☆ 15 ☆

67 6 0
                                    

Sehun

Strávil jsem u svého přítele několik skvěle prožitých dní, ale bohužel byl čas jet domů.
Na nádraží nás odvezl řidič Suhovy rodiny a teď už jsme jen čekali na vlak.

,, Nechci aby jsi mi odjel." Přitiskl mě ještě víc na sebe.

,, Taky nechci, ale musím. Navíc zanedlouho budu maturovat, takže se musím hodně učit." Usmál jsem se na něj a prohrábl mu vlasy.

,, To chápu." Smutně se usmál.

,, Byl bych rád, kdyby jsi přijel na předávání vysvědčení." (Nebo nevím jak jinak se tomu říká 😂)

,, Moc rád přijedu, a věřím že budeš mít to nejlepší vysvědčení v ročníku." Pohladil mě po tváři.

,, No tak to bych zase netvrdil." Zasmál jsem se.

,, Zlato myslím že už ti jede vlak." Podíval se na trať.
Jen jsem kývl a položil kufr na zem.

,, Co to dělá-" Mé rty spočinuly na těch jeho. Do toho polibku jsem vkládal všechny mé city k němu. Samozřejmě  se to bez jazyků neobešlo. Když jsem se od něj odpojil přimáčkl jsem si ho na sebe.

,, Miluju tě Suho." Ještě jednou jsem ho krátce políbil.

,, I já tebe." Řekl mi se slzami v očích.

,, Zatím se měj. Napíšu ti až budu doma." Pustil jsem jeho ruku a nastoupil do vlaku.

On tam stál jak opařený a jen mě sledoval. Než se vlak rozjel viděl jsem ten krásný pravý úsměv na jeho tváři, se kterým mi mával. Zamával jsem na zpátek a jakmile jsem ho už neviděl, jsem se usadil a pustil si hudbu z mobilu.
Dojel jsem na stanici, kde jsem vystoupil a s batohem na zádech se vydal domů.
Jelikož jsem ve vlaku spal, byl jsem unavený a chtěl si zkrátit cestu přes lesík. A tak se i stalo. 

Šel jsem cestičkou mezi stromy a málem jsem se posral, když za mnou zapraskaly větve. Prudce jsem se otočil, ale nic tam nebylo. Pořádně jsem zaostřil do tmy, ale když jsem tam nic neviděl, otočil jsem se zpátky.  V tom mě ale chytla přes ústa něčí ruka.
Byl jsem extrémně vysrašený a nevěděl co dělat. Tohle nás v tý posraný soukromý škole neučily !

,, Slib že nebudeš křičet." Ozval se hlas za mnou. Pomalu jsem kývl. On sundal svou ruku.

,, M-Můžu se otočit ?" Zeptal jsem se raději.

,, Samozřejmě." Pomalu jsem se tedy otočil a viděl vysokého muže s rouškou v černém oblečení.

,, Co po mě chcete ?"

,, Peníze a kousek tvého těla, Oh Sehune."

,, Peníze si klidně vemte, ale to druhé nepůjde. Navíc jestli vám jde o tohle, tak já už panic dávno nejsem." Vytáhl jsem z kapsy všechny peníze co jsem měl.

,, A kreditní kartu ?" Podivil se.

,, Nemám ji teď u sebe." Obrátil jsem si kapsy.   

,, Dej to sem." Podal jsem mu všechnu hotovost, nebylo to úplně málo.

,, A teď ty." Skroutil mi ruce za záda a přitiskl mě ke stromu.

,, Prosím ne." Zaskučel jsem.

,, Smůla hochu." Začal mi odepínat pásek od džínů a já se začal vzpírat.

,, Varuju tě, nech toho !" Ruce mi ještě víc zmáčkl.

,, Mám teď nádherný vztah a nedovolím aby to do mě strkal někdo jiný kromě něj !" Řekl jsem naštvaně a škubl vší silou. Jeho ruce mě pustily, to jsem ale netušil že to skončí ještě hůř.
Otočil mě čelem k němu a zabodl mi nůž do břicha. Jednou, po druhé a po třetí.

,, Já tě varoval." Zavrtěl hlavou a odešel.

Skroutil jsem se na zem a chytil se za břicho. Už jsem viděl jak umírám, ale místo světla na konci jsem viděl světlo mého zvonícího mobilu. Posunul jsem se tak abych na něj dosáhl. Máma.

,, Sehune kde jsi ?"

,, Mami p-pomoc rychle." Bylo jediné co jsem ze sebe dokázal vypustil než mi mobil vypadl z ruky a já bolestí omdlel.....

Pohled autora

Jen co se tohle ozvalo z mobilu mladého syna milionářů, jeho matka okamžitě zalarmovala všechny bezpečnostní služby jejich rodiny i policie. Okamžitě vzbudila i manžela, který byl snad ještě vyplašenější než ona. Jejich jediný syn, dědic, byl někde sám, evidentně zraněný a v ohrožení života.
Oba dva hned vyrazili z domu, hledat jejich syna. Prohledali všechno, kromě místa, ze kterého měli oni sami respekt, ale co by pro svého syna neudělali.
Vběhli do lesa, kde už zemřeli desítky lidí, o tom ale Sehun neměl ani tušení.
Rozdělili se. Pan Oh prohledával, každý rožek, ale po jeho synovi ani stopa, dokud se neozval vyděšený křik jeho ženy. A to byla ta chvíle, kdy viděli svého bezmocného, polomrtvého syna ležet na zemi mezi hromadou listí.....

Tak a je to tady. Pokračování vydám co nejdřív to půjde.

Danielle 💞 

Ship in our hearts/ HunHoKde žijí příběhy. Začni objevovat