Killer in Town:Ravenborn

4. Storm

,, Město Vermillion se znovu otřáslo v základech po další brutální vraždě, která se stala přímo na místní škole. Obětí je tentokrát mladá Jessica Swaynerová, podle všeho další oběť místního vraha, známého jako Ravenborn. Rodiče se právem stále více obávají o životy svých dětí, všichni se ptají, kdy už tato noční můra skončí, kolik lidí ještě musí umřít, nebo co dělá FBI, která se tu údajně objevila? Otázka, na kterou se tu ptají všichni. Všichni doufáme, že tahle noční můra brzy skončí, zvlášť když se na město řítí hurikán Jersey, který by měl udeřit během několika následujících hodin, vedení města proto vydalo příkaz, aby lidé co možná nejrychleji zabarikádovali své domy, nakoupili zásoby a zabezpečili co nejvíce svého majetku, protože- ". Sebastian zmáčkl zlostně čudlík u ovladače, kterým televizi vypnul, víc nepotřeboval slyšet, přešel ke svému oblíbenému místu u okna svého domu, s výčitkami se díval na vysoké budovy města, ke kterým se blížili husté tmavé mraky. Jeho přítel Mark už stál vedle něho.
,, Tvůj vzkaz udělal dojem. Zabít někoho přímo ve škole bylo vážně působivý". Usmál se na něj.
,, Sklapni. Kvůli dojmu sem to neudělal". Odbyl ho Sebastian, na první pohled bez nálady.
,, O co de? Udělals cos musel ne? Ukázal všem že se nebojíme".
,, O to nejde. Poprvý sem zabil bez pocitu nutnosti, nemusel sem jí zabít, nelíbilo se mi to, bylo to jednodušší, rychlejší, znovu už to zažít nechci. Nezabíjím proto že se mi to líbí, nebo že bych chtěl, je to úplně jiný s tím pocitem že nemůžu jinak, nechci aby se ze mně stala sadistická zrůda co zabije kdykoliv si zamane, takovej já nejsem.".
,, Vidíš to moc černě". Mark rukou ukázal směrem k městu. ,, Tam někde je možná ta nejlepší detektivka od FBI, co tě chce dostat, my jsme tu holku ve škole nezabili protože se jí bojíme, ale proto abychom jí ukázali že to ona se má bát. Neříkám že si máš cestu dláždit mrtvolama, musíš se ale připravit na to, že bez mrtvol se dost možná neobejdeš. Není čas ani prostor na lítost, nebo svědomí.".
,, já nebudu zabíjet když nemusim". Bránil se dál Sebastian.
,, Sme ve válce kámo, vzpamatuj se! Tím útokem ve škole jsme ji poslali vzkaz, teď ví, že vrah je někdo ze školy. Bude se dostávat blíž a čím blíž bude k nám, tím tvrdší naše akce musej bejt! Jenom silnější vyhraje, buď jí pořádně nakopeš prdel, nebo skončíš na elektrickym křesle, není jiná cesta!". V Markově hlasitém projevu byla slyšet zloba.
,, Já přece nechci skončit v řetězech, nebo mrtvej. Jde mi o to, že chci zůstat člověkem, ne zrůdou co zabíjí protože může, nebo si to užívá, Jessica nemusela umřít, chtěl sem aby umřela, to je ten zásadní rozdíl! Musíme ti změnit, naučit se to víc kontrolovat ". Sebastian praštil do stěny vedle okna, na které položil čelo.
,, Chápu kámo, fakt že jo. Jenom říkám co nás možná čeká, jediný co chci je abys neztrácel hlavu, bitva nás teprve čeká, musíme na ní být stoprocentně připravený ". alespoň trochu se snažil Sebastiana povzbudit, málokdy se stávalo že byl takhle mimo, rychle se dokázal vzpamatovat několika nádechy. ,, Tohle zabíjení musí skončit, už tak to láká dost pozornosti, musíme to změnit, tak aby to lákalo menší pozornost".
,, Napadá tě něco?".
,, Zatím ne, ale něco vymyslim. Prozatím se připravíme na bouřku.

