Little twisted /Sebaciel/

That ~~(3)

Jeho rty...cože?

Vážně se tohle právě dělo?

Mezi rty mi unikl tichý vzdych.

Samozřejmě, že to nebyl můj první polibek.
Ale tohle bylo.... nečekané?

Po tváři mi stekla poslední slza a zanechala za sebou slanou cestičku.

Sebastianovy rty se oddělily od mých.

Najednou jsem se cítil nejistý.

Co jsme právě udělali?

Očima jsem vyhledal Sebastianův pohled, ale nenašel jsem ho.

Sebastian seděl na kraji postele a zatínal si nehty přes rukavice do stehen.

,,Sebastiane?" řekl jsem potichu a přisunul se k němu.

,,Ne, mladý pane. Omlouvám se, tohle se nemělo stát." 

Věděl jsem, jak se cítí. Měl jsem to stejně. 

Tak a teď se všechno stoprocentně podělalo.

Nikdy jsem tohle neměl udělat. Jenomže jsem byl blázen a snažil se dosáhnout nemožného. Možná bych byl nejradši, kdyby mě mladý pán ještě předtím než se všechno tohle semlelo, vyhodil.

 Předtím jsem si to nepřál, ale neudělal bych takhle fatální chybu. Teď mladý pán ví nebo alespoň tuší, co jsem zač.

Zmítal mnou pocit viny a bezradnosti. Takhle jsem se necítil nejmíň 200 let. 

Jsem přeci necitelný démon, který zabíjí pro zábavu. Nebo přeci jen mám city?

Na mé tváři přistála ruka.

Něžně.

,,J-já, mě to nevadí."

Podíval jsem se na toho slabého člověka, který se mnou tak lehko manipuloval.

Nevěřil jsem svým uším.
Jeho jemná ruka, která nikdy nepoznala manuální práci mě pohladila po tváři.

Otočil jsem se čelem k němu.

Jeho pohled byl nejistý. Těkal po pokoji a tváře mu pomalu růžověly. 

Nikdy jsem si nemyslel, že bych ho takhle mohl vidět.

Jeho dlaň se přesunula k mojí bradě,za kterou si můj obličej přitáhl blíže.

,,Můžu?" zeptal se tiše. Jako by se bál, že ho někdo uslyší.

Naše rty se znovu setkaly. Tentokrát o něco vášnivěji než před tím.

Propletl mi prsty do vlasů a lehl si na záda. Za zátylek si mě přitáhl blíže k sobě.

Byl jsem zapřený jen na loktech. Přesto, že byl mladý pán již dospělý a jen o pár centimetrů nižší než já, stále byl křehký a jemný. Bál jsem se, abych neztratil rovnováhu.

V tomhle okamžiku jsem se nedržel zpátky. Vždyť tohle pokračovalo kvůli němu.

Pomalu jsem začínal tušit kam tohle všechno spěje.

Pro jednou si to můžu dovolit, nebo ne?

Nikdo se to nedozví.
Oba na to postupně zapomeneme.

Skousl jsem Sebastianův spodní ret a hned, co pootevřel ústa jsem se do nich vkradl jazykem.

Věděl jsem, že u líbání tohle neskončí.
A neměl jsem to ani v plánu.

Jenže tady byl problém.
Sebastian stále setrvával nade mnou.

Jedním rychlým pohybem, který jsem okoukal od Hrobaře, jsem stočil Sebastiana pod sebe.

Démon rychle otevřel oči.
Rozhodně nepočítal s tím, že by skončil vespod.

Ale opak je pravdou.

Není to jenom tím, že bych si rád užil bez toho abych ráno chodil jako kretén. Ale taky tím, že jsem chtěl vyzkoušet jaké to bude, mít Sebastiana podřízeného i v ložnici.

Chtíč mi asi kompletně zatemnil mozek.

Pustil jsem se do svlékání démonových svršků.

Na chvíli jsem se odtáhl a sedíc na klíně ležícímu Sebastianovi, se kochal výhledem na bledou vypracovanou hruď.

Moje chování se od toho před chvílí otočilo o 180 stupňů.

Jemně jsem skousl Sebastianův ušní lalůček.
Od něj, jsem přes krk pokračoval jazykem až na hruď.
Každou bradavku jsem polaskal zvlášť a přitom se díval Sebastianovi do očí.

Rukama jsem doputoval k rozepínání jeho kalhot, které za chvíli skončily na stejném místě jako můj odhozený kabát.

Mohl jsem vidět a také cítit, že Sebastiana tohle vzrušuje.

Svým tělem jsem se posunul níž, až jsem měl hlavu u jeho rozkroku.

Zuby jsem mu stáhnul spodní prádlo a vzal jeho penis do pusy.

Sebastianovi unikl tichý sten.

Tohle....bylo tak moc dobré, až jsem si připadal špatně.

Snažil jsem se nesténat jako děvka, ale on byl prostě tak zatraceně skvělý.

Měl jsem úplně rozkousané rty a mozek mimo realitu.

Jenže najednou moje mužství neobklopovalo teplo cizích úst.

Mladý pán se na mě díval s chtíčem v očích. Letmo se pousmál: ,,Takhle si to užíváš jenom ty..."

Teprve teď jsem si všiml, že na sobě má pouze košili.

Provokativně si ji stáhnul z jednoho ramene.
Svlékal se pomalu a u toho vrtěl boky.

Když byl přede mnou už jen v rouše Adamově, neubránil jsem se dalšímu skousnutí dolního rtu.

Jeho tvář zdobil jeden z jeho vzácných úsměvů.
,,Už je to asi dlouho co jsi byl vespod, hm~?"

Tuhle stránku mladého pána jsem neznal a pořád jsem se nemohl rozhodnout, jestli je to úžasné nebo děsivé.

Gomen~~T-T
Ale tady to musím ukončit.
Nebo nemusím, ale bojím se, že začnu psát totální hovny, protože to píšu po první hodině ranní.

V příští kapitole, která by měla vyjít za nedlouho, tenhle smutík dokončím.

                Sayōnara
                              🌚😏