Killer in Town:Ravenborn

5. Message

,, Můžeš se napít, nebo se tím polejt."
,, Máš volbu, křičet, nebo ne".
,, Možná že všechno je jak má bejt."
,, Nejsem blázen, jen nemocnej." Sebastian se prudce posadil, celý se potil, ztěžka oddechoval. Rukou si prohrábl vlasy a setřel pot z čela. Znovu se mu vraceli jeho sny, ty strašlivé noční můry. První fáze volání po další krvi. Potom přijdou ty hlasy a nakonec vize. Zavrtěl hlavou, aby své myšlenky setřásl. Podíval se na Kaitlyn vedle sebe. Otočená zády k němu, jediné co chránilo její nahé tělo byla peřina, kterou byla přikrytá až ke krku. Skoro málem zapomněl že tu je, mohl si i prohlédnout její tetování. Byla to velká bílá holubice s nějakým textem, přes peřinu ho však neviděl. Nebyl zvyklý probouzet se vedle někoho. Prozatím spokojeně spala, bylo by tak snadné se zbavit jednoho velkého problému, po kterém by ale nastal další a mnohem větší.
Potichu vstal z postele, oblékl se do pohodlných černých kalhot a bílého trička, než se odebral do koupelny, pomalu zavřel dveře do ložnice, aby jí neprobudil.
,, Ty ses snad úplně pomátnul!". Spustil na něj Mark, kterého uviděl v zrcadle poté, co si opláchl obličej studenou vodou.
,, Víš ty vůbec s kym si to vlastně vyjebal?! Doslova?!!" Sebastian se otočil, jeho přítel stál těsně před ním. ,, Vysvětlíš mi co timhle sleduješ, protože já to moc nechápu! Co čekáš že se stane teď? Žili šťastně až do smrti? Tohle má daleko i od krásky a zvířete!".
,, Uklidni se trochu. Bolí mě z tebe hlava."
,, Nemůžu se uklidnit! Já na rozdíl od tebe alespoň myslim. Nebejt mě, neděláš nic jinýho, než hovadiny." Pronásledoval Sebastiana, který prošel kolem něj do kuchyně. Ve varné konvici si začal vařit vodu, přitom se podíval směrem k oknu v obývacím pokoji. Byl druhý den ráno. To už uteklo tolik času? Je pravda že během hurikánu na tom příliš nezáleželo, stejně se toho nedalo moc dělat, poslední dobou toho taky moc nenaspal, v tomhle na tom musela být podobně, když ještě spala. Počasí se uklidnilo, po hurikánu který udeřil jistě zbyla v ulicích spoušť. Popadané větve, spadlé elektrické vedení, poškozené domy i silnice. Podobné počasí se tady objevuje několikrát do roka, takže obyvatelé už vědí jak se na to připravit, i díky tomu neměl žádné větší škody na domě, skla to ustála, stejně jako střecha. Dokonce i elektřina už v téhle čtvrti fungovala. A ruku na srdce, udeřili tu i silnější bouřky.
Přiběhli k němu Credo s Nerem, lehce na něj skočili a oblízli mu ruce. Pustil oba dva ven zadním vchodem na zahradu, nějaká škoda tu sice byla, plot však hurikán ustál, nemusel se tak bát, že by mu jeho psi utekli.
,, Neignoruj mě! Vysvětli co to mělo znamenat!" Dožadoval se odpovědí Mark, který se opíral o lednici v kuchyňi.
,, Nevim jasný! Nemám ponětí co se stalo a proč se to stalo, to je všechno. Jestli tě to uklidní, tak se nic nezměnilo. Já sem vrah, ona ta co je chytá. Žádný happy ending v západu slunce z toho nebude." Chtěl věřit tomu co říkal. Znělo to přesvědčivě, s nezájmem v jeho hlase. Kdokoliv jiný by mu to možná věřil. Zapomínal s kým to vlastně mluví.
,, Myslíš si že mě oblafneš kámo? Já sem ty, vím co citíš. Máš pochybnosti, koutkem duše si možná přeješ, aby všechno bylo jinak. Rovnou ti říkám, zabal to. Tohle neskončí jinak než smrtí jednoho z vás." Měl pravdu. K téhle situaci nikdy nemělo dojít. Tady se nikdy neměl ocitnout. Ona měla být ta největší výzva, kterou měl zničit, ne s ní spát. Možná ho fascinovala její mysl, nebo chování. Žádné emoce, žádné city, neopatrnost, ani špatný krok si nemohl dovolit, jedině tak se tahle hra na kočku a myš dala vyhrát. Tak proč si teda pořád dokola v hlavě pohrával s myšlenkou na lepší konec? Žádný není, ani nebude. Stejně se to pořád vracelo, jako vzpomínka, co nejde vymazat. Nepochyboval, že ona to udělá okamžitě bez váhaní, až zjistí, co je zač.
