Lying love // CZ with 1D

#21

"Jackie počkej!" zavolal na mě L..teda táta.

"Nech mě být! Mohl jsi mi to alespoň říct dřív!" zastavila jsem se a křičela před sebe. Věděla jsem ale, že mě slyší.

"Nemohl jsem.." řekl tiše a já poznala, že stojí přímo za mnou.

"Já.." polkla jsem naprázdno a utřela si obrovskou slzu stékající z mého obličeje.

Otočila jsem se a i proti své vůli jsem ho pevně objala.

Objetí mi oplácel pevným otcovským stiskem.

"Mám tě strašně moc rád." vtiskl mi polibek do vlasů.

Zarazila jsem se. Jak ho teď budu brát?

"Promiň, ale.." odtáhla jsem se. "Nedokážu to."

Rozběhla jsem se na zastávku a koukla na nejbližší bus. Jel za dvě minuty, což se mi hodilo.

Jelikož jsem byla beze všech věcí, doufala jsem, že mě revizoři nechytí.

Konečně přijel. Nastoupila jsem a sedla si vedle starší paní.

Chyběly mi jen čtyři zastávky a už budu u něj.

Konečně. Vystoupila jsem, přešla přechod a už byla u jeho vysokého paneláku. Vyjela jsem výtahem do sedmého patra a zazvonila.

"J-Jackie?" otevřel celý v rozpacích. Zřejmě z mého příchodu.

"Ahoj Harry." přitáhla jsem si ho do medvědího objetí a začala tiše brečet.

"Lásko co se stalo? Pojď dovnitř." uvolnil mi průchod do jeho bytu.

Sundala jsem si kroksky, ve kterých jsem přijela a posadila se na pohodlnou sedačku a čekala na Harryho.

"Tak co se stalo?" propletl naše prsty a díval se mi upřímně do očí.

"Payne je můj táta." vydechla jsem.

Viděla jsem, jak ho to opravdu zaskočilo. Chvíli skoro ani nedýchal."Jsi v pořádku?" zatřepala jsem s ním a čekala na jeho odpověď.

"Jo..já jen..je mi to líto." objal mě a já si povzdychla.

"Alespoň že vím pravdu." pousmála jsem se.

"To je fakt. Dáš si čaj?" políbil mě letmo na tvář a odešel do kuchyně.

Začínalo se pomalu stmívat, i když bylo půl čtvrté.

"Porozhlídnu se tady." poznamenala jsem a vydala na prohlídku. Musím uznat, měl to tam opravdu krásné.

Pak jsem narazila na ložnici. Potřebovala jsem zjistit Harryho číslo trenek, jestli jsem vůbec koupila správnou velikost. Asi to bylo trochu neslušné, ale pro dobrý účel.

Otevřela jsem jeho prádelník a chvíli se tam přehrabovala.

Pak jsem rukou narazila na něco tvrdého.

Zalovila jsem tedy a vyndala ten jakýsi předmět.

"Pane Bože.." pustila jsem na zem černou pistoli.

"H-Harry?" zavolala jsem a stále koukala na tu odpornou věc.

Harry přiběhl a se zděšením se na mě podíval.

"Co to..co to je?" zašeptala jsem, jakoby nás měl někdo slyšet.

"J-já..to je pistole." odpověděl a dlouze se na ní zadíval a pak sklopil pohled.

"To mi došlo, ale co..co tady dělá?" nechápala jsem stále.

"Jackie to je...to je jen na obranu." usmál se a vzal tu pistol do ruky. "Vidíš, ani není nabitá." přehodil si jí do druhé ruky.