Sehun
,, Mám-li být upřímný, líbil ses mi už na první fotce, kterou jsem od tebe viděl. Krásný, mladý a okouzlující. A když jsem poprvé slyšel tvůj hlas myslel jsem že špatně slyším. Máš Boží hlas. No, největší bum přišlo, když jste byli na školním výletě v Soulu. Šel jsem zrovna z práce a při pohledu na tebe jsem málem sešel z chodníku do hlavní cesty. Vidět tě na živo a tvůj úsměv, který sice nebyl věnován mě ale i tak to byl ten nejkrásnější úsměv jaký jsem kdy viděl. Po nějaké době jsem se konečně odhodlal ti napsat a musím říct že to bylo to nejlepší co jsem v životě udělal. Byl jsem úplně pryč z toho že jsi mi odepsal. A když jsi mi napsal že můžu přijet, byl jsem rychlejší než zvuk. Celou cestu jsem byl naplý jak prádelní šňůra a nervózní. Když jsem tě viděl jak tiše sedíš v té kavárně na náměstí, začalo mi bít srdce extrémně rychle ale byl jsem zároveň o dost klidnější. A dál už to znáš."
Vyprávěl mi a já už mezi tím nandával toausty na talíře.
,, Hezké." Uculil jsem se a položil je na stůl.
,, Děkuju." Oplatil mi úsměv a začali jsme jíst.
,, Děkuju Sehunnie, bylo to moc dobré."
Omlouvám se že je kapitola tak krátká ale, když je člověk občas líný 😌 jde to vidět....
Danielle 💞