,, Říkal jsi něco?" Vyrušila ho Kaitlyn, která stála ve dveřích, na sobě měla pouze černé tílko a spodní prádlo. Cítil jak se mu rozbušilo srdce, dokonce i dech se mu zrychlil. Byl celkem šok vidět jí takhle, bez jejího odznaku a té modré FBI bundy. Na chvíli ztratil řeč, rychle se však vzpamatoval, když vařič s vodou začal slabě pískat.
,, Jenom jsem přemýšlel. Udělám ti čaj dobře?"
,, Děkuju. Kde tu máš koupelnu?"
,, Dveře naproti ložnici." Pomalu připravil oba čaje, které odnesl do obývacího pokoje. Ještě se však vrátil a na pánvi usmažil dvě vajíčka, které dal na dva krajíčky chleba. Na talíři je pak odnesl k čajům.
Jeho zrak upoutal Kaitlyn blok, který byl položený na sedačce. Cítil obrovskou touhu si v něm zalistovat, zvlášť pak k poznatkům, které se týkali Ravenborna. Dost možná že lepší příležitost už nedostane. Odolal však zvědavosti a pokušení. Asi by jí to vysvětlovat hodně těžko, kdyby ho viděla. Třeba by ho i začala více podezřívat. Že se rozhodl správně se mu potvrdilo, když Kaitlyn vyšla z koupelny. Neměla už tak rozcuchané vlasy, nevypadala ani už tak ospale. Pomalu se usadila na pohovku vedle něj. Když si všimla svého bloku, rychle ho přisunula k sobě.
,, Promiň. Síla zvyku." Omluvila se mu za svou reakci.
,, To je v pořádku. Stydne ti čaj. Bez cukru, že ano? Udělal jsem ti i malou snídani. Není to moc, ale snad je to lepší než na policejní stanici." Pousmál se na ní.
,, Páni. Ani si nevzpomínám, kdy jsem takhle s někým snídala." Řekla trochu smutným hlasem, když pomalu napila čaje, než se pustila do jednoho z chlebů.
,, Máš nějaké škody po tom hurikánu?" Zněla, jako kdyby nevěděla, jak začít, chtěla si promluvit o tom, co se stalo, v tomhle na tom byla stejně jako on.
,, Ještě se na to musím podívat. Nemělo by to být nic vážného."
,, Poslyš..ohledně toho co se stalo."
,, Nic nemusíš říkat. Je mi jasný, že až chytíš toho svého vraha, vrátíš se zpátky domů, za svou sestrou."
,, To bych ráda. Každopádně chci abys věděl, že tohle nedělám. Stalo se mi to poprvé. Nevím proč, já vážně.." Nahlas si oddechla, musela být podobně zmatená jako on. Kdyby jen tušila proti komu to sedí, dilema by určitě neměla. Popadla by ten talíř, který by mu rozmlátila o hlavu, spacifikovala by ho, spoutala a odvezla.
,, Nechme to tak jak to je. Nebudeme o tom mluvit, sami uvidíme co bude dál, souhlasíš?" Navrhl Sebastian, s čímž souhlasila kývnutím.
,, Můžu se tě na něco zeptat?" Překvapila ho po chvíli ticha svou otázkou.
,, Můžeš."
,, Vím že jsi vyrůstal bez rodiny. Ale..měl jsi někoho, chci říct, chodil si s někým?" Od ní poněkud překvapivá otázka. Proč vůbec něco takového chtěla vědět. Byla to obyčejná zvědavost, nebo tím snad něco sledovala?
,, Kdysi dávno tu byla jedna, ke které sem něco cítil. Z její strany to stejné nebylo. Tím to vlastně skončilo. Možná že je to tak lepší. Proč se vůbec ptáš?"
,, Zase ti o něco lépe rozumím." Usmála se, z kapsy u její bundy, co měla na věšáku kousek od nich slyšela zvuk jejího telefonu, pomalu si pro něj se svým blokem došla. V tichosti pozoroval, jak se do něj zahleděně dívá.
