Rose Black [POZASTAVENO]

Mitori a odpočinek

Mitori se znova probudil u sebe v posteli.
Tentokrát si ale vše pamatoval do nejmenšího detailu. Asi ho teď ušetřila nějakých oblbováků a jen ho uspala. Což Mitorimu jaksi lichotilo. ,,Tak přeci jen jsem se jí zalíbil," přemýšlel nahlas. Ještě chvilku se převaloval na posteli, ale pak si uvědomil, že musí jít do práce.

Ještě ale zkontroloval záznamník, protože na něm bylo přes osm zpráv. Většina byla od Shimury a ostatních. Vyptávali se ho, proč nereaguje na volání a sms, jednoduše měli o něj starost, což Mitoriho potěšilo.

Poslední zpráva ale nebyla od jeho přátel, ale od strejdy.
,,Nazdar Mitori, díky, že ses ohlásil co nejdřív, ještě jsem stihl sehnat záskok. Hlavně se uzdrav. Horečka je zlá věc."
Na to Mitori vyjeveně zíral. Nepamatoval si, že by si vzal volno. Musela to být ona.
Dokonce mu zařídila volno. A to ho chtěla na začátku zabít.

Když měl tedy to volno, chtěl začít tím, že si ještě na chvilku lehne do postele. Když ale vešel do jeho ložnice, málem ho chytil infarkt. Jen tak si tam posedávala a prohledávala šuplík se spodním prádlem.
,,Co to sakra děláš? A co děláš vůbec tady?" Seřval ji.
,,Och, tak pardon. Jen jsem něco chtěla prohledat, tomu by člověk nerozuměl. Navíc, proč na mě sakra řveš, švábe!"
Mitori nic neřekl.
,,Stále jsi mi pořádně nepoděkoval za záchranu." V tom se k němu přblížila tak blízko, že se Mitorimu rozbušilo srdce stokrát rychleji.
,,Ráda bych nějakou odměnu."
,,O-odměnu? Jako jakou?"
,,Něco od tebe."
,,O-odemě?"
,,Správně. Už dlouho jsem něco chtěla vyzkoušet." A chytila Mitoriho za límec.
,,A co..vyzkoušet." Hluboce se Mitorimu zahleděla do zelených očí.
,,Co je to ta slanina s vejci?"
Na to se Mitori začal smát jako vyšinutý, aby byl upřímný, čekal úplně něco jiného. Ale slanina a vejce? To ho velmi pobavilo.
Falithia se ale už tak neusmívala, spíš naopak.
,,Řekla jsem snad něco vtipného?"
,,Ne, omlouvám se, ale očekával jsem úplně něco jiného."
,,Jak jako jiného?"
Mitori ale neodpověděl a jen se snažil potlačit ruměnec na tváři.
,,To je fuk, takže tedy chceš vajíčka se slaninou?"
,,Tam u nás jsem slyšela spoustu řečí o tom, jak je to úžasná věc. Lidské jídlo sice nejíme, krom duší nepotřebujeme vlastně nic. Ale chutí se to velmi blíží vaší duši."
,,Opravdu? Takže vajíčka se slaninou chutnají jako lidské duše? Tak to je divný."
,,Musím ale pro slaninu, žádnou doma nemám."
,,A kam pro ni dojdeš?"
,,No do obchodu. Víš co je to obchod?"
Na to ale Falithia zakroutila hlavou.
,,Aha, no to je místo, kde si lidi vemou jídlo a pak za něj zaplatí."
,,Proč si to prostě nevemeš?"
,,Takhle to v tomto světě nefunguje. Musíme se řídit pravidly. Ty toho o našem světě moc nevíš co?"
,,No, ve vašem světě jsem nebyla dobrých pozemských pětset let a to jsem tu byla jen krátce. Jsem tady podruhé. Normálně mi u nás lidi duše podávají pod nos. Ale teď jsi mě vyvolal ty, no a musím teď vyplnit smlouvu."
,,Aha. A vůbec. Proč démonka tak vznešená jako ty, musí plnit smlouvy? Jsi přeci pravá ruka Sata-"
,,Neříkej to jméno. Nejsi hoden to jméno vyslovit. Je tu určitý důvod proč tohle dělám, ale ten tě nemusí zajímat. Až ti splním přání. Vemu si tvou duši. Šmitec."
,,Chápu. Nebudu se ti vrtat do záležitostí, omlouvám se. Jdu pro tu slaninu."
,,Počkej!"
Mitori se po ni ohlédl.
,,Co?"
,,Půjdu s tebou, chci vidět ten tvůj obchod."
,,Pro mě za mě, ale ty tvoje rohy na hlavě bys měla schovat. A to oblečení taky není zrovna nejlepší."
,,Co to meleš? To je róba, kterou bys nevytvořil ani za tisíc let!"
,,Takhle jsem to nemyslel. Tvá "róba" je vskutku nádherná, ale to je právě ten problém, chtěli by tě okrást."
,,No a? Vyřídila bych to do deseti vteřin."
,,To je jistě pravda. Ale bylo by lepší zapadnout. Nemáš tam něco lidštějšího?
,,Ne, nic takového nemám."
,,V tom případě ti něco půjčím."
A pak z šuplíku vytáhl dámské oblečení a nechal jí si to vyskoušet.
,,Odkud máš dámské ošacení? Mám si něco domýšlet?"
,,Ne, no většinou když u mě přespávají kamarádky a můj kamarád. Holky si u mě něco vždy zapomenou. Proto je schovávám a když přijdou, dám jim je zpátky."
,,Aha, už jsem se lekla, že jsi nějaký úchyl."
------------
,,Tak co? Padne ti to?"
,,Nevím, cítím se v tom jako idiot."
,,Tak se mi ukaž, abych to mohl posoudit."
Falithia odhrnula závěs a celá nesvá se na Mitoriho zašklebila.
,,Vypadám dost...lidsky?"
Mitorimu div nevypadly oči z důlků.