Rose Black [POZASTAVENO]

Schůze andělů

Ve světě andělů bylo vše jiné, než ve světě démonů.
Zem nebyla rozdělena na období, jako ve světě démonů, na půlrok temna a půlrok světla.
V tomhle světě bylo vždy jen světlo. Žádné deště plné krve, žádný vzlyk ztrácejících se duší, vždy jen oslepující světlo.
Ale i přesto měl tento svět mnoho neřestí.
Hrdost zde byla vším, koloval zde neklid a zem postrádala pevnou ruku.
Protože né vše se zde řešilo s křížem v ruce.
Tato zem byla ve skutečnosti mnohem temnější než kdejaké peklo.
-------------
Po zlatavé podlaze kráčel urostlý, dobře vypadající anděl. V rukou svíral knihu a s poněkud hrdým úsměvem vstupoval do otevřené místnosti.
Přihlížející mohli oči nechat na kráčející entitě.

V místnosti se nacházelo téměř osm postav. Všichni byli oděni v bílém, kdežto nově příchozí nosil na hrudi zlatavé pruhy a knoflíky. Ostatní bylo taktéž v bílém. Mladá pohledná tvář, dlouhé blond vlasy zakončené u ramen se mu při chůzi přehupovaly ze strany na stranu. Modré oči mu zářily až na druhý konec zlatavé místnosti, plné honosných lustrů a drahého nábytku.

Všichni mu skládali hluboké úklony a vtíravě na sebe upozorňovali, přímo oplzle se snažili v jeho očích zazářit.
On si jich však nijak příliž nevšímal a kráčel k velkému kulatému, zlatému stolu.
Pro větší nádech roztáhl svá křídla a všichni v místnosti čekali na pokyny.
On jen přikývl a pobýdl je, aby se posadili.
,,Děkuji," odkašlal si.
,,Pro tuto schůzi jsem si žádné speciální monology nepřipravoval, ale budu se řídit boží vůlí, takže by mělo být vše v pořádku."
Otevřel si knihu položenou na stole.
,,Asi všichni víte, že nám poslední dobou přináší problémy nejmenovaná osoba z říše démonů.
A nejmenovaná osoba se jmenuje Falithia Morful Di Mewe.
Díky zvěstovi jsem zjistil, že za pouhý půl rok temna chystá Satan svatbu s onou démonkou." Hlasitě bouchl do stolu.
,,Ta mrška nám chce zase zavařit!"
V místnosti se rozhostilo ticho.
,,Víte vy co taková svatba může způsobit? Kolik nároků bude vyžadovat? Bude se po nás pídit!
Už si to představuji v bledě modrém.
Nejdřív si ve jménu paní temnoty bude hledat informace o nemalém incidentu s její rodinou. A pak Satan bude naštvaný a celou naši dohodu odplaví voda. A jestli se budou zabírat hlouběji, vzejde z toho válka. A přesně tohle Morful chce. Chce pomstu."
,,Ale pane, jste si opravdu jist, že je sňatek pravdivý? Může se jednat o žvásty," prohodil anděl v kápi.
Velitel si ho přeměřil pohledem.
,,Myslíš si, že se pletu?"
Anděl sebou cukl a hned zareagoval. Sklonil hlavu v odpověď.
,,Ne, pane. Omlouvám se."
,,Měl bys být napozoru, nebo ti tu svatozář brzo někdo spálí na popel," procedil tvrdě.
,,Každopádně mám plán. Ptáte se jaký? No, je velmi prostý. Zanedlouho se někdo z vás vydá hledat Morful do světa lidí. Zjistil jsem, že má na starost kontrakt," zasmál se. ,,Chápete? Kontrakt! Má drahá Morful teď pracuje jako špinavý démon!" Nemohl se přestat smát. Ostatní se z pocitu donucení začali smát taky, samozřejmě hrozně falešně.