,, Shánějí mě. Musím se vrátit, než po mě vyhlásej pátrání." Vrátila se zpátky do ložnice pro zbytek svých věcí, zatímco on ze stolu sklidil nádobí. Když skončil, vyprovodil jí ještě ze dveří.
,, Díky za tohle ráno a..za to ostatní." Pousmála se, přitom sklopila oči trochu dolů.
,, Nemáš za co. Hodně štěstí ve tvém pátrání." Zalhal jí, opravdu nechtěl, aby ho měla.
,, Budu ho potřebovat. Dávej si na sebe pozor Sebastiane. Byla bych vážně nerada, kdyby se ti něco stalo." Bez dalších slov jí pozoroval jak odchází. Chvílemi se nadechoval, jako kdyby za ní chtěl něco zavolat, pokaždé však svá slova spolkl. Nic k ní necítil a nehodlal na tom nic měnit, tak proč se cítil tak divně? Proč ona k němu mluvila, jako kdyby už jí chyběl. Bylo to absolutní. Každým dnem byla blíž k tomu, aby ho dopadla. Místo toho aby přemýšlel co dál, měl hlavu plnou nesmyslů ohledně něčeho, co nemá žádnou budoucnost. Když zmizela z dohledu, zabouchl za sebou vztekle dveře, do kterých vztekle praštil pěstí. Musel se soustředit. Dostat situaci zpátky pod kontrolu.
,, Ty seš vážně totálně v prdeli!". Zvolal Mark, který se roztahoval na gauči. Sebastian zavřel oči, zhluboka dýchal. ,, Je blízko kámo, dřív nebo pozdějc se dostane hodně na těsno k nám. Jediný cos zatim udělal bylo to, že ses vyspal s úhlavním nepřítelem. Jak proti ní chceš bojovat? Jak jí chceš porazit?" Objevoval se kolem něj, jeho hlas slyšel stále silněji. Nakonec se vzdálil od dveří. Šel rovnou do ložnice, kde otevřel stolek, který měl u postele. Měl v nich papíry a tužky, občas po večerech něco málo kreslil. Ráno to vždy ale vyhodil, nikdy se mu to nelíbilo natolik, aby si to nechal. Tentokrát však hodlal udělat vyjímku. Pevnou rukou začal malovat obrázek.
,, Možná že z tohohle vztahu nic nebude, to ale neznamená, že ho nemůžu využít k prospěchu. A nakonec, co je prohra bez trochy ponížení? Jak se asi bude tvářit, až předtím než si uvědomí že selhala zjistí kdo doopravdy jsem?" Mark ho od dveří v tichosti pozoroval, s jistou zvědavostí v obličeji. ,, Kaitlyn se k nám blíží. Ale já znám jeden způsob, který nám může získat trochu času. Jestli Fromen nebyl ojedinělej případ, tak tu ve městě může pobíhat několik dalších potenciálních vrahů." Konečně pochopil, o čem vlastně mluví.
,, Ravenbornův kult."
,, Malá skupina lidí, snadno ovládaná, odhodlaná vše pro svého boha."
,, Myslel sem že jsi proti tomu".
,, Nemáme na výběr. Jestli budeme hrát s Kaitlyn tuhle hru, využijeme všeho, co se nám nabídne. My budeme tahat za nitky a naše loutky budou podle toho tancovat. Nemusí nikoho zabít, stačí když odvedeme pozornost stranou. Jediný co musíme udělat, je poslat pozvánku a čekat na odpověď." Celkem se mu to i povedlo, obrázek, co měl být symbol budoucího kultu. Letící černá vrána. Jednoduché, originální a dostatečné pro jeho plán.
,, Dáme se do práce?" Na tváři se mu ukázal malý úsměv, zatímco Mark se zasmál nahlas.

Kaitlyn se vrátila zpátky na policejní stanici. Bylo tu prázdněji než obvykle. Většina policistů byla kvůli hurikánu, který se městem prohnal v terénu. Zůstalo tu jen pár obsazených stolů. Neušlo jí ani čtveřice mužů, kteří vyšli z kanceláře náčelníka. Zvlášť ten, který šel vpředu vypadal dost naštvaně. Skoro jí až porazil, když okolo ní prošel. Musel to být určitě někdo důležitý, nebo si na něj přinejmenším hrál. Uhlazené krátké černé vlasy, drahé černé sako, kalhoty a boty, zlaté hodinky na ruce i velký prsten dávali tušit, že se nejednalo o někoho, kdo měl nouzi o peníze. Podobně na tom byla i trojice mužů v modrých oblecích, kteří kráčeli poslušně za ním. Zápach jejich drahé kolínské byl silnější než cokoliv jiného v okolí.
