The Princess in me [CZ]

part 5

Violla

Po tom, co mi Kay řekla, že bude celý den chybět a já tu zůstanu na pospas Veronice, jsem měla dost špatnou náladu. Proto jsem odešla na pokoj hned po skončení školy a ani jsem se neučila, hned jsem padla do polštářů.

///

Probudily mě příjemné tóny, které ohlašovaly, že je čas vstávat. Bylo 6:00. Do školy obvykle vstávám až v půl osmé ale na dnešek jsem měla speciální plány. Potichu jsem vstala z postele a otevřela balkon, abych trochu vyvětrala. Pak jsem si šla udělat ranní hygienu. Nechtěla jsem být bezcitná a Kay měla včera trénink, takže jsem chápala, že je unavená.

Dneska je středa, což znamená, že mám trénink baletu. Holky z mé taneční skupiny jsou úplně dokonalé a vždycky se tam těším. Pro případ, že bych po škole nestíhala jsem si sportovní tašku z věcmi sbalila předem. Naházela jsem do ní pár gumiček, lak na vlasy, spičky, vycpávky do špiček i cvičební úbor. Balet miluju, ale narozdíl od Kay to pro mě není otázka života a smrti... doslova. Potichu jsem zavřela dveře a šla si tradičně pro kafe. Chodba byla prázdná a na kávu jsem nemusela čekat frontu. Zvolila jsem si svoje oblíbené Mocca Latté s krémem a s kelímkem v ruce jsem se vydala do školní knihovny - toť mé plány. Obvykle si knihy nepůjčuji, protože bych je pak nevrátila a tak chodím do knihovny když si chci číst. Z police jsem vytáhla mou oblíbenou klasiku, posadila se ke stolu a začetla se.

"Baf!!" probral mě z knižního transu hlas za mnou a já málem omdlela. Chytila jsem se rukou za srdce a snažila se dýchat klidně.
"Dobrý ráno, Kay" ucedila jsem stále ještě lapajíc po vzduchu.
"Lekla jsi se, že?"
"Neee! Jen jsem zralá na infarkt!"
"Taky tě mám ráda!"
Zvedla jsem se a začala se připravovat na odchod. Kay mi zavřela knihu v ruce.
"Romeo a Julie... VÁŽNĚ?!" Zeptala se a zvedla jedno obočí.
"Ano, mám to ráda"
"V angličtině?" zvedla druhé obočí.
Nevydržela jsem to a začala se zplna hrdla smát. A Kay taky.

První hodinu jsme měli biologii, kterou mám taky docela ráda. A biologie znamená, že jsem ve třídě s Kay, Lucasem i Chrisem... bohužel i s Felixem. Felixe jsem nikdy neměla ráda. Cítím k němu jakousi zášť už od základky, ale všimla jsem si, že se spolu s Kay nějak víc baví. Možná i flirtujou. Každopádně jsem ve svojí kapse včera našla jeho číslo, které jsem si tam sama nedala. A já Felixe ve svém životě nechci o nic víc, než už v něm je.

V hodině jsem se střídavě bavila s Chrisem a Kay. Jsem ráda za to, že se teď s Chrisem tolik bavíme.

"Slečno Harrisonová!?"

Křik mé učitelky mě probral na tolik, že jsem málem spadla ze židle. "Ano?"
"Chci znát odpověď na otázku!" praskala učitelka jak vzteklá kočka. Nesnáším tuto frázi od učitelů, obzvlášť, když neposlouchám. "Promiňte, můžete ji zopakovat?" Učitelka obrátila oči v sloup a otázku zopakovala. Já na ni odpověděla a bylo to kupodivu dobře. Učitelka kývla a usmála se. Kay vedle mě jen nechápavě hleděla.

Po hodině jsme měli velkou přestávku, kterou obvykle trávím venku s Kay. Tentokrát se k nám přidali i kluci. Bavili jsme se o všem možném a dost se nasmáli. Když jsme šli zpátky do školy Kay někam zmizela a nebrala mi telefon. Dokonce i Lucas si o ní začal dělat starosti. Utekla celá Němčina, a Kay stále nebyla k nalezení. Už jsem chtěla jít nahlásit zmizení, když se mi v kapce rozvibroval mobil a na obrazovce se objevil volající kontakt. Bylo to Kay. Oddechla jsem si.