Zpátky na policejní stanici Kaitlyn seděla obráceně na dřevěné židli v márnici, tělo Jessicy Swaynerové leželo na pitevním stole po krk přikryté bílým prostěradlem. Svůj blok měla tentokrát schovaný v kapse, dívala se na mladou dívku na stole se zamyšleným pohledem, sandálem pravé nohy se lehce škrábala na kotníku levé nohy. Eric z márnice stál u stolu, propiskou vyplňoval papíry v deskách, které držel.
,, Smrt nastala někdy mezi dvanáctou a půl jednou, příčina smrti byla proříznutí krční tepny, žádné známky boje sem nenašel, na pár místech měla vytrhané vlasy, vrah jí podle všeho pevně chytil za vlasy, vší silou jí praštil o nějaké sklo, má ošklivě pořezaný obličej, silné otoky na tváři, ústech i oku, ta rána jí s největší pravděpodobností poslala do bezvědomí. Smrtelná rána přišla až potom, ať to udělal kdokoliv, rozhodně se vyzná, řez je pravidelný, nepřerušovaný, čistý, úplně jako chirurgický, věděl dobře co dělá, vražedná zbraň byl pravděpodobně kus skla podle tvaru řezu, žádné otisky jsem nenašel, kusy oblečení, vlasy, kůži, prostě nic. Je mi líto, že pro vás nemám lepší zprávy". Eric jí sklesle předal sepsané hlášení.
,, Není důvod se omlouvat, vy jste jí nezabil. Alespoň se nám potvrdila domněnka že ten koho hledáme je někdo ze školy, zabil ji narychlo, bez přípravy. Je skoro až k nevíře že nenechal žádný otisk, nebo stopu. ". Kaitlyn vstala ze židle, zastavila se u Jessicy, byla tak mladá, nedokázala si představit, že by na jejím místě ležela její malá sestřička, dvěma prsty na čelo jí pomyslně nakreslila kříž než jí hlavu přikryla zbytkem prostěradla. ,, Najdu toho kdo ti to udělal". Převzala Erikův zápis, nepřečetla si ho, stejně v něm nebylo nic co by jí už neřekl, místo toho zamířila do kanceláře, kterou ji policie přidělila, po cestě si všimla, jak se u náčelníka policie nahlas hádali dva policisté, mohla pouze hádat o co šlo.
Oba její podřízení dál pokračovali v pátrání, po smrti mladé dívky cítili motivaci i velkou odpovědnost. Dali dohromady všechny informace z výslechů, které se jim podařilo získat, zúžil se tak počet podezřelých, samozřejmě, že bylo potřeba si informace ještě ověřit, prozatím pracovali s tím, co měli, nebo spíš Richard, který stál u velké tabule, na kterých bylo vypsáno spousta jmen, rozdělena do tří sloupů, neustále chodil ke stolu, kde měl shromážděné všechny papíry od výslechů, byla to spousta jmen. Ember seděla v rohu, obklopená knížkami, které dokola pročítala.
Oba spozorněli ve chvíli, kdy Kaitlyn vešla. ,, Jak jsme na tom Richarde?". Zeptala se, přitom usedla na jedno z křesel.
,, Ještě je třeba si spoustu informací ověřit, když to vezmu podle tohohle". Richard přešel k tabuli, na každý sloupec jmen postupně namířil prst.
,, Tahle skupina má celkem solidní alibi, prověřit je nebude problém, spousta svědků, důkazy, není co řešit, tahle druhá zase žádný alibi nemá, nebo nechtěla mluvit o tom kde byli a co dělali, budeme je muset trochu zmáčknout, tu třetí skupinu jsme ještě nestihli vyslechnout, není to moc lidí, můžu to udělat jestli chcete". Ochotně se nabídl ve snaze na chvíli vypadnout od hordy papírů k nějaké akci dřív než se přižene ten hurikán, na který se připravovalo celé město. Kaitlyn vypadala, jako kdyby úplně ignorovala všechno co říkal, dívala se na tabuli se jmény těch co ještě nevyslechli, byl mezi nimi někdo, kdo jí zajímal, Sebastian Price. Vzpomněla si na jejich rozhovor ve škole, nemohla přestat myslet na to jak se oba vzájemně otevřeli ohledné své minulosti, byl chytřejší než si myslela, bylo na něm cosi zvláštního, něco co ještě neviděla. ,, Šéfko?". Vyrušil jí z myšlenek Richard.
