On the ice|| Play off

#5

,,Talie, jděte už?" vešla do pokoje Hannah.
Rychle jsem Martina odvalila ze sebe a posadila se..

,,Jo už jdeme, Martin jen srandoval.." podívala jsem se na něj vyčítavě a rozběhla se za Hannah.

***

,,Tady je strašný klid." koukala jsem se zasněně na stromy, které se větvemi o sebe třely a tím produkovaly uklidňující zvuk.

,,Tali, koukej co mám." přiběhla za mnou Hannah s bílým krásným kamínkem.
,,Páni, ten si schovej, můžeš ho pak dát mamimce."

Hannah se zase rozeběhla napřed a já se šourala vedle Martina.

,,Zajímalo by mě, co by se dělo kdyby Hannah nepřišla." kouknul se na mě.

,,Mělo by se něco stát?" nechápavě jsem pozvedla jedno obočí.
,,Ano, třeba tohle.." přiblížil se ke mně a dal mi letmou pusu.

Strnula jsem, ale hned, když jsem si uvědomila co se děje, odstrčila jsem ho.
,,Mám přítele." šeptla jsem provinile.

,,Uhm, aha. Promiň." poškrábal se na zátylku a zčervenal.
,,Miluješ ho?" zeptal se mě bez jediné známky nějaké emoce.

,,Po pravdě? Ne."
Oči se mu rozjasnily.

,,Takže mám šanci?" usmál se a chytil mě kolem pasu.

,,Kdo ví, ale já tě vůbec neznám. Co mi tak o sobě něco říct, ty hokejisto?" zasmála jsem se.

,,Co by jsi chtěla vědět?" úsměv mi opětoval.
,,Vše důležité."

***

Uběhla skoro hodina a my si stihli krásně popovídat. Čím více mě začal přitahovat a ne, že bych po tom zrovna toužila. Rozhodně jsem si neplánovala nabalovat hokejistu.

Skoro půl hodiny jsme seděli na lavičce u hřiště, kde si Hannah hrála na písku.

,,Cítím se jako rodič." uchechtl se a na náznak námahy si utřel čelo.

,,Tak to by z tebe byl výborný rodič." uchechtla jsem se.

Chtěla jsem se ho na něco zeptat, ale začal mi zvonit telefon.

Peter, bože, ten dokáže zkazit den.
Jak s ním můžu chodit, když ho nedokážu vystát?

,,Chceš něco?" vyhrkla jsem otráveně do mobilu.

,,Taky tě rád slyším." uchechtl se do mobilu.
,,Tak co tým? Doufám, že mi tě žádný idiot s přilbou nebalí."

,,Zatím v pohodě. Mnohem lepší než u nás v Praze."

,,Chybím ti?"

,,Strašně moc." snažila jsem se to říct co nejméně falešně, ale moc se mi to nepodařilo.

,,Hm.. víš co? Zítra je pátek, koupím si lístky na vlak a na víkend přijedu za tebou, pa lásko." špitl a hovor típl, aniž bych stihla cokoliv namítnout.

,,Do prdele." křikla jsem otráveně a mobil schovala.

,,Je ti něco?" zeptal se starostlivě Martin.
,,Víš, jen ten můj přítel.. chce sem přijet." složila jsem si obličej do dlaní.

,,Tak mu to zakaž." drcl do mě.

,,To nemůžu, už se mu vyhýbám dost dlouho."

,,Proč se s ním nerozejdeš? Nechápu to."
,,Já, nemůžu.. nejde to, ale už ho nemůžu ani vystát Martine." podívala jsem se na něj se smutkem v očích.

,,S tímhle ti nepomůžu, vše je jen na Tobě. Teď bychon už, ale měli jít. Vrátím tě Liborovi na oběd a pak máme trénink." promnul si oči a vstal z lavičky.

,,Hannah, už jdeme domů, pojď!" křikla jsem, na což se ke mně Hannah rozutekla a chytla mě za ruku.

***

,,Díky Neči, že si ji dělal společnost." obejmul strejda Martina na což pak odešel.

,,Za chvíli bude hotový oběd, tak tě pak zavolám." oznámil mi a já jen přikývla, pak jsem odešla do svého pokoje.

Svalila jsem se na postel a přemýšlela nad tím co se vše stalo.

Dal mi pusu úplně neznámý hokejista, můj přítel přijede na víkend.. skvělé.

☕karen