Lišky lesa

Bezpečí

,,Bang" ozval se výstřel následovaný dalším.
,,Zabíj to hloupé zvíře ty idiote!" přikázal muž ostatním a sám vystřelil po té utíkající lišce, která se schovala za strom a tím se zachránila před smrtí.

Lišak se zastavil za mohutným kmenem dubu a snažil se popadnout dech. Nastražil uši a snažil se odhadnout pozici lovců. Pokoušel se nabrat sílu a popadnout dech i když mu v tom ve značné míře bránilo ucho košíku, který svíral v čelistech. Těžce odechoval. Cítil jak mu po tváři stéká teplý pramen krve, který proudil z prostřeleného ucha.
,,Kde je? Najděte ho! Zabte ho! Kam běžel? Chci ho stáhnout z kůže!" řval muž do okolí.
,,Tady je! Vidím ho!" ozval se další jeho komplic a následně po zrzavem stvoření zamířil hlaveň zbraně.
,,Bang!" další minutá střela zasvištěla vzduchem. Naštěstí pro lišáká to byl poslední výstřel, který se rozlehl lesem a pak mu nic nebránilo rozběhnout se domů.

Lyšák pospíchal lesem, aby byl, co nejdál od toho hrozného místa. Lišak si mohl oddechnout  se nedostal k potoku, kde si mohl smočit rozžhavené tlapky. Opatrně položil proutěný košík na druhý břeh, kde zkontroloval jeho obsah. S úlevou si oddech a pomalým krokem zamířil na druhý břeh, k domovu.

Byla už hluboká noc, když prolézal úzkým otvorem do nory. S nejvyšší opatrností postupoval vpřed, aby nepřevrhl svůj uloupený košík, který se neustále nakláněl.
,,Ňaf- Ňafe? Jsi to ty? Zeptala se liška, která před chvílí neklidně spala se svýma dvěma bezbranýma liščátkama.
,,Ano, Jo-Jo, jsem to já, nechtěl jsem tě vzbudit." zašeptal a položil košík vedle své milé.
,,Nemohla jsem spát, jak jsem se o tebe strachovala. Jsi v pořádku?" začichala a ucítila krev. ,,Chudáčku, jsi zraněný." začala mu olizovat krvácející ucho.
Ňaf bolestně zasyčel a stáhl uši k sobě. ,,Budu v pořádku." odpověděl tiše a na oplátku jí olízl ouško. Pak se přesunul ke košíku, ze kterého opatrně sdělal látku. Liška zvědavě sklonila hlavu níž.
V košíku se choulila dvě liščí mláďata se špinavýma, zacuchanýma kožíškama, jejich kůže na nich visela a nechávala tak prostupovat páteř. Obě mládáta byla skoro stejně stará, ještě s tmavým dětským kožíškem.
Jedno z mláďat se zavrtělo, pomaličku zdvihlo hlavičku a nevědomky se svým čumáčkem dotklo nosu liščí maminky. Byl to liščí sameček s kožíškem temným jako uhel. Jo-Jo mu jemně olízla hlavičku, kterou schoval zpět do tmavě hnědého kožíšku malé liščí holčičky, která vypadala v daleko bídnějším stavu než liščí sameček.
,,Necháme si je?"zeptal se Ňaf-Ňaf a naklonil hlavičku na bok.
,,Samozřejmě." řekla bez váhání. ,,Ale než je přijmeme za své, musí dostat jména." postupně vzala každé štěně a položila ho blíž k sobě. Mláďata zahýbala svými drobnými čumáčky a svými nozdrami zkoumala pach své nové matky. Potom se začala neohrabaně posunovat svýma tlapičkami blíž k ní.
,,Chlapečkovi budeme říkat Amulus a liščí holčičce zase Anisa." rozhodla jejich nová matka a spokojeně pozorovala sající drobečky.
,,Dala si jim krásná jména a myslím, že se Ruhahovi a Zip-Zipovi noví sourozenci budou líbit."
,,Naši kluci si je určitě oblíbí." přivřela spokojeně víčka, když jí Ňaf-Ňaf opět olízl ouško. Pak se však náhle zamračila, naježila svůj hřbet, nadzvedla pysky, aby šly vidět její ostré zuby a zle zavrčela. Ňaf se na ní polekaně podíval a lehce ustoupil od ní, než si uvědomil, že to vrčení nepatří jemu, ale tomu, kdo je za ním. Pohotově se otočil se stejně vražebným postojem jako Jo-Jo.

Ve vstupu stálo lišče korsaka, které bylo dost staré, aby se mohlo potulovat samotné, ale dost malé na to, aby se o sebe postaralo. Bylo to lišče, které také zachránil, ze spárů lidí a teď se o ní starali Nasus a Aurea, hlavní členové smečky. Dali jí jméno Skeleris, ale nikdo jí neřekl jinak než Bulva. Tuhle přezdívku si vysloužila za své vytřeštěné oči a prázdný výraz, když nehnutě pozorovala ostatní.
,,Vypadni odsud Bulvo! Nemáš tu co dělat!" upozornil jí nepřátelským hlasem Ňaf-Ňaf.
Lištička s kožíškem v barvě hnědé a zašedlé bílé si bez žádné známky emocí sedla a dál hypnotyzovala svým pohledem naše děti.
Celý naježený jsem udělal krok k ní a ona si odsedla o kousek dál. To mě dopálilo a vystartoval jsem na ni, to už začala utíkat ven. Zastavil jsem se u vchodu do doupěte. Bulva na něj vrhla svůj neutrální pohled, který dokázala udělat jen ona.
,,Už sem nelez!" zařval jsem víc nahlas než jsem chtěl a ostatní lišky se na mě překvapeně otočili, pak si všimli Bulvy a pochopili.
Zalezl jsem zpět do podzemního prostoru, kde se situace už uklidnila. Liščata už spala na jedné hromadě tvořené černým, hnědým a tmavě rudými kožíšky.
,,Myslím, že si spolu budou rozumět, i když jsou jiné rasy." řekla šeptem Jo-Jo, aby je znovu nevzbudila.
,,Liška je stále Liška, ať už je odkudkoliv, nezáleží na velikosti nebo barvě srsti, tady může být tím čím chce."

(Skeleris- Bulva) Ten pohled není vůbec příjemný. Co myslíte?