Podívala se směrem ke kanceláři náčelníka Browna, který stál ve dveřích, mávl na ní rukou, aby šla za ním. Vešla do jeho kanceláře a zavřela za sebou dveře, v místnosti byl ještě stále silně cítit zápach kolínské.
,, Měli jsme o vás trochu strach, když jste podle vašich lidí zmizela v době hurikánu, rád vidím, že jste živá a zdravá." Vyjádřil upřímnou úlevu, když se Kaitlyn posadila na židli před jeho stolem, jednu nohu pomalu přehodila přes druhou.
,, Co byli zač ti chlapi? Snad jim někdo nevzal jejich drahá auta během hurikánu." Řekla ironickým hlasem.
,, Ne tak docela." Řekl zcela vážně. ,, To byl otec toho kluka, co uhořel ve vlastním domě, Adrian Fromen se svými právníky. Obvykle mi je u prdele, co si myslí, nebo říká. Když se ale začne ohánět starostou, vždycky spozornim."
,, Nechte mě hádat. Jestli ten případ co nejdřív nevyřešíme, zavolá lidem na vysokých místech."
,, Jak to víte?"
,, Nebylo tak těžký na to přijít." Nemusela mu říkat, že s tím má vlastní zkušenosti. Lehce se však podivila i nad tím, že by se něco takového dělo i tady. ,, Máme se bát?"
,, Vy a váš tým ne. My ostatní jo. Náš starosta má hrůzu ze dvou věcí, že příští volby prohraje a plést se do cizích věcí. Moc co má mu stačí na to aby nás ovládal, ale i on si uvědomuje že ve vašem případě je malej pán. Ravenborna by ani neřešil, kdyby na něj netlačila veřejnost společně s tiskem. Každopádně vás můžu uklidnit, že vám problémy dělat nebude." Znát to na sobě nedala, úlevu však cítila. Věděla moc dobře co znamená, když nějaký případ diktuje politika. V tomhle případu by to bylo zvlášť na škodu.
,, Když už jsme u toho, zjistila jste něco?" Zajímalo ho dále. Byl to i důvod, proč si jí sem vlastně zavolal. Udělal by to stejně, kdyby ho nenavštívil ten chlap? Kaitlyn vytáhla svůj blok, otevřela ho v místech, kde byli poznámky o Ravenbornovi.
,, Měli jsme teorii o tom, že vrah je někdo ze školy, útok na to děvče, Jessicu Swaynerovou se nám to potvrdilo. Podle psychologického profilu jsme vytipovali podezřelé, které prověřujeme. Až z nich vypadnout ty s alibi, nebo nevinní, zůstanou nám naši hlavní podezřelí." Svůj blok v tu ránu odložila, místo toho začala chodit pomalými kroky tam a zpátky po jeho kanceláři.
,, Kromě stejné školy oběti nespojuje vůbec nic. Jedná se o rozdílná místa vražd, zemřeli v různé časové době za použití zcela odlišných zbraní. Naše mrtvé nespojuje nic ani vzdáleně. Každý má jiný věk, záliby i nepřátele. Tohle je přesně ta věc, která nám může pomoci." Pečlivě naslouchal tomu co říká, tu poslední větu však příliš nepochopil.
,, Jak to myslíte?"
,, Ravenborn si svoje oběti vybírá zcela náhodně, to ale znamená, že je musí chvíli pozorovat, něco si o nich zjistit. Jakou trasou chodí ze školy domů, jestli budou doma sami, čeho se bojí, co mají rádi. Jednoduše řečeno, vybraný cíl si nastuduje předtím než zaútočí. To ukazuje, že náš vrah je chytrý, trpělivý a pečlivý. Nemá zábrany, ani pochybnosti."
,, Takže tady máme nějakých chytrýho vraha, super. Pořád jste mi neodpověděla na otázku." Své kroky zastavila u jeho okna, podívala se ven.
,, Pokud jsou mé výpočty správné, pak Ravenborn znovu udeří za několik dní, to znamená že v nejbližší době by měl pozorovat svou další oběť. V takovéhle chvíli se instinkt lovce zaměří na kořist natolik, že dostatečně nevnímá své okolí." S malým úsměvem na tváři se otočila na náčelníka.
