Je podzim. Ze stromů padají listy a všichni se postupně připravují na zimu. Když jdu kolem, na zahradách vidím krásné, barevné listy a rosu na trávě. U nás vedle školy máme taky zahradu. Stojí tam několik druhů stromů a rostlin. Opadané listy se třpytí na trávě a slunce nám svítí do oken. Přijde mi to tu jako rozsáhlý barevný svět obklíčený ztrouchnivělým, dřevěným plotem. O zahradu se nikdo moc nestará, ale ty napadané listy dělají zahradu tím víc zvláštní a bohatou. Tráva začíná být méně udržovaná, nejen zelená i žlutá, místem i krátká a dlouhá. Když vyhlédnu z okna, vidím modro-černou trampolínu, která je zasypaná listy. Naproti trampolíně stojí starý, dřevěný altánek. Když se podívám dál, v zadní části zahrady sídlí moderní vila a vedle vily dřevěná chata. Za stromy vila skrývá jemně žlutou, spíše tělovou barvu. Má velká uvnitř zdobená okna. Hned naproti chatě vidím světle dřevěný stůl s polámanými židlemi a věšákem na prádlo. Všude rostou rostliny a můžeme zde najít spoustu pestrých stromů s mohutnými korunami. Pro někoho to může být jenom obyčejná zahrada. Pro mě to je ale místo, na které se ráda podívám, a které mi vždy rozjasní den.
