Everything else {Completed}

1#

Pokud máte to štěstí a narazili jste na tento příběh, tak chci předem říci, že tato kapitola je přepsána, takže pokud se dostanete na druhou kapitolu, asi si položíte otázku, "Co to sakra...?!" Berte to prosím s nadsázkou, protože se teď chytám za hlavu a stejnou otázku si také pokládám, ale každý nějak začínal, no ne? Věnovala jsem tomuto příběhu dost času a práce, takže jedině proto tu stále je. 😂❤️ (Nechci říci, že teď píšu profesionálně, ale snad mě chápete. 🔥😂❤️)

Dva roky zpátky, kdy mi bylo patnáct se to všechno posralo. Abych se představila, - jmenuji se Nicol Grant. Nádherné jméno, nemyslíte? Uvažuji nad svým psychickým zdravím, neboť si zřejmě povídám pro sebe, ale vraťme se k mým narozeninám.

...

Když se řekne slovo narozeniny, co si člověk asi tak představí? Osobu, která je označována jako oslavenec. Nějaký nádherným, chutný dort, svíčky, čepičky na palici a v poslední řadě rodina a přátelé.

Já si pod tímto slovem představila normální den. Zavřená sama ve svém pokoji, knihou v ruce a nebo střílení po holubech. Zábava, že? Co jsem taky jiného měla dělat, když jsem s nikým nemohla slavit.

Žena, která byla zapsána v mém rodném listě, jako matka, tak přesně toto oslovení si nezasloužila. Více k ní sedělo slovo - alkoholik.

Věčně ožralá, nepříjemná, hrubá a nespokojená se vším, co se jen na ní blbě kouklo, ovšem, občas to byla i skříň.

Nenáviděla jsem ji, pohrdala jsem jí. A věděla jsem, že ji není pomoci, ani odborníci to nezvládli. Vždy se k alkoholu vrátila zpět.

A možná proto jsem se rozhodla změnit svůj život. Snažila jsem se sní být, ale vždy jsem to nehezky schytala. Tak proč se trápit kvůli člověku, který vám za to nestojí a bez mrknutí oka by vás nechal chcípnout.

Já byla jejím zklamáním a ona mým.

...

"Kam jako jdeš?" Zastihla mě při odchodu z domu. Neměla jsem v plánu odejít, protože nebylo kam, ale byla jsem pozvána na své narozeniny do klubu. Lea a Ben, - moji jediný kamarádi - domluvili vstup do klubu, který byl ačkoliv od osmnácti, ale Ben měl vevnitř známí.

"Jdu ven," odpověděla jsem bez emocí a kliku stiskla dolů. Její ruka zachytila mé zápěstí a trhla semnou do zadu. Rychle jsem vyrovnala rovnováhu, abych se nezkrácela k zemi. Do nosu se mi dostal ihned zápach cigaret a alkoholu. Nenáviděla jsem cigarety a ještě více se mi to zprotivilo, když začal hulik, jak fabrika má máma.

"Nikam nejdeš!" Zakymácela se. Stihla se však chytnout futer.

"O tom ty už nerozhoduješ." Řekla jsem pevně. "A teď mi uhni z cesty."

"Jak to semnou mluvíš?! Nezapomínej, že díky mně máš střechu nad hlavou a pokud semnou budeš takto hovořit, můžeš o ní rychle přijít!" Pohrozila výhružně prstem.

"Nech mě projít." Zopakovala jsem. Tašku si lépe upravila na zádech a přešlápla z jedné nohy na druhou.

"Nemůžeš mě tady nechat!" Zařvala, až mi zatřešilo v hlavě.