,, Ne. Blíží se hurikán, připravte se na něj jako ostatní, naše pátrání se na chvíli zastaví, aspoň bude čas důkladně projít všechno co máme". Tohle slyšet nechtěl, v duchu si zanadával, bylo toho hodně, co ještě musel projít. Tohle papírování byla jediná věc, kterou na téhle práci vážně nenáviděl, byl v tom navíc sám, Ember se připravovala na nějaký úkol, od poslední chvíle co mluvila s Kaitlyn se ponořila do školních učebnic.
,, Ember, pomůžeš mu s tím, pak se vrať k tomu, o čem jsme mluvili".
,, Jasně šéfko". Ona byla na druhou stranu očividně ráda že se od těch knížek na chvíli odtrhne, papírování jí přišlo jako vysvobození. Spolu s Richardem po ní překvapivě koukli, chystala se totiž odejít pryč, ani jeden z nich neměl odvahu se jí zeptat kam půjde, nebo co bude dělat.
,, Doufám že se vám nemusím svěřovat o tom kam jdu? Vím že se blíží hurikán, nebo vás zajímá něco konkrétního?". Aniž by si to uvědomili, jejich pohledy mluvili za vše, svou otázkou je proto zaskočila.
,, Ale ne".
,, Vůbec ne". Odpověděli oba dva takřka současně, stejně tak začali dělat svou práci, úsměvně zavrtěla hlavou. Ani jeden nepotřeboval vědět kam jde.

Uběhlo několik hodin, nebe nad Vermillionem výrazně potemnělo, televize i rádia naposledy varovali před blížícím se hurikánem, ampliony po městě vyzývali obyvatele, aby se co nejdříve schovali ve svých domovech a nevylézali ven. Obchody zavřeli dříve, všichni od policie, hasičů, záchranná služby měli zvýšenou pohotovost, několik následujících dní pro ně bude dost náročných, podobné události tu byli každoročně, takže už věděli co je přibližně čeká, Sebastian seděl na studené zemi, četl si dobrodružnou knihu o pirátech, po dlouhé době se cítil velmi uvolněně, byl vděčný za to, co se k nim hnalo, sedět doma v úkrytu bylo jediné, co mohl dělat. Překvapilo ho silné bouchání na jeho dveře, v tuhle dobu nikoho neočekával, odložil knihu na gauč a šel se podívat.
Za jeho dveřmi stála Kaitlyn, neskrýval překvapení, myslel si že jí střetne až po hurikánu, ne před ním.
,, Kaitlyn? Co tu děláš?".
,, Tohle je tvoje reakce?". Usmála se na něj. ,, Třeba tu jsem z policejní záležitosti". Studený vítr začal sílit, z nebe začali padat první dešťové kapky.
,, No, v tomhle počasí bych tě neodmítl, ani kdybys nebyla, pojď dál". Nikdy by nevěřil tomu, že svého největšího nepřítele pustí k sobě domů, cesty páně jsou nevyzpytatelné, jak říká bible. Zvědavě si prohlížela všechno kolem, žil opravdu skromně, žádné velké vybavení, ještě netušila, že tu nebydlí tak úplně sám, ozval se štěkot psů, z kuchyně k ní přeběhl nejdříve jeden husky, pár vteřin po něm i druhý. Oba na ní štěkali a skákali.
,, Nero! Credo!". Okřikl oba Sebastian, poslušně k němu přišli, s vypláznutými jazyky si sedli, oba dva lehce pohladil po hlavě.
,, Omlouvám se za ně, nejsou zvyklý na návštěvy, většinu času jsou venku na zahradě, díky Hurikánu mají azyl dočasně doma, nemusíš se jich bát, nekoušou".
,, Mám ráda psy. Nemyslela jsem si, že budeš mít dva, nebo zahradu". Kaitlyn si k nim přisedla, oba dva přicupitali k ní, Nero jí začal olizovat obličej, za to Credo si k ní rovnou lehl.
,, Je hezký vidět, že tě pořád můžu překvapit. Credo, Nero, místo!". Na jeho povel odběhli pryč. ,, Jsou to poslední co mi zbylo po rodině, jestli mi hodláš šmejdit po baráku, tak se radši vyhni chodbě v ložnici, to je jejich území. ". Oba dva se pousmáli.
