Srdcová záležitost

1. Všechno jednou začíná

Bylo mi tou dobou 19, akorát jsem skončila školu, takže skoro bez peněz a všeho. Matka byla alkoholička a otec od nás odešel už když jsem byla malá. Měla jsem jenom mého bratra Jakuba, známého na YouTube pod přezdívkou Housebox. Kuba byl moje všechno. Moje opora, vrba, nejlepší kamarád a především bratr a spolubydlící. Ačkoliv byl Kuba YouTuber tak jsme stejně bydleli v malém bytečku. Byl sice malý ale dostačující. Hned po završení maturity nastal ten čas kdy jsem měla nastoupit do práce. Dokončila jsem programatářskou školu. Ano jsem holka ale to neznamená že nemám ráda techniku. Už i sám Kuba mi dlouhou dobu říkal že si mám založit YouTube kanál. Takže jsem do toho už konečně šla. Mé první video bylo Most likely too brother edition s Kubou. To stejné jsme natočili i na jeho kanál abysme chytře přilákali jeho sledující i na můj kanál. Video mělo po týdnu velký úspěch, což jsme byly velice rádi. Za ten týden jsem získala svých prvních 5 tisíc subscriberů. Kuba měl tou dobou přes 800 tisíc a video mělo 200 tisíc shlédnutí. Byl to opravdu velký úspěch. Takhle jsme natáčeli společně pár měsíců. Byl týden před Silvestrem a Kuba mi nabídnul jestli ho nechci strávit s nim a jeho kamarády youtubery. Neměla jsem nic proti protože ráda poznávám nové lidi. Je to tady. 31.12. A už za pár hodin bude nový rok. S Kubou tedy vyrážíme na cestu k jeho kamarádovi Honzovi u kterého se to bude konat. Cestou jsme ještě vyzvedly Štěpána a Radka ( Baxe a Wedryho ) Vystoupila jsem před jejich domem z auta abysme se seznámili. Štěpa mi podal ruku jako první " Ahoj já jsem Štěpán, moc rád tě poznávám " představil se " Ahoj já jsem Nora, taky tě moc ráda poznávám konečně osobně " Potom už přiběhl i Radek hned co zamknul dveře od velkého a luxusního domu " Konečně ahoj, Jsem Radek " podal mi ruku s velkým a přívětivím úsměvem na tváři " Ahoj jsem Nora, moc mě těší " řekla jsem a oplatila mu široký úsměv. " Hele Kubo víš že vypadá skoro jako ty? " řekl Ráďa opět s úsměvem a šel po chlapsku obejmout Kubu. " No to jsem si teda nezasloužila " zasmála jsem se a ambiciózně pronesla. Ještě se objal Štěpa s Kubou ale poté už jsme konečně nasedli do auta a pokračovali s Prahy na cestě do Pardubic. Ráďa seděl vedle mě a pořád se mě na něco vyptával. No nikdy bych neřekla že bude tak ukecaný člověk. Konečně jsme asi v 8 večer dojeli do Pardubic. " Hurá čerstvý vzduch " zařvala jsem celkem nahlas protože jsem slyšela dobře jenom na jedno ucho, protože to druhé bylo seřvané od Rádi. Zaparkovali jsme u hezkého stavení které kluci popsali jako Mentovo studio. Ze dveří vyšel další vysmátý člověk. Ale tentokrát byl vážně hezký. Měl vysokou hubenou postavu s perfektními vlasy. Při zavírání dveří si je ještě prohrábl rukou což mě zanechalo lehce rozvášněnou. A ještě měl na ruce krásné hodinky. Už jsem říkala že mě dokážou dostat vysocí kluci s krásnými vlasy a hodinky na levé ruce? Ne? Tak teď už to víte. Přibehl za námi všemi k autu. Opět se tak chlapsky objal s klukama ale pak přišla řada na mě. Holčinu která stála úplně vzadu se spojenými rukami a rozpačitým výrazem v tváři. Klučina ke mě pomalu přišel a díval se mi jeho průzračnými modrými oči do těch mých ošklivích šedo zelených a podal mi už s úsměvem jeho pevnou ruku plnou vystouplých žil. Byla jsem stále zahleděná do těch poměnkových očí a nereagovala až do chvíle kdy tou rukou trochu zatřásl tak mi došlo že bych mu ji asi mohla podat také. " Ahoj Honza jméno mé " řekl vtipně " Ahoj Nora, moc mě těší " řekla jsem a zčervenala jak rajče. Potom Honza udělal to co nikdo z nich. Objal mě. Odpojili jsme si ruce a on ty svoje dal okolo mého pasu a na zádech je spojil. U toho jsem cítila jeho hlavu na mém rameni. Bylo to tak rychlé a já nevěděla co mám dělat, tak jsem jenom vykulila oči a rychle protáhla svoje ruce okolo jeho hrudi a dala mu je okolo krku. Takové objetí jsem nikdy nezažila. Bylo tak pevné, tak důvěrné jako kdyby jsme spolu byli celý život. Zaskočilo mě to protože jediný kdo mě objímal byl Kuba. Po krátkém objetí jsme se od sebe oddálili a Honza se na mě usmál. Ach, na ten úsměv bych se mohla dívat hodiny. Úsměv jsem mu oplatila " Omůjbože ty máš ďolíčky " řekl mi nadšeně a dal si obě dlaně roztomile na tváře. Jako odpověď jsem se jenom upřímě zasmála a zase zčervenala. " Počkejte, my ji neobjali a Honza nás zase předběhl! " Zakřičel Štěpa a všechni se k nám přiřítli a pořádně nás objali. Po dlouhém obětí jsme si vzali věci z auta a šli nahoru do Honzového studia.

Moc vám dekuju za úspěch minule fanfikce❤️ V téhle fanfikci se vyskytuje taky Nora což asi může mázt ale s tou předchozí nemá žádnou spojitost. Doufám že tahle bude mít takový úspěch jako ta první která má dnes 14.2.2019 14 tisíc přečtení což je úplně šílený! Miluju vás❤️ Vaše Deniskq🖐💕