Bennyho lásky

2: Are we in High School Musical?

Popadl jsem tác a šel se posadit ke stolu, u nějž už na mě čekala holka s výrazně kudrnatými vlasy v podobě Tory. „Ahoj," řekl jsem, přestože jsme se už dneska párkrát viděli. Asi mám to opakované zdravení lidí nějak vrytý do paměti.

„Poslouchej," vyzvala mě namísto odpovědi. Hlavou kývla na stranu a s rukou u ucha přimhouřila oči, nejspíš aby toho víc slyšela. Tak se to aspoň říká, ne? Oslabením jednoho smyslu zbystří jinej? Nic?

Koukl jsem stejným směrem a zahlídl bandu fotbalistů s roztleskávačkama; středem pozornosti byla konkrétní hnědovláska na klíně kluka v mikině s číslem 76. Zaslechl jsem sice jen útržky („prase," „už nikdy," a „můj kluk!"), ale když mu na tváři s hlasitým plesk! přistála její dlaň, nepochyboval jsem, že si to zasloužil.

Tory si spokojeně oprášila ruce. „Není nad pořádný školní drama."

Pokýval jsem hlavou a periferně zaznamenal záda vzdalující se hnědovlásky. „Krásný obohacení vzpomínek, tyhle random chvíle."

„Jen si představ, jak jim to za dvacet let připomeneš."

„Vůbec nevim, kdo to je," zahuhlal jsem s pusou plnou těstovin. Koukl jsem na druhej konec jídelny a ostře zalapal po dechu.

BLBOUN SE SKATEBOARDEM!

(Nejspíš se mi v hrdle zaseklo pár těstovin.)

Tory ihned zpozorněla, načež se bleskurychle ohlídla k místu, kam mě viděla civět. Zklamaně se otočila vpřed, dlaně zapřené do stolu: „Kruci, o co jsem přišla? Někdo se pokusil chytnout jídlo do pusy a neuspěl?"

Nečinně jsem pokroutil hlavou. Ani jsem nevnímal, že dál čumím jejich směrem, dokud ten samej týpek dramaticky nezvolal: „CO JE, TOBĚ TO DNESKA NESTAČILO?"

Pár lidí zvědavě kouklo mým směrem. Obrátil jsem oči v sloup a ukázal mu prostředníček. Tory měla očividně dost. „Benny, ty ses právě stal součástí jídelního drama. Kdo je ten cápek?"

„Jeden idiot, co to do mě napálil na skejtu a kvůli kterýmu jsem dneska po škole," sdělil jsem jí neutrálním hlasem. Na vidličku jsem nabodl další těstovinu.

„Woah. Hm. Co bych teď měla říct?"

„Že mi ho pomůžeš nepozorovaně praštit po hlavě lopatou a odvlíct pod most?" navrhl jsem s hraným entuziasmem.

Tory se položila celým trupem na stůl a opět zívla. „Ber to z tý lepší stránky, já mám dneska dramaťák, takže můžem jít po škole spolu."

„Jo, to fakt pomohlo."

Zbytek vyučování uteklo jako nic. Po zvonění jsem se sebral a zamířil k učebně, jež je celý škole známá jako místo pro poškoláky. Uvnitř seděl jen jeden další kluk, tak jsem ho v tichosti napodobil a posadil se o pár lavic dál. Začal jsem prsty bubnovat do desky.

Kluk s růžovýma vlasama nakoukl do třídy nejspíš jen o pět minut později a ležérně se opřel o futra. Měl jsem pocit, že na mě čumí, ale má domněnka se plně potvrdila, až když se z ničeho nic svalil do lavice přede mnou a začal prsty vyťukávat stejný rytmus jako já.

„Nazdárek."

Vzhlédl jsem. „Nech mě hádat, tvůj kámoš teď šikanuje nevinný roztleskávačky v kantýně?" Nevěřil jsem, že se mým slovům opravdu zasmál.

„Mně teda řekl, že musí chcát, ale u něj jeden nikdy neví, co?"

„Jasně," zabrblal jsem ne zrovna přátelským tónem.

Růžovlásek zkroušeně vydechl. „On je vážně v pohodě, když ho trochu poznáš." Nechápal jsem, proč mi to říká. Nejspíš měl akorát pocit, že musí bránit svýho kámoše. Já o jeho pohodě teda seriózně pochybuju. Přijde mi, že je jedním z těch, co se chovají hezky jen ke svým přátelům, zatímco na zbytek světa nesmyslně vyjíždí. Tenhle typ lidí zrovna nemusím.

Než jsem stihl zareagovat, už se ve dveřích zjevil učitel, co nám měl dnes pravděpodobně dělat dozor. Netrpělivě na nás mávl levačkou. „Hodláte tady prosedět celý odpoledne? No tak, trochu pohybu do toho umírání," zatleskal, půlkou těla už mizel ze dveří.

Popadl jsem batoh a urychleně ho následoval, stejně jako ti dva. V půlce cesty se k nám připojil kluk se skateboardem, jen ho teď nejspíš nechal ve skříňce, protože měl obě ruce prázdný a strčený v kapsách od mikiny. „Kam to jdem?" zeptal se co možná nejležérněji.

Učitel se ani neobtěžoval ohlédnout. „Pomůžete dramaťáku s kulisami," oznámil, načež bez otálení rozrazil dveře.

Na jevišti se nacházelo několik děcek (včetně Tory) - každej se soustředěně věnoval nějaké činnosti. Nakrčil jsem nos.

Je to jen mnou, nebo to silně zavání scénou z High School Musical?