,,A kolik si přejete vybrat?'' Nadzvedla obočí a klikala cosi do počítače.

,,Vše.'' Pohlédl jsem na Shana.

,,Vše?'' Vykulila oči.

,,Budu od vás potřebovat pár informací.'' Přeměřila si nás pohledem.

,,A máte nějakou...tašku?'' Prohlédla si mě od hlavy až k patě. Z kufru jsem vyndal batoh a podal jí ho. Za chvíli už kráčela s přeplněnému batohem. Na účtu jsem měl hodně a můj plán, který jsem měl v hlavě, obsahoval všechny tyhle peníze. Předala mi batoh a s podpisem a poděkováním jsme se chystali odejít. Nemohl jsem se vyhnout Shanově zmatenému pohledu.

,,Tohle bude asi naše sbohem.'' Zastavil jsem se před východem z banky. Jakmile opustím tuto budovu, půjdu si svou cestou.

,,Jak jako sbohem?''

,,Vracím se na letiště.''

,,O čem to mluvíš?!'' Zamračil se.

,,Domů už se nikdy nevrátím. Musím se dostat co nejdál za hranice, dokud rodiče nevyhlásí pátrání. Byl bys hodný, kdybys mě chvíli kryl. Už tam nestrávím ani minutu.''

,,To nemůžeš udělat!''

,,Kdyby jim na mě opravdu záleželo, přijali by mou osobnost. Jestli to kvůli někomu udělat můžu, tak je to zrovna kvůli nim.''

,,Já nemyslel kvůli nim.'' Náš rozhovor přerušil hlasitý křik a skupina ozbrojených mužů v kuklách.

,,Jestli se kdokoli z vás jenom pohne, bude se střílet!!'' Rozkřikl se jeden z nich na celou budovu. Byl jsem vyděšený, ale musel jsem se zeptat, když jsem viděl slzy v Shanových očích.

,,Kvůli tobě?'' Usmál jsem se a podíval se na vystrašeného Shana.

,,Stene, nedělej žádné pohyby.'' Klepalo se mu celé tělo.

,,Pojeď se mnou.'' Zahleděl jsem se mu do očí. Vytřeštěně se ke mně naklonil a políbil mě. Byl to polibek plný vášně a něžnosti.

,,Řekl jsem, nehýbejte se!'' Rozkřikl se jeden z mužů a vystřelil do stropu. Oba jsme od sebe vystrašeně odskočili.

,,To byl náš první opravdový polibek na veřejnosti?'' Usmál jsem se na Shana, jakmile nám přestali věnovat pozornost. Měl jsem potřebu porušovat jejich rozkazy. Alespoň pro jednou jsem chtěl dělat věci, které nesmím.

,,Něco tam domlouvají! Chtějí nás obelstít!'' Křičel jeden z mužů. Vypadal vystresovaně. Následně se ozvala střelba.

,,Shane!'' Vykřikl jsem vyděšeně. Otočil jsem se na něj a prohledával mu celé tělo. Kulka letěla tímhle směrem. Musela ho zasáhnout, ale ránu jsem nemohl najít.

,,Stene.'' Popadl mě Shane do náručí. Mé tělo šlo z ničeho nic k zemi. Nechápajíc jsem pohlédl na své tričko, které postupně nasáklo krví. Nepostřelili Shana, postřelili mě. Rána byla uprostřed mého břicha a silně krvácela. Necítil jsem bolest. Jenom bylo všude kolem podezřelé ticho. Pohlédl jsem na Shana. Něco zběsile křičel, ale já ho neslyšel.

Po pár vteřinách se ozvala další ohlušující rána a skupina mužů opustila budovu. Shane křičel na všechny okolo, ať zavolají sanitku. S ubrečenýma očima mě pozoroval a oběma rukama tlačil na krvácející ránu.

,,Shane, chce se mi spát.'' Vložil jsem všechnu svou sílu do své pravé ruky, zvedl jsem ji a položil ji Shanovi na tvář.

,,Ne, Stene! Nesmíš usnout. To zvládneme! Ty to zvládneš!! Hlavně nesmíš usnout! Stene, slib mi, že neusneš!'' Plakal. Plakal kvůli mně. Pro mě.

,,Shane, dáš mi svou duši?'' Zahleděl jsem se do jeho křišťálových očí. Vypadaly tak klidně. Nacházel jsem v nich ten klid a svobodu, které celý svůj život hledám.

,,Stene!'' Ozvalo se jakoby z dálky. Zvuk Shanova hlasu slábl a mizel.

,,Ano!''

,,Ano, dám!''