Navždy spolu [Dokončeno]

[2]Malfoy manor

,, Připravena?"zašeptá mi Draco do číhá a obejme mě kolem pasu. Pod jeho dotekem se zachvěju. Pořád mám před sebou vzpomínky na minulou noc. Byla úžasná a- ,,Mio? Co se děje?"zeptá se potichu Draco otočí mě k sobě. Koukám na zem. ,,Řekni mi to. Pomůžu ti"řekne vážně a já se na něj podívám.,,Já se bojím. Tvůj otec nebude chtít aby jsi chodil s mudlovskou šmejdkou. A navíc mě nebude chtít u sebe v domě. Bojím se. Bojím se, že nás rozdělí Draco"zašeptám a po tváři mi steče slza. Draco ji jemně sestře. ,,A co? Kdyby tě otec nechtěl v domě,tak půjdeme pryč. Kvůli tobě bych se všeho zbavil. Jen abych mohl být s tebou. Klidně s tebou budu spát na sněhu a ledu. Ty mě totiž budeš hřát víš? Svojí laskavostí, dobrosrdečností a láskou ke mě. A to mi ke štěstí stačí víš?"řekne a  pak mě políbí.

Ozve se odkašlání. Otevřu oči a odtrhnu se. Překvapeně se kolem sebe podívám. Velká železná brána. Obrovská zahrada, která je nádherná. A pak žen dům. Několik pater vysoký. Krásný. Majestátní. A u brány na nás koukají dva lidi. Muž a žena. Vyděšeně se podívám na Draca. ,,Ty jsi mě sem přenesl! To si ještě vyřídíme Draco"řeknu naoko naštvaně. Pozná to a tak se jen na mě krásně usměje. Zrudnu a sklopím hlavu. Chytí mě za ruku a proplete si semnou prsty. Směju se. ,, Ráda tě zase vidím Draco. Slečno Grangerová. "řekne mile jeho matka ,, Paní Malfoyová. Jen Hermiona prosím"řeknu, usměju a podám ji ruku. Ona mi ji povzbudivě stiskne. ,,Jen Narcissa Hermiono."Usměje se na mě a já se pak podívám na toho otce. ,, Slečno Grangerová"řekne chladně. ,,Pane Malfoy"řeknu stejně opovržlivě. ,, Půjdeme dovnitř. Draco to ukáže pokoj Hermiono a pak se sejdeme na večeři ano? Večeře je za čtyři hodiny."řekne Narcissa. Vezme mě kolem ramen a vede mě do domu.(Nebudu vám tu popisovat každou místnost. Jen jejich pokoje. Mají ho společný.)

,, Pojď Mio. Ukážu ti kde budeme spát."řekne nadšeně Draco a já se musím usmát. ,,Počkat! Ty budeš s tou mudlovskou šmej-"začne jeho otec,ale Draco ho přeruší. ,, Neříkej ji tak"zasyčí. ,,Fajn. Chceš mi říct,že budete spát společně?"zeptá se zhnuseně a já zakročím. Dřív než Draco. ,, Víte. Páry většinou spí spolu. Jestli Luciusi nespíte s Narcissou v jedné ložnici,tak vám něco chybí. Říká se tomu láska. Asi tomu slovu nerozumíte. Zkuste si ho najít ve slovníku. "Odseknu a vidím v jeho očích překvapení a ještě něco jiného. A Narcissa se potichu směje. Draco zadržuje smích a tak mě rychle odvede pryč.

Když vyjdeme po schodech,tak se rozesměje. ,,Tak to bylo geniální! Nandala jsi mu to. To je moje princezna"řekne nadšeně Draco a dá mi pusu. Pak mě vede k dveřím z tmavého dubu. Otevře je a já zůstanu koukat. ,,Krása"zašeptám. Je to pokoj sladěný do černo zeleného stylu. Černý koberec. Postel z tmavého dřeva se zeleným povlečením. Černá sedačka se zelenýma polštářkama. Stůl z tmavého dřeva(jak jinak). Ale teď to nejlepší. Celou západní stěnu pokrývá od podlahy ke stropu okno. Obrovské okno, které když se otevře,tak se může jít na balkón. Krásný balkon. Je tam mramorová podlaha.  A černé půlkruhové zábradlí,kolem kterého jsou obtočené nějaké nádherné květiny. Jsou rudé.  Počkat! Nad stolem je nějaká fotka. Nějaká fotka na které jsou dvě osoby, které připomínají nás. Přijdu blíž. Mýlila jsem se. Jsou to obrázky. Jejich víc. Draco jde ke mě a potichu se zasměje. Já si pozorně prohlížím fotky. Byly pořízeny po tom,co jsem málem umřela.

,,Kde jsi je všechny vzal? Vždyť jsme je nefotili"vydechnu ohromeně a on se zasměje. ,,Koupil jsem takový přístroj,díky kterému můžeš že vzpomínek udělat fotku. A tady to je." ,,Jsou krásné. Panebože Draco! Jsou nádherný! Jen tak jedna chybí"zasměju se a skočím mu okolk krku. ,, Nechybí. Ta je támhle na stolku."řekne a dovede mě k nočnímu stolku. Vyjeknu a  znovu mu skočím okolo krku. Začne se smát. Tahle fotka je asi moje nejoblíbenější. Přemluvila jsem Draca aby semnou něco upekl a takhle to skončilo.

Oba jsme byli upatlaný od sirupu. ,,Draco. Jsou úžasný. Ty jsi úžasný. A ten balkón? Nádhera. I tenhle pokoj! A tvoje maminka je hrozně milá a hodná! A tvého otce sem tahat nebudeme. A ta zahrada je tak nádherná! Je to tu úžasné!"vykřiknu radostně. Pak vykřiknu. Draco mě svalí na posteli a zalehne mě. Začnu se hrozně smát. On se usměje a pak se jeho pohled změní. ,,Co?" ,,Jsi nádherná. Jak může tam nádherná osoba patřit mě?"vydechne a nakloní se ke mě. ,,Úžasní lidé patří k sobě"zašeptám a pak ho políbím. On mi to oplatí a rukou zajede pod tričko. Odtrhnu se. ,, Nemůžu Draco. Zítra už jo,ale dnes ještě ne. A navíc jsem unavená"zašeptám a pohladím ho po tváři. Krásné se na mě usměje. Moje srdce se rozbuší. ,, Dobře. Prospi se princezno"zašeptá a dá mi pusu na čelo. Pak si semnou lehne a obejme mě kolem pasu.

***

,,Mio. Vstávej. Je čas na večeři"zašeptá mi někdo do ucha a já líně otevřu oči. Posadím se a začnu zívat. ,, Vůbec to nepomohlo. Jsem hrozně unavená"řeknu a pak vstanu a dojdu ke skříni. ,,Co si mám vzít na sebe?"zeptám se a on ke mě přijde a vytáhne ze skříně černé džíny a bílou košili s malými černými srdíčky. ,,Vlasy si nech rozpuštěný"zašeptá mi do ucha a já se na něj usměju a převléknu se. Nalíčím se a navoním. ,,Můžeme"

***

Sejdeme po schodech a pak se posadíme ke stolu. Už tam oba sedí. Je tu ticho. ,, Narcisso. Ten pokoj je krásný. A ten balkón ještě víc"řekne a úsměvem a ona mi ho oplatí.

,,Děkuju. Chystala jsem ho pro vás. Věděla jsem že to jednou přijde. Už od té doby,co se o tobě Draco poprvé zmínil"zasměje se. Musím se přidat.