,, Mimochodem, pořád jsi mi neodpověděla na otázku. Proč jsi přišla? Bylo dost riskantní sem jít, když venku bude každou chvíli konec světa". Zeptal se vážným hlasem, musela mít důvod proč sem přišla, určitě to nebylo proto, že by ho chtěla znovu vidět.
,, Nedořešili jsme tu věc ve škole pamatuješ? Nerada nechávám práci rozdělanou.". Upřímně mu odpověděla, mez nějaký dalších odboček, nemohl zbavit pocitu, že jí ještě o něco jde.
,, Odlož si jestli chceš, posadíme se tady v obýváku. Dáš si čaj? Kafe nemám".
,, Čaj, bez cukru, díky". Sebastian přešel do kuchyně, kterou měl spojenou s obývákem, pozoroval co Kaitlyn dělá, v ruce uviděl její blok, přepadla ho zase ta touha podívat se do něj, odložila si svou FBI bundu, zastavila se mu srdce z toho co viděl, měla černé tílko, určitě měla i tetování na zádech, netušil jaké, bylo z větší části zakryté, nečekal že bude mít tak dobrou postavu, byla krásná, Vyvedlo ho to tak z míry, že si polil ruku, když nabíral vodu do konvice. Rychle připravil do hrníčků čaje, pro ní a sebe, venku se zatím silně rozpršelo, bylo slyšet hučení větru, který se opíral do oken.
,, Černovousova dobrodružství, čím to je, že mě vždycky něčím překvapíš?". Zeptala se Kaitlyn, v ruce držela knížku, kterou četl.
,, Podle tebe jsem zajímavý, možná je to tím". Podal jí čaj, z kuchyně ještě přinesl malý stolek, aby si na něj horké čaje mohli položit.
,, Můžu se tě na něco zeptat, než začneme?". Kývla na něj, opatrně se napila z hrníčku.
,, Proč jsi doopravdy přišla? Na výslech jsi mě mohla zavolat, nebo tím někoho pověřit, nechce se mi věřit tomu, že bys kvůli pár otázkám s Hurikánem za zády šla takovou dálku".
,, Přijela sem autem, co mi půjčili". S úsměvem se napila. ,, Ráda bych dokončila, co jsem začala. Kvůli tý tragédii ve škole toho bylo hodně. A uznávám že jsem tě přišla i varovat". Řekla vážnějším hlasem, s obavami vzpomínala na mrtvou Jessicu, kterou našli ve škole, nerada by takhle chtěla vidět ještě někoho jiného.
,, Nemám strach, neděsí mě smrt. Je mi líto co se stalo, dobře si uvědomuji co to může pro mně znamenat. Jestli sem další na řadě, tak ať. Viděl sem svoji rodinu, musel sem identifikovat jejich těla, držel sem svou sestru za ruku, když naposledy vydechla. Víš co na tom všem bylo nejhorší? Ten pocit, že druhý den už nebude nikdo na koho bych se obrátil, na všechno budu sám bez toho, aniž by mi kdokoliv pomohl, otevřu oči s pocitem, že moje rodina je pryč. Když mě někdo zabije, můžeš věřit tomu, že si toho nikdo ani nevšimne". Sebastian si pořádně oddechl, znovu se jí otevřel, nemohl si pomoci, v její přítomnosti to bylo tak snadné, k úhlavnímu nepříteli, kterého měl zničit se choval jako k někomu velmi blízkému.
,, Neznám tě tak dlouho, už teď ti ale můžu říct, že můžeš dosáhnout čehokoliv, na světě je spoustu lidí, co nikoho nemají a stejně jsou úspěšný". Snažila se ho Kaitlyn povzbudit, o něco takového nestál, měl svůj vlastní pohled na svět.
,, Tomu nemůžeš rozumět. Máš svou sestru, pro kterou všechno děláš, ona tě žene pořád dopředu, vrazi jako Ravenborn tě dostanou blíž k ní. Každý něco dělá pro někoho. Já to takhle nemám, nemusím se snažit, abych něco byl, nepotřebuju to, jsem spokojený takový jaký jsem, protože všechno dělám pro toho, koho vidím v zrcadle". Trochu jí zklamal jeho odevzdaný přístup, nedokázala si představit stejný pohled jako měl on, bez nějaké touhy, která by ho stále hnala kupředu.