Zvedla jsem to. Byla jsem připravená jí okamžitě vynadat za to, že zmizela ale řekla mi že byla s Felixem. Poklesla mi čelist. Nevěděla jsem co na to říct. Do konce školy už nemáme žádný předmět společný, takže si můžeme povykládat až na pokoji. Kam jsem ihned po škole běžela. Pršelo. Většina lidí měla deštník a nadávala na počasí. Já ne. Milovala jsem déšť. Ten uklidňující zvuk kapek které se rozbíjejí o chodník a tu vůni. Nikdy jsem nevěděla co to vlastně voní. Maminka mi říkala že je to vůně mraků, tatínek že vůně vody. Nikdy jsem na to nepřišla... možná jsem ani nechtěla.

Došla jsem před dveře pokoje 38 a vešla. Kay už tam seděla, sama... "Ahoj"
"Ahoj" pozdravila. Tvářila se smutně a provinile.
"Co se stalo?"
"No, s Felixem k ničemu nedošlo... Akorát jsem zjistila že mi možná není tak lhostejný jak jsem si myslela..." řekla. Nebohá Kay. Proč si musí něco začít s jediným klukem na škole, kterého nemám ráda?
"Ach, nevím co na to říct..." pousmála jsem se a objala ji. Kay má prostě v citech občas trochu zmatek, ale to se obvykle spraví.

"No, já pádím na trénink, měj se" řekly jsme obě najednou, což nás donutilo se zasmát. Trénink byl jako vždy odpočinkový. Tančily jsme sestavu, kterou nám učitelka vymyslela na protažení těla, a na konci hodiny bylo i trochu gymnastiky. Tak tak jsem stihla autobus zpátky na internát. Kay by v tuto dobu měla ještě trénovat. Šla jsem po chodbách k našemu pokoji. Zrovna jsem vcházela za rok chodby A, a k pokoji zbývalo necelých pět metrů, když jsem uviděla dva lidi opřené o stěnu chodby. Rychle jsem skočila zpátky za roh a snažila se předstírat, že jsem stěna. Lidi mě neviděli. Nenápadně jsem vykoukla zpoza rohu a uviděla něco, co jsem nikdy vidět nechtěla. U stěny stála o záda opřená moje sestra a nad ní se skláněl Felix a něco jí šeptal do ucha. Zhluboka jsem se nadechla a vykročila. Mám přece právo dostat se do pokoje. Když mě zpozorovali, lekli se. Hodila jsem po Ronnie vražedný pohled. Tohle si s vámi ještě vyřídím, s vámi oběma.

Zamkla jsem se v pokoji a dala si hlavu do dlaní. To, co jsem viděla nemůžu Kay říct, protože si bude myslet že jí nepřeju to, co s Felixem mám a snažím se ho očernit jenom proto že ho nemám ráda. Co udělám?

Vyrušilo mě klepání na dveře. Poslední dobou mají lidi ve zvyku klepat na pokoj číslo 38... Byl to CHRIS?!
"Ahoj" vběhl do pokoje jako šílený.
"Ahoj, stalo se něco?" řekla jsem a oba jsme si sedli na mou postel.
"Jo... Viděl jsem tvou sestru líbat se s Felixem Millerem..."
"Jo, já skoro taky"
"Řekneš to Kay?"
"Blázníš? Bude si myslet, že se jí to snažím zkazit!"
"Něco jí říct musíme!"
"Nemusíme..."

Pak mě Chris objal a já se na chvilku cítila jako v ráji. Lehli jsme si vedle sebe a Chris mě objal jednou paží. Pak jsme usnuli. Oblečení, ale šťastní...

-----------------------

Ahoj, tady Ann. Dneska zase delší kapitolka. Doufám, že nevadí :3 💕. Have a nice day.