Konečně se dal zase dohromady. A pokračoval ve svém plánu.
,,Každopádně. Až tam někoho vyšlu, postaráte se o to, aby ten její kontrakt nepřežil. Jistě chápete jak to s démonem a jeho svačinou chodí. Zabijete ho, ona půjde s ním. Je to prosté. Dávejte si ale majzla. Démon svou svačinu jen tak nedá. Bude se bránit. Proto bude třeba větší skupiny. A tohoto krasavce."
S úsměvnou grimasou vytáhl z knihy dýku. Měla zlatou rukojeť a čepel v podobě bílého zubu. Jakoby byl vytažen z tlamy obrovské příšery z hlubin pekla. Vcelku ale vypadal, jako prostá dýka. Vtip byl ale v tom, že nesejde na dýce jako takové. Ale důležitá byla lahvička, kterou velitel vytáhl hned poté. Položil ji na stůl a hrdě nasál vzduch z místnosti.
,,V této lahvičce se nachází ta nejtemnější zbraň, kterou vy kdy můžete spatřit. Jsou to slzy pána zla a našeho milovaného boha.
Když se tyto slzy spojí se špičkou této vzácné dýky, vznikne ničivá zbraň. Jen pouhý škrábanec stačí pro fatální scénář. I Satana by to dokázalo na chvilku zastavit.
Ale prostého démona to dovede zabít do vteřiny. Víceméně."

Všichni v místnosti byli jako zmražení. Ti, co dýce seděli blíž se odsunuli dál. Jeden z nich se odvážil položit otázku.
,,Jaký to má vliv na anděly? Působí ta dýka i na nás?"
Velitel se pozastavil. Prohlížel si dýku a cosi si brblal pod nosem. Vzal si lahvičku do ruky a jedinou kapičku otřel o čepel dýky.
Ta se rozzářila a zároveň z ní plál temný plamen. Bylo to majestátní, dechberoucí a děsivé zároveň. Ladným krokem se k tázajícímu přiblížil. Díval se mu do očí. V očích se mu třpytilo, zářilo. Cítil moc.
Anděl vše s hrůzou pozoroval. Věděl, že šlápl vedle. Bude pokusný králík.
,,Vážení, hleďte, čeho tato dýka je schopna!"
Rukou se napřáhl a sekl do větru. Zasáhl hruď anděla, kde se po pár vteřinách objevilo světlo. Všichni kolem sledovali, co se stalo.
Andělova kůže se začala rozpadat. Křičel, naříkal, svíjel se v bolestech až se konečně rozpadl na prach. Ale to nebylo vše. Prach na zemi se začal formovat. Kroutil se a znělo to jako tichý šum přesýpacích hodin.

Z prachu vznikla postava, vypadala jako z kamene. Z úst i očí vycházelo zlatavé světlo. Nevydávalo to skoro žádný zvuk, jen tiché šumění. Jen tak se to vznášelo nad zemí.
Velitel z poza svého kabátu vytáhl stříbrnou zbraň. Střelil onu entitu do hlavy.
Ani se nehla.
Stále se nic nedělo.
Tedy až po malé chvíli. Kamenná entita ze sebe začala vydávat pisklavý hlasitý zvuk. Bylo to nesnesitelné. Jako škrábání nehtem po školní tabuli, ale desetinásobně hlasitěji.
Začala se sápat po veliteli a ze srdce sála zvláštní světlo.
Velitel znovu a křečovitě sáhl po zbrani a střelil to mezi oči. Entita se zastavila a opět se rozpadla.
Bylo znovu ticho.
,,Je to, mrtvé?" Zeptal se jeden z andělů.
,,Ano. Je to pryč. Ptáte se co to bylo?
Odporná přímo ohavná věc. Byl to padlý anděl. Ano, špinavé zkřížení anděla a démona. Nepociťuje nic, z počátku nijak nereaguje. Pokud to tedy nevyprovokujete, nebo pokud to nemá hlad. Ale dají se ovládat. Jak? To ještě nevím, ale zjistím to. A až to zjistím, stanu se nepřemožitelným. Utvořím armádu. A všechny pošlu na území Satana. Sesadím ho z trůnu a ovládnu svět démonů a svět lidí."
Jeden z andělů se pozastavil.
,,Omlouvám se, ale nechcete mi říct, že armádu vytvoříte z andělů? To by byla velezrada, pane."
,,Ano, dobrá otázka. A na ni ti odpovím jasně. Armádu budu tvořit ve světě lidí. Koho zajímá nějaká planeta s takovým hmyzem? Nikoho. Tam budu verbovat. Samozřejmě sabotéry z naší země postihne to samé. Takže být váma, nezlobím mě.
A v mé úžasné sbírce chci jako první mou rivalku. Správně, za to, co mi Morful provedla, bude trpět. Ona i její nastávající. Je načase se pomstít mé drahé sestřičce. Falithio, měj se napozoru." Uzavřel knihu a společně s dýkou v ruce odešel z místnosti. Na tváři mu zářil úsměv a v závěsu šli jeho kumpáni.