,, Pleteš se ve dvou věcech". Kaitlyn položila svůj čaj na stolek, překřížila nohy přes sebe, víc opřela do sedačky. ,, Máš pravdu v tom že každý něco chce, pro někoho, nebo pro sebe, boháč chce věci, obyčejný člověk zase víc peněz, jsem si jistá, že i ty něco chceš, možná že o tom nechceš mluvit, možná že to ještě nevíš ale musíš mít nějakou touhu, co tě nutí žít další den, tím jsem si jistá, něco tě musí nutit ráno vstát z postele a žít". Sebastian se na ní podíval, neřekl jediné slovo, pozoroval ji pohledem, jakým pozoruje své oběti, opatrně, trpělivě, hlavně neudělat žádnou chybu. ,, Co se týče mojí sestry, je pravda že všechno dělám pro Ashley, ale Ravenborn mě k ní blíž nedostane, tady totiž nezáleží jak sem dobrá. Všechno záleží na senátorovy, jeho slovu. Nevíš jaký to je pocit nevědět jak se moje sestra má, co dělá, jestli nepláče, jestli není zraněná, v nemocnici, nebo dokonce mrtvá. Nemůžu ji vidět, psát, mluvit s ní. Nevědomost je horší než smrt, jediný co mám je naděje, která může zhasnout každou minutou". Byl to jako dárek od samotného boha, viděl jak se mírně rozechvěla, na chvíli ztratila nad sebou kontrolu, našel její velmi zranitelné místo, které mohl do budoucna využít, když víte co ten druhý miluje, víte co ho může zabít.
,, Radši toho necháme. Máme problémy, se kterýma se musíme poprat sami. Jsi na řadě, zeptej se mě na co potřebuješ". Obrátil Sebastian list, oba dva se napili svých čajů, než Kaitlyn otevřela svůj blok, bez nějaké poznámky, nebo žertu.
,, Znal jsi nějak oběti?".
,, Vlastně ani ne, já se s nikým moc nebavím, občas kolem mě prošli, ale to je všechno, neznal sem je ani trochu".
,, Dobře. Nepadá tě někdo, kdo by jim chtěl ublížit?".
,, Vlastně ani ne. Mohl to být úplně kdokoliv kdo alespoň trochu ví jak se drží nůž".
,, Přesně to jsem si myslela. Zeptala bych se tě i kdes byl a kdo by ti to mohl potvrdit, pochybuju ale, že jsi to všechno pamatuješ, dost možná ti to ani nemá kdo potvrdit, že jo?".
,, Je to problém?".
,, Vlastně ani ne". Kaitlyn zavřela svůj blok, přitom dopila zbytek čaje. ,, Myslím, že to je všechno co od tebe potřebuju. Prozatím". Vstala z gauče, došla k oknu, do kterého se zrovna opřel mohutný vítr, byl tak silný, že venku začalo létat všechno, co při své síle dokázal odfouknout, do toho se spustil i tak silný déšť, že nebylo vidět na několik metrů dopředu, následky na sebe nenechali dlouho čekat, v celém domě i bloku brzo vypadla elektřina.
Sebastian si stoupl vedle Kaitlyn u okna, venku řádila pořádná bouřka, štěstí že ještě nebyla tma, takhle měli trochu času na to, aby našli nějaké svíčky, nebo baterku, vše ale nabralo trochu jiný směr.
,, No, v tomhle počasí rozhodně zpátky jet nemůžeš".
,, Nedovolíš mi to snad?". Oba se na sebe podívali.
,, Možná. Pár hodin bys tu zůstat mohla".
,, Jenom pár?".
,, Je to pro tebe málo?". Oba se k sobě naklonili.
,, Vůbec ne". Prostor mezi nimi se uzavřel, jejich rty se za záblesku doprovázené hromem setkali, srdce se jim rozbušila. Byl to dlouhý vášnivý polibek, po kterém Sebastian Kaitlyn pevně chytl a zvedl jí do vzduchu.
,, Podívejme kdo tady má sílu, copak se mnou hodláš udělat?". Usmála se na něj.
,, Nejdřív tě přesuneme někam do pohodlí. Pak se uvidí". Odpověděl jí po cestě do ložnice, Credo s Nerem trochu pozvedli hlavy ze svých pelechů, pozorovali jak se za jejich páníčkem prudce zavřeli dveře ložnice.