,, Mám jistý plán."

Sebastian spokojeně seděl v obývacím pokoji, před ním na stole měl položené čtyři obálky, každý obsahoval prostou větu s obrázkem letící vrány.
,, To neni zrovna moc členů." Namítl Mark, který seděl na zemi naproti, doufal ve větší srandu.
,, To není problém. Menší počet se bude snadněji ovládat. Vyvolá víc zmatku, snadněji se ztratí." Sebastian naopak žádné pochybnosti neměl. Do školy se sice po hurikánu půjde až zítra, včasná příprava dopředu však nikdy neškodí. A nemyslel si, že by Kaitlyn přišla i dnes.
,, Jak je vůbec hodláš kontaktovat? A komu to chceš dát?" Zajímalo dále Marka.
,, Lidem jako byl Fromen. Někdo, kdo zoufale touží po pozornosti, druhé šanci na život, nebo někoho, kdo má svoje démony. Buď si jistej, že nebude problém najít čtyři vhodné loutky."
,, A trochu srandy si taky užijou. Uvědomuješ si, že do takovéhle akce jsme ještě nikdy nešli. Všechno nemusí jít podle plánu. Měl by ses na to připravit."
,, Ty my radíš, abych byl opatrný?" Podivil se Sebastian. Od někoho jako on to rozhodně nečekal.
,, Po tý kravině s tou agentkou tě budu muset hlídat."
,, Nemusíš se bát. Nebude dlouho trvat, než se všechno změní. Brzo se přesvědčíme o tom, jestli je naše Kaitlyn White opravdová agentka, nebo jenom přehnaný mýtus." Sebastian sebral obálky, které schoval do své tašky, Mark se zjevil za jeho zády s úsměvem.
,, Hra může začít."

,, Vypadám jako debil!"
,, No, nebudu se s tebou hádat".
,, Proč zrovna já?". Slyšela dva hlasy Kaitlyn, než vešla do kanceláře, kterou jim přidělili. Amber stála kousek od dveří, Richard se na ní díval. Stěží přitom zadržoval smích. Konečně se dozvěděl, proč studovala všechny ty školní knížky. Amber měla vypadat jako obyčejný student, měla se vmísit do místní školy a pomoct vystopovat Ravenborna. Podle toho tak i vypadala. Rozpletla si culíky ve vlasech, které si stáhla do delšího copu. Zakryla si tetování na ruce. Na očích měla nasazené slabší brýle. Bundu FBI vystřídalo delší triko s kabátkem a volnější modré džíny. Necítila se moc dobře, Kaitlyn však s tím byla spokojená, v tomhle oblečení dokonale zapadne mezi ostatní studenty.
,, To vypadá dobře. Přesně takhle zítra vyrazíš do školy."
,, Už zítra?" Zhrozila se trochu.
,, Nemůžeme ztrácet víc času, další útok se blíží. Nastoupíš do školy jako Emily Bakerová, která se sem zrovna přestěhovala. Náčelník policie už o tom volá s ředitelem. Prostě se chovej jako normální student, co se víc dívá okolo sebe. Ravenborn tam někde bude a bude se dívat okolo sebe po další oběti. Cokoliv podezřelého nám okamžitě nahlásíš." Hltala každé její slovo, jako kdyby bylo svaté. Byla z toho trochu nervozní, nehodlala jí ale zklamat, na to si jí moc vážila. Přesto nějaké obavy byli na místě, nic podobného předtím nedělala. Kolem ní bude procházet spousta lidí, kteří klidně mohli být vrah, kterého hledají. O to víc musela být opatrnější.
,, Jakmile se něco dozvím, okamžitě vám to dám vědět." Ujistila ji.
,, Snaž se sledovat hlavní podezřelé, co nemají alibi." Kaitlyn se zahleděla na tabuli, konkrétně na druhý sloupec podezřelých, kteří měli alibi, které nikdo nemohl ověřit, fixou k nim připsala další jméno, Sebastian Law. Cítila zvláštní pocit, když dopsala jeho jméno, udělat to nicméně musela, žádné alibi neměl, odmítala však uvěřit tomu, že by on byl vrah. Byli tu tací, kteří na to seděli více, proto se museli co nejdříve pustit do pustit do práce. Nehodlala čekat, až udeří znovu.